Svoboda Božího dítěte (Ga 5,1)

Čtení Písma sv.: Gn 49,1–21; Ga 5,1–9.

Texty: „Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy.“ (Gn 49,21) 

„Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“ (Ga 5,1)

Představte si, milí přátelé v Kristu, toho starého Jákoba, muže Božího, jak umírá. Má kolem sebe shromážděné syny, dvanáct synů. Co přeje takový otec svým milým synům, když umírá? To, co pokládá za to nejvzácnější, a každému něco zvláštního. A když připomíná to lvíče, tak je to něco vzácného v jeho očích. Když Mojžíš umírá a připomíná lidu to orlí mládě, tak je to v ocích Mojžíšových něco vzácného, být takovým orlím mládětem. A když rozumíte, tak vidíte otevřený nový svět. Ano, to by něco bylo, být takovým orlíčkem a takovým lvíčetem a takovou laní! Ale jestli se Pán Bůh do toho nevloží, co ze mne bude? Červ, který se válí v prachu.

Rád bych předkládal čtvero věcí:

I. Každý Boží člověk má být takovou laní

Každý člověk Boží, nejen Neftalí, je povolán k tomu, aby byl na světě takovou laní, která je vypuštěná na svobodu, a která promlouvá úchvatnými slovy. A když každý, tedy ty i já. To je mé i tvé povolání. A když je ten starý Jákob člověk Boží, nemůže svým dětem přát nic jiného, než aby byli synové Boží. A když nepozoruji na rodičích, že si přejí, aby jejich synové byli syny Božími, jak mohu věřit, že jsou sami syny Božími? Člověk Boží nemá vzácnější přání, než aby jeho syn byl člověk Boží. A podle jeho zvláštnosti přeje jemu ještě něco zvláštního. Ten obsah je pro všecky, nejen pro jednoho. Ale ta zvláštnost je jen pro jednoho. Juda aby byl jako lvíče. To se týká toho člověka Božího. Podívejte se, prosím, do Přísloví 28,1: „Svévolníci utíkají, i když je nikdo nepronásleduje, ale spravedliví žijí v bezpečí jako lvíče.“ Nejen Juda, ale každý člověk Boží je jako mladý lev. A když Jákob přeje Neftalímu, aby byl jako laň, vypuštěná na svobodu, pak je to pro každého člověka Božího. To musíte mít i vy, protože jste lid Boží a on si přeje mít lid Boží takový, jaký je lid Boží. Chce, abyste byli takovou vypuštěnou laní. Jestli jste lidem Božím, pak si nepřeje, abyste byli svázáni a nemohli se hnout. On si přeje, abyste byli jen jednou věcí vázáni, a tou je jeho vůle, jeho přání. A tím je řečeno, že to u vás nesmí chodit tak jako u druhých. Oni vám do toho nesmějí říci ani slůvko a proto musíte být laní. Rozdíl mezi svobodou lidu světského a svobodou lidu Božího je: Svoboda lidu světského spočívá v tom, že každý má plné právo jít za tím, co pokládá za nejlepší pro svůj prospěch, pokud nepřekáží druhým. To je svoboda, za kterou se ženou všichni. Ale s lidem Božím se to má jinak: „Svoboda je, abych mohl být tím, co si přeje Pán Bůh a žádný mi v tom nesmí překážet.“ Tohle je vaše povolání. Nesmíte být svázáni. Nesmíte být přivázanou laní. A teď se dostaví ty vzácné věci. „Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy.“

Jakými úchvatnými slovy? To je to, co nese s sebou ta svoboda Boží, co on sám do vás vkládá a co se začíná ukazovat. Otevřete si, prosím, Koloským 4,6: „Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.“ Aby každé naše slovo bylo úchvatné podle Božího srdce! A každé vaše slovo je takto úchvatné, pokud je vaše slovo Slovem Božím. „Abyste rozjímali nad jeho zákonem ve dne i v noci.“ To je vaše povolání. Musíte být plni jeho samého a pak budete plni jeho Písma a pak budete také plni jeho způsobů. „Zůstaňte ve mně!“ Ano, a pak se dostaví hojné ovoce: Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání.

To je vaše povolání být jako laň puštěná na svobodu, která se nedá svázat.

Nu, to se krásně poslouchá, ale teď ta skutečnost!

