Uctívání I.

Doba čtení: 11 minut

Každý člověk něco uctívá. My všichni jsme se narodili k tomu, abychom uctívali. Je to pro nás lidi úplně přirozené protože Bůh nás takto stvořil. Dá se říct, že ti, kteří neuctívají pana Boha, musí uctívat něco jiného. Takže otázka není, zda něco uctíváme, ale co uctíváme?

V Nové Guinei žije kmen, jehož příslušníci uctívají přírodu a házejí své děti do řeky, aby ji ukonejšili. Na Filipínách, lidé vyřezávají modly a klanějí se jim. Někteří Filipínci jim dávají i jídlo, kadidlo a svíčky. V jiných zemích, kde jsou lidé vzdělanější, se uctívají zpěváci, herci nebo sportovci a lidé si věší jejich plakáty po zdech svých domů. Můžeme také uctívat peníze, majetek, hezký dům, nebo luxusní auto. Mnoho lidí je natolik zahleděno do sebe, že uctívají sami sebe.

Tragédií lidí je, že většina z nich se klaní a slouží tvorstvu, a ne Stvořiteli. Co o nich říká Bible? Stanou se podobni tomu, co uctívají…

Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.(Ž 115,8)

Například, když mladá dívka miluje Spice Girls, co asi udělá? Obléká se podobně, češe se podobně jako ony a chová se tak, jak se ony chovají.

Proto je tak důležité definovat si, co uctíváme a uvědomit si, že to budeme napodobovat. Uctíváme-li pravého a živého Boha, budeme růst k jeho podobě. Když dnes správně pochopíme uctívání Boha, bude to i v budoucnosti silně ovlivňovat to, jak žijeme a oslavujeme našeho Pána. Jsem pevně přesvědčen, že téma, nad kterým se právě zamýšlíme, nás povede k větší touze poznat a milovat našeho Pána a mít větší radost v životě. A nejen to! Důsledkem toho bude, že budeme s ještě větším nadšením vyprávět lidem o Boží velebnosti, aby jej také mohli uctívat!

Kdykoliv studujeme Bibli, vidíme jak nesmírně důležité a zásadní, je pro nás uctívání Boha. Máte tušení, jak často se o tom mluví v Písmu? Víc než 500 krát se v Bibli objevuje slovo sláva ve vztahu k Bohu!

Od počátku historie, když Ábel Bohu obětoval ovci, až po konec světa v knize Zjevení, kdy andělé padnou před Kristem, Bible mluví o uctívání Boha. Nejobsáhlejší kniha Bible se týká uctívání. Žalmy jsou zpěvník, který používal Boží lid při uctívání. Čtyři z prvních pěti knih v Bibli zahrnují pokyny o uctívání. Je pozoruhodné, že první čtyři přikázání v desateru mluví o uctívání:

1. První přikázání – koho uctívat: Boha samotného.

2. Druhé – jak máme uctívat: bez model a bez vizuální representace nebo podoby.

3. Třetí – mluví o způsobu uctívání – s úctou k Božímu jménu a ne marně.

4. Čtvrté – kdy uctíváme: pravidelně.

Ale musíme si položit otázku, „co přesně je uctívání a proč máme Boha uctívat?“ Na tyto otázky můžeme odpovědět jedině tak, že si připomeneme, co k tomu říká Bible.

Co je uctívání?

Ve Starém zákonu hlavní slovo, které označuje uctívání, je SHACHAH. Slovo SHACHAH objevuje 170 krát a znamená padnout na tvář. To je projev posvátné a uctivé bázně a údivu. Ale nám, ve třetím tisíciletí, to připadá cizí. Nemáme krále. Nepadneme před nikým. Ale poslouchejte pozorně. Autor žalmu to dobře pochopil a vybízel Boží lid, aby činil také tak.

Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil. On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. (Ž 95,6-7)

Klaňme, klekněme se, skloňme se, znamená padnout před někoho. Proč? Protože autor prohlašuje, „On je náš Bůh, my lid, jejž on pase!“ Z tohoto a z mnoha dalších textů vyplývá, že uctívat Boha znamená uznávat jeho veliké hodnoty a důsledkem tohoto poznání bude oslava jeho jména. Takže, uctívání zahrnuje dvě věci: uznání Boži dokonalosti a radostný odraz jasu Boží slávy.

Proč máme Boha uctívat?

Abychom si uvědomili, proč je tak důležité Boha uctívat, musíme nejprve pochopit, co je konečný záměr, ke kterému směřuje celý Boži plán.

Je nejvyšším Božím záměrem spasení člověka? Kdyby konečným záměrem bylo spasení člověka, bylo by důležitější zvěstovat evangelium než uctívat Boha a kříž, na kterém Ježíš za nás zemřel?

