On vždycky slyší (Iz 65,24–25)

Úvodní modlitba

Panovníku Hospodine, požehnaný Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista, Synu a Duchu svatý, Pane jediný a trojjediný, naděje všech končin země i dalekého moře, rač sám otevřít své nebeské průduchy a vylej rosu svého svatého Ducha, abychom byli připraveni ke chvále a k díkům, ve kterých máš zalíbení. Tebe chválíme a vyznáváme, že tvé neskonalé milosrdenství je s námi od počátku až po tuto chvíli. Tebe chválíme za všechnu tvou dobrotu, kterou jsi nás obsypával po celý týden, až jsme se zde sešli, abychom vyznávali, že potřebujeme tvou pravdu a všechno tvé milosrdenství. Ty víš, že jsme všichni zbloudili, dali jsme se svou cestou, že není, kdo by činil dobré a nehřešil, není ani jeden, ale ty, svatý, svatý, svatý Hospodin, který tak silně nenávidíš hřích, jsi zvolil odpuštění, i když jsi měl trestat. Tebe chválíme a oslavujeme, že jsi tak miloval svět, že jsi dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Ó, vítej, Ježíši Kriste, z nebeské výsosti! Vítej z panny čisté, náš předrahý hoste! Kdybys nepřišel na svět, člověk by z něj nevyšel a navěky byl zatracen. Tebe chválíme a ze srdce ti děkujeme, že jsi přišel, pravý Pomocník, jakého jsme potřebovali, že jsi vstoupil do naší nízkosti. Srdečně ti děkujeme, že jsi na sebe vzal naše hříchy a vnesl je na dřevo kříže. Děkujeme za tvé utrpení, za tvou žalostnou smrt, za tvé slavné zmrtvýchvstání, a za slovo milosti, které jsi zanechal, že s námi jsi až do skonání světa.

Kéž se tebe samého chopíme z celého svého srdce, ze vší své duše a ze vší své mysli i ze vší své síly a tak sami to zakoušíme, že tvá drahá krev vylitá na dřevě kříže i nás očisťuje od každého hříchu. Pomoz nám k radosti z tvého spasení, abychom se veselili v blahoslavené naději, že ty jsi a zůstáváš na věky věků náš všemohoucí Přítel a Zastánce, který se o nás stará. My tu jsme jako čekající na proměnu, kterou ty skrze Ducha svatého ráčíš vykonat. Ó, navštiv nás s vysokosti, předrahý náš hosti, a nás, tělesné lidi, proměň v lidi duchovní, abychom toužili po tom, co by se tobě líbilo. Dotkni se našich srdcí, táhni nás za sebou, abychom skrze tebe byli sblíženi vespolek, a měli jeden druhého za přednějšího než sebe.

Pokorně se přimlouváme za všechny, kteří jsou s námi jedno tělo a jedna krev, a kteří se dosud s námi rozcházejí podle Ducha. Ó, kéž bys nás k sobě všechny obrátil, abychom byli jedna rodina a jedna čeleď. Roznášej své požehnání, kamkoliv bys obrátil naše nohy. Popřej svému lidu den radostného přebývání s tebou, abychom všichni byli tvými svědky.

Vylej svého svatého Ducha na všechny suché kosti, aby povstali i ti, kteří dosud nepovstali a zjevně vzdorovali, a aby tvá předivná sláva naplnila celou zemi.

Tobě budiž sláva a čest a díkůčinění a požehnání v Kristu Ježíši, našem Pánu, požehnaném od věků až na věky. Amen.

************************************

• Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším. Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,“ praví Hospodin. (Iz 65,24–25)

Máme zase text ze Starého zákona a znovu připomínám, že není rozdíl mezi Starým a Novým zákonem v tom smyslu, že by ve Starém zákoně byla temnota a neláska a v Novém láska a světlo. Starý zákon je první jitro s červánky. Ve Starém zákoně máte obrácené lidi, v Novém zákoně také. Staří neobrácení lidé ve Starém i v Novém zákoně jsou na vlas stejní; všechen ten přirozený vývoj a pokrok, který tu je, nemění lidská srdce: tělo je tělo. A obrácení ve Starém i v Novém zákoně jsou na vlas stejní; je tu rozdíl jen, co se týká světla. A tu, když se vám otvírají oči a díváte se do našeho textu, uvidíte divuplné věci. Ti lidé zde jsou vyslyšeni, a v čem? V tom, zač se modlí. „Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře.“ Za to se modlí. A to mne vede k tomu prvnímu ze čtyř částí, na které si dělím dnešní kázání.

