Novoroční (Ef 3,8)

• Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství. (Ef 3,8)

S tímto textem si přejeme začínat tento Nový rok. My všichni bychom si přáli v roce devatenáctistém desátém něco vzácného, co jsme dosud v životě neměli. Nu, milí přátelé v Kristu, to jde, to je úplně možné. Jsou zde ona nevystižitelná bohatství Kristova, to nejvyšší na světě. Vedle této největší věci na světě tu máte toho nejmenšího: „Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství.“

A tu bych rád vytkl tři věci, a sice tak, že to třetí je závěr z prvého a druhého.

I. Pohleďte především na svaté Boží

Představte si, že ty svaté Boží dobře znáte. Jací jsou ti, kteří vystihují ta nevystižitelná bohatství Kristova? To jsou všechno malí lidé, menší a menší lidé, a nejmenší lidé. Ti Boží svatí, kteří ta bohatství Kristova vystihují, že jsou malí lidé? Ano, ti svatí Boží jsou malí lidé. A kteří jsou menší, ti ta nevystižitelná bohatství Kristova vystihují lépe, a nejlépe je vystihují ti, kteří jsou nejmenší.

Nu, zdalipak můžeme ta nevystižitelná bohatství Kristova vystihovat i my?

Všichni svatí Boží je vystihují, protože jsou malí, menší a nejmenší. Rád bych na to položil důraz, abyste si nepředstavovali, že v Novém roce dojde na něco lepšího, když nedojde na to první. Pán Bůh v Novém roce nebude měnit své způsoby!

Budeme-li malí, můžeme vystihovat i my.

Ale teď namítnete, že žádné svaté neznáte. Máte přirozeně pravdu. Ó, kéž byste to už viděli, že na světě není žádný svatý, protože jsme všichni tělo narozené z těla, které se uchýlilo, a je učiněné napořád neužitečným! Není, kdo by činil dobré a nehřešil, není ani jednoho! Všude samy hřích! Nu, jak by tu byli svatí lidé? To, co povídáte, je přesná logika, logika železná. Ano, ty věci se mají ještě jinak, než vy je chápete. Vy to a to uznáváte za hřích, ale to a to pokládáte za slušné a zřízené. Ale myslíte si, že ty slušné věci budu pokládat za vzácné, jsem-li probuzeným člověkem? Ne! Na těch přirozených slušných a zřízených věcech není nic vzácného. A tak jdeme do Nového roku jako přirození lidé. Nikde není žádný svatý.

Ale Pán Bůh je tu a svatost tu je také, a co je takové, jaký je on, to je svaté. Všecko, co on koná, je svaté. Ale kdo tomu rozumíme? Přirozeně ani jeden. Představte si, že jste slepí. Nu, můžete mi povídat, co je černé a co bílé? Vy to jen slýcháte, že věci jsou černé a bílé, ale ze zkušenosti nevíte nic. A když vynáším rád jeho lásku, kdo pak tomu porozumí? Vy nedovedete rozumět, protože jste takoví, jací jsme přirozeně všichni. A když rád vynáším jeho milosrdenství, to jest velikou lásku, kterou nezasluhuji, kdo to pochopí? Přirozeně nikdo. Přirozeně si pro Boží milosrdenství nikdo nepůjde, protože jsme ne malí, ale příliš velicí.

Ale když si Pán Bůh bude přát, abyste poznali jeho milosrdenství, tak je pochopíte. On si přeje mít s námi přelaskavé obecenství. Ale jak bych s ním mohl mít obecenství, když jsem tak veliký? Když však pošle svého svatého Ducha, pak se stanete malými. Hrůza Páně vás obejde a všichni zkrotnete a vidíte všechno, co je na vás nepěkného. K čemu to je? To není na to, abyste zůstali takoví, jací jste. To je na to, aby vám zjevil svá nevystižitelná bohatství. Otevřete si, prosím, Matouše 11,25: „V ten čas řekl Ježíš: ‚Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.‘“ Jakým maličkým? Nu, těm malým lidem. Takovým malým lidem, jací jsou vypsáni v žalmu 131, ač jsou to staří lidé. „Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.“ To je ten malý člověk. Když jsi dotčený Duchem svatým, již jsi malý sám u sebe. To je navlas totéž, co povídá Pán Ježíš v noci Nikodémovi: „Vy se musíte znovuzrodit, všichni musíte být o mnoho menší!“

Ale nač nás Pán Bůh uvádí do takového stavu maličkosti? Na to, aby vám zjevil svá nevystižitelná bohatství, že v plnosti času půjde on sám, aby pomohl, aby podal důvody, proč s takovým člověkem, jaký je, tak přelaskavě zachází. On tu byl v našem těle, náš hřích vnesl na kříž. Každý ten maličký okouší, že krev Krista Ježíše, Syna Božího, jej očisťuje od každého hříchu.

Kdo to chápe? Ten malý, který to potřebuje. Už bez něho nemůžete být. Jestli je chlebem života, tak vás ani jednoho jediného nenechá bez chleba. Máte všemohoucího Spasitele! Všechna jeho moudrost je ve váš prospěch. S tebou se to nemá tak, jak se to má, protože to jiné nemůže být, nýbrž takové to je proto, že si to ten nebeský Otec na tu chvíli takové přeje. Chudý člověk může svému dítěti koupit to, na co má. Nemůže mu koupit to, na co nemá. Ale nebeský Otec má prostředků hojně, pokládá však za dobré nechat tě ve stavu, ve kterém zatím jsi.