II. Vždyť to takové není!

Přirozeně ne. Žádný se nenarodí jako laň, která promlouvá úchvatnými slovy. Čím dříve to pochopíte, tím lépe. Jaké to tedy na světě je? Takové, jaké to je. Ale za to nemůžete. Vy se nemusíte bát. Jen, abyste to už poznali! Všechno je tělesné. A co si od tělesnosti slibujete? Jestli si slibuji od vašeho srdce to, co v něm není, tak se musím zklamat. A každý máte ve svém srdci skutky těla. Když čekáte od člověka všechny skutky těla, tak se nepřepočítáte ani jednou. Nikdy si nikdo nemysli, že to takové není. Nu, dejte si práci, abyste na světě něco dokázali! Vždy bude patrno, že jste jen lidé, tělesní lidé! Ale vy máte být laní a máte být jednorožci. Podívejte se do knihy Soudců 16,21–22: „Pelištejci se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli ho do Gázy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít. Ale vlasy na hlavě mu začaly hned po oholení dorůstat.“ To je kariéra světského člověka. Je spoután řetězy, a ne jedním. Otevřete si, prosím, Přísloví 7,21–23: „Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla. Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.“ Šalomoun tu popisuje kariéru přirozeného člověka. Vymanit se můžete z jednoho řetězu, ale upadnete do druhého, z jednoho hříchu do druhého. Hřích tu je. A když všichni pravíte: „Ne, tak to není“, nemáte pravdu. To je jen ta stará řeč všech, protože jste otroci od kosti. Co pravíte, to znamená nejen: my to nezměníme, ale také: my to nevidíme!

A nyní to třetí:

III. Jen Ježíš z vás udělá takovou laň

Takovou laní vypuštěnou na svobodu se stanete jen tehdy, když se do toho vloží Pán Ježíš a obrátí vás. Jinak to nikdy nešlo. Vy budete vypuštěná laň plná úchvatných slov a budete požehnáním světu. To je jádro a to je to Boží neskonalé milosrdenství. On to neustále dělá. A já mám naději, že se to stane u vás. Co žádné řeči nemohly dokázat, žádné studie, to on dovede způsobit jediným dotykem. „Pokoje nemá jediná kost ve mně.“ Ale kde by měly kosti tvé pokoje při hříchu?! To není možné a šťastný jsi člověk, jestliže to již vidíš! On ti nezjeví to nejvzácnější, pokud nad sebou nepláčeš. Pořád si myslíte, že již přichází jaro, ale ve vašem srdci je pořád plno sněhu a ledu. Ale když se začnete poznávat a pláčete nad sebou, již taje. A tu vám zjeví své věčné evangelium. „Slovo se stalo tělem.“ „To je ten Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ Ve Starém zákoně to má smysl jen tehdy, když rozumíte, že on je ten, který to všechno prosadí a provádí. Žádné školy se neptáte, protože to žijete sami. Jdete na svobodu. „Osidlo je protrženo, unikli jsme“, ale ten dobrý pastýř zahynul. A teď vás má na to, aby vás krásně vedl. On tu chce mít svou duchovní církev.

O tu se nebojte, ale vy zůstaňte v něm. Jeho působením dojde na úchvatná slova. Nemyslete si, že jste u konce se Slovem Božím. Tu právě na vás čekají úchvatná slova.

A nyní se podívejte do druhého textu. To je to čtvrté, co bych rád předkládal.

IV. Zůstaňte v té svobodě

Když jste Božím působením takovou vzácnou laní, a zůstáváte takovou svobodnou vypuštěnou laní a nedostanete se do těch osidel! Jakmile ztratíte Pána Ježíše z očí, tak jste ztraceni! On vás nechal i po vykoupení ve starém těle. Tak to vymyslel. To není nic nového, tak to bylo vždycky. On to tak chce. A tak je tu stálé nebezpečí, abyste nevyvedli to, co starý člověk vyvádí. Že vám hřích pokazí všechno, to je vám jasné. Ale nejen zjevný hřích to všecko pokazí, ale kteroukoliv přirozenou věcí si všechno pokazíte, když při ní ztratíte Pána Ježíše z očí.

I ten zákon se vám stane osidlem. Zákon je vzácný, jak dalece v něm vidím Pána Ježíše, jak dalece je pěstounem ke Kristu. Jakmile však chceme zachovávat zákon a ztratíme Pána Ježíše z očí, tak vás ten zákon uškrtí. Když však je on v mém srdci a zákon je v srdci, pak dochází na úchvatná slova. Ale když je v srdci svět, tu Duch svatý odstoupí a zůstanete tělesnými lidmi. Jak si to tam ten farizeus vypočítal! „Já se postím, já všecko konám do písmene.“ Ty zaslepenče, copak se to Pánu Bohu může líbit, když máš v srdci svět a konáš takové skutky? Copak platí to, co já dělám? Ne, platí to, co já mám v srdci. Tak se věci mají. Již jste ztratili ta úchvatná slova té laně a všechnu tu svobodu dítěte Božího! Jinak to nemůže být.

Podívejte se na starého člověka, Jákoba. Umírá. Vidíte, že je to obrácený člověk, když dovede svému synu přát to, co mu přeje. „Vy synové, abyste byli všichni synové Boží a Boží svědci. A k tomu musíte mít nezávislost a odvahu.“ Tak on, kdežto my jinak: Vy musíte být znovuzrození lidé, nezávislí a plni Božích slov! Jaké svědectví můžete světu nést, jestli nejste taková laň? Ducha svatého nezarmucujte a zůstanete ve svobodě, do které vás postavil!

„Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy. Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.“ Amen.

Kázáno 6. února 1910.