I. Podívejte se na ty lidi, o co usilují, o co jim jde?

„‚Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,‘ praví Hospodin.“ Po tom tedy v té staré době touží, za tím se nesou a za to se modlí? Nu, oč jsme výš než oni, my v Novém zákoně, jestli všichni nestojíme mnohem níže? O to jim jde, aby vlk nebyl vlkem a lev aby nebyl lvem, ale aby byli beránky. Co se tu chce říci, když se tu praví: Vlk s beránkem budou se pást? To se tu chce říci: Vlk je dravec a lev je dravec. Dravec hubí a kde je zhouba, tam je nářek a neštěstí. A teď se tomu rozumí tak, že vlk už nebude hubit a nářek a nenávist už také nebude.

A tak se má ta jejich přirozenost změnit? Kde si Pán Ježíš nepřeje, aby se změnila, tam se nezmění; ale to si Pán Ježíš přeje, aby člověk nebyl vlk a lev a nepomýšlel na to, jak by druhého roztrhal a sežral, ale aby měl pro druhého všechnu lásku, a aby tu byla církev bez vrásky a bez poskvrny. A ti lidé v té staré době, kterou považujete za dobu temna, jdou za tím. Kdo se bude dlouho modlit za to, o co nestojí? Oni o to stojí. Když si dáte práci a otevřete Starý zákon, vidíte, že je toho plný. Izajáš 11 je plná proroctví o Mesiáši. Celý Izaiáš samé proroctví o něm. A pak si nenechám od světských lidí napovídat, že druhá část Izajáše nepochází od Izajáše. Podívejte se, prosím, do Izajáše 35,1. Co tam čteme? „Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím.“

Poušť nebude pouští, bude tu krásná zahrada. Otevřete si, prosím, Ozeáše 4,16: „Izrael je umíněný jako umíněná kráva. Má je teď Hospodin pást volně jako beránka?“ Tento text pochází z těch nejstarších dob. Zde máte to samé; oni nezůstanou takoví, jací jsou. Z nich budou ještě beránci. Po tom oni touží ve staré době.

Nu, a jak se to má s námi? Že prý ti Židé, kteří jsou potomci těchto lidí, po tomhle netouží, ale jen po penězích. Vy snad ne? O co vám jde? Aby každému bylo dobře, aby jednomu každému kvetly jeho věci? A vy řeknete: „To je omyl, to my nechceme.“ Ach, tak!

On si přeje, abychom milovali tak, jako on sám miloval, a když vás postavil na to místo, na které vás postavil, tak si přeje, aby to místo nezůstalo takové, jaké bylo, ale aby se lepšilo. Otevřete si Žalm 84,7: „Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm.“ Přišli do pusté krajiny, ale když odcházeli, tak to už nebyla krajina pustá, nýbrž oáza.

Představte si krásnou krajinu, a přišli Vandalové a Hunové, a jak se jmenuje ta divoká čeládka, a zůstala po nich poušť. Ale s lidem Božím se to má jinak. Vlci nezůstanou vlky, lvové lvy, ale promění se v beránky.

II. Zdali na to dojde?

Přirozeným usilováním, ať již svedete, co svedete, něco takového nesvedete nikdy. Když přirozený tělesný člověk jde za takovými pěknými věcmi, říkáme tomu iluze. Však se brzy ukáže, že z toho nic nebude. Brzy toho necháte z takových vlků dělat beránky. U nás je mnoho mladých lidí, kteří jdou za pěknými věcmi, ale po letech klesnou na úroveň, na které jsou druzí. Takové je to s tělem. Spíše si dáte říci od druhého, než druzí od vás.