I když je kříž vrcholem celé historie, má vyšší hodnotu, než Boží věčné království? To také ne! I když každé z nich hraje důležitou roli v Božím svrchovaném plánu, Boží konečný záměr je ještě větší a širší než tyto jednotlivé události. Boží nejvyšší cíl je Jeho sláva! Ano, tyto věci slouží jen a jen k tomu, aby mohl být Bůh oslaven.

Je to důvod, proč je Boží sláva tolik opakována a zdůrazňována v celé Bibli. Když Apoštol Pavel mluví o Božím plánu spasení v první kapitole Efezkým, třikrát opakuje (v originále), že ten důvod je „k chvále Boží slávy.“ První důvod, proč máme uctívat Boha, je, že:

Bůh žárlivě touží po své slávě

Boží sláva je jeho nejdůležitějším cílem pro věčnost a Bůh touží po tom, aby ukázal svou slávu.

Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. (Iz 42,8)

Bůh oznamoval svému neposlušnému lidu svoje záměry takto:

Zdržoval jsem svůj hněv pro své jméno, pro svou chválu jsem se kvůli tobě krotil, nevyhladil jsem tě. Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám. (Iz 48,9.11)
Jak pás přilne k bedrům muže, tak jsem k sobě přimkl celý dům izraelský a dům judský, je výrok Hospodinův, aby se mi stali lidem, jménem, chválou a oslavou. (Jr 33,11)

Bůh vroucně miluje svou velikost a touží, aby jeho sláva byla zjevena. Co přesně znamená slovo sláva? Slávu není jednoduché definovat. Je jako krása. Jak byste definovali krásu? My, manželé, definujeme krásu tak, že ukážeme třeba na svou manželku. Některé věci nemusíme definovat, stačí na ně jenom poukázat. Sláva je krása Boží dokonalosti a trvanlivého charakteru. Bůh je tak veliký, tak dobrý a tak slavný, že touží po své slávě. On je středem všeho!

Není sobecké dělat něco pro svou slávu? Pro nás určitě ano, ale pro Boha ne, protože On je jen jeden a kromě něho není jiného Boha. Bůh má největší hodnotu, a proto může nejlépe ocenit svou slávu. Ve skutečnosti, kdyby Bůh toužil po něčem jiném než po své slávě, nebyl by spravedlivý. Důvodem Jeho celého tvoření, důvodem všech jeho záměrů a cílů je jeho sláva. Veškeré tvorstvo oslavuje Boha, ať chce nebo nechce!

Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. (Ž 19,2)
Vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech… Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte do nádvoří jeho. (Ž 96,3.7-8)

Všechno co existuje, existuje proto, aby odráželo Boží slávu. Zvířata, stromy, oblaka mluví o Boží slávě. I ta malinká, krásná květina v Alpách, která žije a zajde, aniž ji kdo kdy viděl, dává Bohu slávu. Bůh sám má z té květiny radost!

A zde vidíme ještě něco úžasnějšího: jenom my, lidé, stvořeni k Božímu obrazu, máme schopnost Boha ochotně uctívat! I když Bohu člověk nevzdává slávu v uctívání, bude odrážet slávu Boží spravedlnosti, až bude odsouzen. Žalmu 76,11

Rozhořčením stíháš lidi a je ti to k chvále, po svém rozhořčení opášeš se pozůstatkem lidu. (Ž 76,11)

Bůh nám dal privilegium a odpovědnost k tomu, abychom jej oslavovali jako jednotlivci i společně jako církev. Prostřednictvím uctívání tak uskutečňujeme nejvyšší Boží záměr. Základním účelem našeho života a našeho sboru je oslavovat Pána, protože on je jediný, který je hoden přijmout naši uctívání.

Druhý důvod, proč máme uctívat Boha, je, že:

Bůh si uctívání přeje

Když Ježíš mluvil se samařskou ženu (Jan 4) u studny, oznámil ji něco úžasného:

Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. (J 4,23)

Bůh od nás nic potřebuje. Jemu patří celé stvoření, zvířata a majetek. V sedmnácté kapitole Skutků to Pavel zdůrazňuje:

(Bůh) si ani nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. (Sk 17,25)

V Žalmu 50,10 čteme:

Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe. Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. (Ž 50,10-12)

Co potřebuje všemohoucí Bůh od nás? Nic. Absolutně nic. Je úplně soběstačný. A proto je zvláštní, že hledá ctitele jako ty a jako já. Ano, přeje si, abychom jej oslavovali! To je důvod, proč jsi vůbec na světě – uctívat Boha. To by mělo být cílem naší rodiny, práce, služby, domácího úkolu a všeho co děláme – uctívání Boha. Buďme konkrétní.

