Milující starší (Tt 1,6) II.

• Titovi 1:6  Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost.

Starší je muž, který vede svojí rodinu. Není pasivní, není lhostejný. Rodina hraje skutečně důležitou roli v životě staršího, v životě každého křesťana.

• 1 Tm 3:5 Nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?

Boží slovo nám ukazuje, že toto je místo, kde všichni – skutečně všichni – selháváme. Zkuste najít v Božím slově nějakou vzorovou rodinu – žádná není! Ať půjdeme do životů patriarchů, králů nebo proroků, všude najdeme problémy, těžkosti a hřích. Najdeme jednotlivce, najdeme i určitá období v životech biblických rodin, která budou pro nás velikým vzorem, ale vždycky se něco nakonec pokazí.

Když mluvíme o rodině, tak vždycky musíme začít u vztahu manželů a teprve potom jít k dětem. To je biblický pořádek a my ho vidíme i v popisu starších. Ukážeme si z našeho textu dvě věci, které se týkají rodiny. Starší je oddaný své manželce. Co to znamená? Musíme ještě zůstat u těch slov „jedné ženy muž“. Oddanost znamená, že muž:

Miluje svou manželku

Ukazuje to jednak na sexuální čistotu člověka a potom na oddaný vztah. Toto je třeba vysvětlit, protože naše představy jsou daleko víc formovány světem kolem nás než Božím slovem. A mnoho křesťanů, věrných služebníků, včetně pastorů a starších podléhá a padá právě v této oblasti. Troufnu si říct, že všichni máme v této oblasti problémy, rezervy, prázdná místa.

A teď nemluvím o sexuálních problémech, o nečistotě, o cizoložství nebo podobných věcech. Žijeme v době, která nám tvrdí, že je normální žít sexuálním životem mimo manželství, před manželstvím. Manželství samotné je pod velikým tlakem. Dochází k předefinování toho, co je to manželství. V západní společnosti už to není vztah jednoho muže a jedné ženy. Ať je to všechno jiné, jen ne tohle! – To je postoj současné západní civilizace. Ale nebojme se těchto věcí – v minulosti to nebylo jiné. Boží Slovo musí zdůraznit:

• Židům 13,4 Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.

Manželství bylo vždycky pod tlakem a můžeme to vidět právě na tom, co jsem před chvílí říkal – že v Bibli není žádná dokonalá a vzorová rodina. Proto jsou také důležité rodinné poměry starších. O čem tedy mluví náš text? Ukazuje nám do listu Efezským, kde nám Pavel předkládá jednu z nejúžasnějších ilustrací Krista a jeho církve:

• Efezským 5:25-29 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev.

Kristus nám svým příkladem ukazuje, jak mají muži milovat své ženy, a tím také vysvětluje, co to je skutečná láska. Podívejme se na pár charakteristik a podívejme se na ně očima textu z listu Efezským:

1. Láska se obětuje. Kristus se obětoval za svou církev. Před stvořením světa si ji vyhlédl, ve stanovený čas přišel a obětoval se za ní. Podívejte se na to, co se stalo: Nebyla to církev, která by volala, můj ženichu přijď a něco pro mě udělej, ale byl to Kristus, kdo šel a vytáhl církev – tedy jednotlivé křesťany, kteří jsou údy Jeho církve, z bahna hříchu a z temnoty smrti. Jak to udělal? Tím, že se obětoval za svůj lid! Proč to udělal? Aby mohl být se svou nevěstou. Ona byla hříšná, špinavá, nehodná svého ženicha, ale on ochotně a dobrovolně udělal to, co dělat vůbec nemusel – položil svůj život, aby svou nevěstu očistil, aby ji zbavil hříchu, aby ji posvětil – aby z ní byla nejkrásnější nevěsta, kterou kdy svět viděl. Tou nevěstou jste vy!

Právě toto je láska, která se obětuje. Muži, manželé, bratři, přemýšlejme o tom. Jak to vypadá v našich životech, když po nás naše manželky něco chtějí? Jsme těmi, kdo jdou ochotně vstříc, napřed, kdo dělají víc, než je třeba? Kdo věci předem připraví, naplánují, obětují sami sebe – své zájmy, své koníčky, své potřeby, své pohodlí, svůj volný čas…

2. Láska pečuje. Kristus si zamiloval svou nevěstu a udělal všechno pro to, aby byla nádherná. Ale nezůstalo to jenom u toho. V našem textu čteme, že Pán o svou církev pečuje a stará se o ni. Dal jí všechno, co církev potřebuje k životu ve zbožnosti. Zaopatřuje ji ve všech věcech – často jsme bezradní a nevíme, co máme dělat, ale Pán má řešení. Svoji církev zabezpečil a hojně ji obdaroval. Udělal to důkladně, důsledně a účelně – každý má v církvi své místo a je důležitý pro fungování celého Kristova těla. Je to obdivuhodné dílo. Oddaný a milující manžel právě takto pečuje o svou manželku.

3. Láska staví druhého na nejvyšší místo. To je v jistém slova smyslu shrnutí obou předchozích charakteristik. To je základ, na němž stavěl Pán:

• Fp 2:6-8 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Když apoštol psal křesťanům tato slova o Kristu, připomenul jim předtím:

• Filipským 2:5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.

Mluvíme o starších a k takovému manželskému životu musí směřovat člověk, který má být ustanoven jako starší církve. Představte si člověka, který právě takto miluje svou ženu… Kdo by takového muže nechtěl jako svého vedoucího?

Jedné ženy muž – to je dobrá charakteristika. Kéž ji máme na paměti i v našem sboru, když budeme hledat další muže, kteří budou staršími církve. Rodinný život je skutečně nejdůležitější věcí, na kterou se máme dívat, protože ukazuje na všechny další vlastnosti. O něco dále je, že starší nemá být pijan nebo rváč. Opilec nebo násilník bude jen těžko milovat svou ženu, jako si Kristus zamiloval svou církev. Vždycky to začíná u vztahu mezi manžely, ale pokračuje to dále:

Vychovává své děti

• Titovi 1,6 …mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost.

(Pokračování příště)