Je to pět roků, kdy jsme četli v malém světském časopise článek, který nemohu zapomenout. Vykládal jsem to tehdy v kázání večer. Ve veliké dílně pověsil mistr silné, železné prkno, trám tak, že volně visel, a kousek od toho pověsil korkovou zátku. „Zdali touto korkovou zátkou rozhoupám takovou tíži? Že ne? Tak se dívejte!“ To říkal mistr dělníkům. Hodí zátku na železnou fošnu a hodí ji po druhé a zase hází. „Vidíte něco?“ „Nevidíme!“ „Tak čekejte.“ Po deseti minutách někteří řekli: „Nám se zdá, že to plotna již cítí.“ Za čtvrt hodiny se plotna hýbala. Tenkrát byl na službách Božích přítomen profesor z vysoké školy a řekl, že je to vědecky vystižené; mně to je jedno, ale je to fakt. Ta plotna jsem já ve světě, každý člověk je taková plotna, braňte se, jak chcete, kolem jsou světské vlivy a doráží na vás jinak než tato zátka. A vy si myslíte, že se nebudete houpat jako světští lidé? Co si počnu? Přirozeně jsem ztracený, vy si dáte říci od světa. Ale zde jsou ty modlitby Boží, ano, ty jsou pro lid Boží. „Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.“ Ano, kéž bych už byl tak daleko! Představte si, že se jako dítě prostě k Pánu Bohu modlím. Tělesný člověk nikdy nebude prosit za duchovní věci, a i kdybyste nakrásně volali, vaše modlitby nedoléhají k Pánu Bohu. On není železná plotna, ale skála, kde je nebeské ovzduší, a tam nedoletí vaše zátka. Otevřete si, prosím, Jana 9,31: „Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.“

A nyní to třetí:

III. Co si Bůh přeje, to udělá

Když si přeje mít na světě duchovní lidi, i kdybychom byli všichni zatím vlci a lvi, tak na světě duchovní lidi bude mít. Z vás je bude mít, když si to bude přát. Svět je Boží materiál. Zatím to chce mít takové, jaké to má. Nechce, aby bylo všechno vinný kmen a aby nebyl žádný smrk. Zatím chce, aby vlk byl vlkem a lev lvem a ovečka ovečkou. A chce-li mít lidi duchovní, postará se o to tou svou Boží cestou. Žádný vlk nepřestane být vlkem, leč ho Pán Bůh spojí s Beránkem Božím.

To jsou Boží plány, které se uskutečňují; tak tomu rozumí od věků, že nás uvede ve spojení se sebou samým. Co je to nejvzácnější na světě? To je jeho evangelium. Nic lepšího neznáme, nic vzácnějšího na světě není. Na to myslel od věků, že sám uvede všechno do pořádku, že na sebe vezme naše tělo, a na to myslil, když tělo tvořil. Vzal na sebe naše hříchy, odnesl je a vás přivede k tomu, abyste ho skutečně potřebovali. Dýchne na vás, takže uvidíte tu svou divokou náturu. Vždyť my jsme dravci, co si počneme? A začnete zakoušet, že „krev Ježíše Krista, Syna Božího, nás očisťuje od každého hříchu“, že je všechno v pořádku. Teď docházíme k tomu, že ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou synové Boží. Vy lvi a vlci si nebudete počínat jako vlci a lvi, ale budete ovečky Boží. Táž mysl, jako při něm, bude i při vás, protože skrze víru ve vás přebývá. To je div. My v sobě máme skutečně dvě přirozenosti: Starý člověk je vlk, který chce trhat, ale ten nový člověk je beránek a chce něco pěkného udělat pro druhého. On to prosadí sám, spojí si vás se sebou skrze víru, a získáváte Božskou přirozenost. To je pro vás přichystáno.