Když sloužíme ve sboru, dělejme to pro Boží slávu. Jestliže sportujeme anebo hrajeme na nějaký hudební nástroj, jedinou naší správnou motivací by mělo být, aby byl Bůh oslaven.

Třetí důvod, proč máme uctívat Boha, je, že:

Uctívání Boha je pro nás to nejlepší, je to pro naše dobro!

Bůh nás stvořil nejenom k tomu, abychom se radovali z darů, které nám bohatě daroval, ale abychom se radovali z Něho samotného. Uctívání Boha je jediný způsob, jak uspokojit touhy lidského srdce a žít spokojeně.

Představte si snoubence, který dává své milované krásný zásnubní prsten, jako symbol své lásky. Jak by byla jeho reakce, kdyby jej jeho milovaná, pro samé nadšení a radost z dárku, úplně ignorovala a přehlížela? Musel by jí připomenout, že „vztah s dárcem“ a „dárce samotný“ je mnohem lepší než „dárek“. Bůh několikrát připomněl Izraeli, že je to jejich veliká chyba.

Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku. Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův. Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží. (Jr 2,11-13)

Bratři a sestry, uctívání velikého Boha naprosto převyšuje oslnění věcmi, které nám svět nabízí. Bůh si naše uctívání plně zaslouží a nám samotným prospívá. Král David to dobře věděl a proto prohlásil:

Hledej blaho v Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. (Ž 37,4)

Uctívání je oslava toho, že Bůh sám dává nevětší radost! Hledejme své blaho v Hospodinu! Chvála Bohu za to, že nám přikazuje, abychom v něm nalezli uspokojení! Bůh by nebyl laskavý, kdyby nás nepovolával k tomu, abychom udělali, co je nejlepší pro nás! – Uctívali jej! Proto nám říká, „Chvalte mě“! „Milujete mě!“ Tvoje srdce bylo stvořeno jen pro mě! Víte – podstata pravého uctívání je být spokojený v Bohu. Pravá láska a uctívání se projevuje chválou. Proč si milenci pořád navzájem říkají, jak se mají rádi? Protože radost není kompletní, když není vyjádřena.

Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho! (Ž 16,11)

Tak bratři a sestry, všechno, co děláme, by mělo směřovat k hledání naší radosti v Bohu!!! To je uctívání. Teolog Emanuel Kant v 19. století, udělal velkou chybu, když učil, že hledat štěstí, radost, a spokojenost v životě, je mravně nesprávné. Ale Bůh si přeje, abychom tyto věci hledali v něm.

Po týdnu stráveném ve světě, by Boží lid měl přejit do obecenství s velkou žízni po Bohu. To je přesně, co David v Žalmu 42,2 volá:

Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu… (Ž 42,2)

Asaf to také jasně pochopil a Bohu prohlašuje:

Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. (Ž 73,25-26)
Radujete se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce! (Ž 32,11)

Nepřítelem pravého uctívání nejsou naše špatné touhy, ale to, že naše touhy jsou příliš slabé. Kdykoliv se věnujeme svým koníčkům, které nabízí tento svět, úplně přehlédneme tu největší drahocennost, kterou máme – samotného Boha. Žádný majetek, ani úspěch, ani lidé nás nemůžou uspokojit. Není se čemu ani divit, protože Bůh stvořil nás a naše touhy tak, abychom měli plnou radost jenom v něm!

Křesťane, hledáš své uspokojení a blaho jen v Bohu? Trávíš tichý čas rozmlouváním s Bohem, kdy mu nasloucháš a uctíváš jej? Možná že řekneš: „Ale Petře, nemám dost času“. Pravda je, že každý z nás si najde čas pro věci, kterým se chceme věnovat. Problémem je, že se často spokojíme s věcmi, které nás nemůžou uspokojit.

Jestli tě Duch Svatý oslovuje, dal bych ti pár kroků a rad ke změně:

Vyznej Bohu svůj hřích, že tvoje srdce je vůči Bohu studené a si přeješ, aby tě obnovil.
Pros Boha, aby obrátil tvoje srdci k sobě. Abys toužil jen po jeho tváři. Zeptej se sebe, jestli to, co děláš v práci, ve škole nebo ve volném čase, je doopravdy pro Boží slávu
Udělej si čas a místo, tak abys nebyl rušen a zdržován telefonem, televizí, i rodinou.
Otevři svou Bibli, třeba Žalmy a uctívej Bohu nasloucháním, modlitbou, i chválou.

A víte, co se stane? Budeme jej vpravdě uctívat a mít veliké požehnání a hlubokou radost ve svém chození s Bohem.