Kdo to chápe? Ten malý. Kdo lépe rozumí? Ten menší a ten nejmenší. Kdo je menší? Kdo má více Ducha svatého. Ten má více světla. Ale vy máte Ducha svatého tolik, kolik ho jen potřebujete. A to zase je podle toho, jak jste malí. Ti malí jsou jeho obrácení. Kdybychom měli čas, tak bychom vykládali, že tu vidím rozdíl mezi církví římskou a reformovanou: Jejich přirozený člověk je podle jejich učení daleko větší než náš přirozený člověk. Ona učí, že je hříšný, ale ne tak, aby nemohl konat dobré skutky. Tak se to s námi nemá. Když ten evangelický svatý umírá, tak umírá jako zkroušený hříšník; žádné zásluhy.

To je to první. Jestli budeme malí, tak budeme chápat. Ale ono to půjde dál.

II. I jiní budou rozumět

Koho pošlu? Kdo půjde? Ten malý, menší, nejmenší. Vy budete kázat a bude to pro vás veliká milost. „Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství.“ Pán Ježíš má své plány se světem na věky věků. Svět je takový, jaký je, protože si to zatím takové přeje. Ta mrákota je zde na to, aby se zde ukázalo jeho světlo. Koho pošle? Ty malé, menší a nejmenší, své svaté. Nepošle anděly, ti jsou moc velicí. A žádného světského člověka, žádného Baláma a žádného Kaifáše. Ten malý je ten, který visí na Pánu Ježíši. A ten malý, menší a nejmenší nese to Slovo Boží, tu vůni života, to Boží ovzduší. Všichni jeho dělníci jsou malí, ale plni vůně Boží.

Jak to dopadne? Otevřete si to, co jsme četli na počátku. Co čteme ve Skutcích apoštolů 4,33? „Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.“ Na všech spočívala veliká milost! Rád si to představuji: Takové rozvlažení, takové ovzduší jara Božího, tak radostně ti malí, menší a nejmenší vydávají svědectví o Pánu Ježíši! Víra krásně kvete takovému malému apoštolu, který je u sebe nejmenší.

Nu, myslíte si, že u mne něco pochytíte, když má víra krásně nekvete? A proč jim tak krásně víra kvete? Protože jsou svatí Boží, takoví maličcí a jsou plni Pána Ježíše, kdežto vy zatím, kteří si přejete věřit, věřit nemůžete. Tak se věci mají. Podívejte se do Jana 5,44: „Jak byste mohli uvěřit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte!“ Vy chcete být něco v očích druhých lidí. To je s vírou konec! Jestliže mám v Pána Ježíše věřit, pak musím být ten nejmenší ztracený člověk. Tak kázali a byli ti nejšťastnější lidé na světě. To jest ta největší milost, která se mi může stát, když mne pošle: „Jdi, zvěstuj to těm svým lidem!“ Takoví lidé mají na světě nejméně zklamání. Neboť ten nejmenší má jedinou vůli, aby se dála vůle Boží. Kdo užije nejvíce lásky na světě? Ti malí a ti menší a ti nejmenší. Takový tvrdý člověk a jak přišel mezi děti, změkl. To je rada Boží: s tím malým pěkně a s tím nejmenším nejlépe. Pán Bůh rozsypává celému světu svou lásku, ale na ty nejmenší nezapomene nikdy.

III. Jaké to bude v tom Novém roce?

Takové, že nikdo na těch Božích řádech nezměníte nic. Zde jsou ta nevystižitelná bohatství Kristova a bude kázáno a vypravováno o Pánu Ježíši, ale jiskřička evangelia v tom nebude. Ale budou tu ti jeho maličcí. Kdo je bude posílat? On sám. Koho bude posílat? Ty malé, menší a nejmenší. Skrze ně bude konat dílo obrácení při druhých lidech.

Myslete si, že je u nás plno ovoce Ducha svatého, ale toho prvního při nás není. Každý je u sebe tak veliký. Nu, mnoho-li je tu ovoce Ducha svatého? Žádné. Mudrci řečtí a římští – ti si hleděli ctnosti. Stoikové pěstovali čtyři kardinální ctnosti: moudrost, mírnost, statečnost, spravedlnost. To jsou jejich základní ctnosti, ale doporučujte jim, aby byli maličcí! Co je na těch ctnostech duchovního? Nic. Když zreformujeme celé Čechy, dobře, ale jaké to bude, když jsem takový tělesný člověk? A jaké to může být obrácení, když se to stalo skrze mne?

Já jsem hotov. Všichni bychom si přáli něco nového v nastávajícím roce. To tu je; ta nevystižitelná bohatství Kristova. A teď si představte, že na to nedošlo v roce 1910 a v celém našem životě a že jsme na věčnosti a musíme si říci, že na to nedošlo. Proč? Že jsme byli malí? Ne, ale proto, že jsme byli příliš velicí a Bůh své řády nezmění. „Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství.“ Amen.

Kázáno 2. ledna 1910