To mne vede k tomu čtvrtému:

IV. Duch svatý vás buduje

Když jste takto lidé Boží, Duchem Božím vedeni, tak se sami bez přestání budete modlit za to, co si Duch Boží přeje, k čemu vás Duch svatý vede. Nedivte se, že nás vždycky slyší. Nezůstáváte nevyslyšeni ani jednou, ale vždy vás vyslyší. „Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.“ To je ten vzácný podíl Božího lidu. Ale řeknete: „My ve svém životě nevidíme, že by to tak bylo, že bychom byli vždy vyslyšeni!“ Není to jinak možné: Jestliže jste skutečně lid Boží, není možné, aby vás neslyšel. Nebudete se modlit za to, co se Bohu nelíbí, ale když vás k tomu vede, tak vás také hodlá slyšet a vyslyšet. On si neodporuje, povede vás k modlitbám, které chce vyslyšet. Každý člověk Boží má o svém životě mnoho co vypravovat. Není každý člověk Boží jako metodista, každý člověk Boží není tolik povídavý, ale má co povídat. Když celá léta za něco prosíte, jak by z toho nebylo nic? Nedojde právě na ty vaše podrobnosti. On je věčná skála, ale i když ty vaše modlitby doléhají jen jako zátky, však ono na to dojde, na co má dojít.

A když se vám zdá, že vás neslyší, to je omyl. Co si stále přejete, to je třeba pěkné, ale bez toho to zatím také jde; ale on ti stále dává to, bez čeho by to na světě nešlo, co na světě nejvíce potřebuješ. Je to možné, aby ses ubránil vlivům světa? To je nemožné. Vy jste staří lidé, vy neodoláte, leda by tu kolem vás byla Boží izolace, Boží ovzduší, aby na vás nedorážely všechny rány světa. To je možné. Bez přestání se modlete a ani jednou nepůjdete s prázdnem od Pána Boha; vždy nesete sebou to Boží ovzduší. Jen tak jsme uzpůsobeni konat misii i při druhých, kterou si Pán Bůh přeje konat skrze lidi. Vy půjdete a budete jim kázat Boží slovo. Jen, aby to vaše ovzduší bylo Boží ovzduší, abyste to nenesli jako ti, kteří to nežijí, ale jako ti, kteří to žijí!

Všichni lidé na světě konají potichu svou světskou misii a nevědí nic; jejich zátka stále tluče na sousedy, ale když se Pánu Bohu zalíbí a z vlka udělá ovečku, kterou vede Duch svatý, pak každá taková ovečka koná Boží misii, a vlivy Boží působí tam, kde on chce. „‚Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším. Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,‘ praví Hospodin.“  Amen.

Kázáno 5. prosince 1909.

**************************************

Závěrečná modlitba

Panovníku Hospodine, požehnaný Bože a Otce našeho Pána Ježíše Krista. Tys nás vyzkoušel a poznal, ty znáš naši slepotu, ty víš, jací jsme všichni před tebou a uprostřed jakého světa se nalézáme. Jak bychom se dovedli ubránit těm jeho vlivům, leč bys nás sám k tomu uzpůsobil a proměnil podle svého srdce? Ó, ty, který jsi to sám připravil, abys měl na světě zvláštní lid, smiluj se nad námi, probuď naše svědomí, abychom každý naříkali nad svými bídami. Ale zjevuj nám vždy zřetelněji své spasení, abychom to sami okoušeli, že tvá drahá krev vylitá na dřevě kříže nás očisťuje od každého hříchu, abychom se bez překážky dali vést dobrým Duchem a již neměli naději v nikom jiném, kromě tebe, a milovali všechny tím tvým milováním, a toužili po tom, abychom s tebou byli blahoslaveni na věky věků.

Děkujeme za obecenství, které jsme měli před tebou a pokorně prosíme, ty sám se přiznávej ke svému svatému Slovu a provázej nás do toho shromáždění, do kterého jdeme, a tak nás naplň vůní svého života, abychom i bez řeči byli tví svědkové a radostně otvírali svá ústa, abychom vyznávali, že u Tebe je milost a že jsi připravený odpustit.

Přiznávej se k nám po celý příští týden. Dokonej moc svou i v lidské nemoci, aby tvá předivná sláva naplnila celou zemi, až bys nás zase svedl kolem svého Slova, ano, až bys nás měl u sebe na věky věků.

Nyní pak nad námi vztáhni své ruce a požehnej nám svým požehnáním: Požehnej nás, Hospodine, a chraň nás, rozjasni, Hospodine, nad námi svou tvář a buď nám milostiv, obrať, Hospodine, k nám svou tvář, a dej nám svůj časný i věčný pokoj. Amen.