Pohled pro lidi i anděly

• Ukázal jim ruce a nohy. (Lk 24,40)

Drahý Pane, jak mohu najít slova dost posvátná a něžná, abych vystihla myšlenky, které jsi vložil do mého srdce? Ó, pomoz mi, abych vyprávěla pouze o tom, co jsem slyšela, viděla a čeho se mé ruce dotkly, o Slově života! Polož svou ruku na mou, když držím pero, aby psalo pouze podle tvojí vůle a tvou mocí, neboť se třesu před úkolem, který mám před sebou!

Je téměř půlnoc a vidím malou horní místnost, zaplněnou ustaranými a zarmoucenými lidmi. Dva z nich právě přišli ze vzdálené vesnice a mají k vyprávění úžasný příběh o tom, jak viděli a mluvili s požehnaným Mistrem, jehož hanebná smrt ukřižováním – před třemi dny – naplnila jejich srdce úzkostí a strachem. Očekávali tak odlišný konec toho úžasného života. Ale co může tato zpráva znamenat? Opravdu vstal z mrtvých? Jejich duše jsou rozrušené, jak si začínají uvědomovat tuto možnost. Jeden po druhém si vzpomínají, že když byl s nimi, mluvil o tom, že se s nimi znovu setká; a ti dva, kteří právě dorazili z Emauz, potvrzují, že byli v jeho společnosti, že jejich srdce hořela, když mluvil, a že s nimi při večeři lámal chléb, a tak se jim dal poznat.

Najednou, zatímco se ptají a diskutují, se mezi nimi objeví sám Ježíš! Okamžitě utichnou všechny hlasy a každé srdce se strachem rozbuší, neboť se sotva odvažují v té majestátní osobě před sebou rozpoznat podivuhodnou podobu týraného a zbitého člověka, jenž byl nedávno uložen do hrobu. Pak promluví a osloví je obvyklým východním pozdravem: „Pokoj vám!“ Ale při zvuku jeho hlasu je zachvátí panika a úžas, jsou „zděšení a plní strachu“, domnívají se, že vidí ducha. Něžně je uklidňuje a utěšuje jemnými, uklidňujícími slovy, a pak – jako by netrpělivě čekal na jejich láskyplné přijetí – jim „ukázal své ruce a nohy“.

Požehnaný Pán! To musel být ten nejúžasnější pohled, jaký kdy spatřili lidé či andělé! Stvořitel všech světů, který se stal obětí za jejich hříchy, stojí před svým vlastním padlým stvořením! „Bůh zjevený v těle“, odhalující rány, jimiž byly smazány jejich přestoupení! To přesahuje lidské chápání! Pane, dej světlo mému porozumění, abych mohla alespoň částečně poznat toto mocné tajemství vtělené lásky!

„Ukázal jim je.“ Ó, jak lahodné je milosrdenství tvého jednání, Pane Ježíši, jak nevýslovná je láska tvého srdce – když jsi rozpažil své probodnuté ruce a odhrnul plášť ze svých zjizvených nohou –, aby ti ubozí, nevěřící a vystrašení učedníci mohli spatřit stopy po hřebech – a když je uvidí, aby uvěřili a nalezli pokoj! Nebyly snad tyto tvé rány, ó Pane, požehnaným znamením tvého vítězství nad hříchem a smrtí? A neukázal ses tím jejich odhalením jako vítěz, který slavně zvítězil nad všemi nepřáteli svými i svého lidu?

Má duše, ukázal i tobě tvůj Spasitel tato nesmazatelná znamení své obětavé lásky k tobě? A když jsi je spatřila, uvědomila sis, jak nesmírná je tvá vina v Božích očích, která mohla být odpuštěna pouze za takovou cenu? Neslyšíš, jak říká: „To jsem vytrpěl pro tebe!“? A můžeš být lhostejná tváří v tvář takovému pohledu a takovým slovům? Ne, tvé srdce musí spíše následovat zkušenost těch učedníků, jimž bylo toto úžasné zjevení odhaleno jako prvním, neboť je zaznamenáno, že „pro samou radost tomu nemohli uvěřit a jen se divili!“

„Své ruce a nohy.“ Ty ruce, které vykonaly tolik milosrdných skutků, ty nohy, které urazily tolik namáhavých cest, aby pomáhaly, žehnaly a zachraňovaly druhé, nesou nyní stopy krutého utrpení, které snášel kvůli mně! Pane Ježíši, mé srdce se rozplývá láskou a smutkem, když přemýšlím o neznámých mukách tvé oběti smíření! Neboť tyto jizvy na tvých rukou, nohou a boku – jsou pouze vnějšími fyzickými znaky vnitřní duchovní úzkosti, zranění a utrpení tvé duše kvůli mému hříchu!

Milovaný z nebes, má víra tě vidí tak, jak jsi stál té noci v zahalené vznešenosti svého vzkříšeného života, a skrze výmluvnost těch „chudých, němých úst“ na tvém posvátném těle jsi prosil, aby ti, které jsi miloval „až k smrti“, v tebe uvěřili a svěřili ti spásu svých duší!

Má duše, přistup dnes ráno znovu ke svému vzkříšenému Pánu a popros ho, aby ti znovu ukázal, co ho stála jeho láska k tobě! Tvé odpuštění spočívá v jeho utrpení, tvé uzdravení v jeho ranách, tvůj život v jeho smrti!

Obě Marie „přišly, padly mu k nohám a klaněly se mu“. To bys měla udělat i ty. A zatímco ho budeš s pokornou láskou a plně odevzdaným srdcem uctívat, on tě přijme a dá ti milost, abys mohla říci: „Můj Pán a můj Bůh!“