Kristovo přebývající slovo
-
Ať ve vás Slovo Kristovo bohatě přebývá se vší moudrostí; učte a napomínejte se navzájem žalmy a hymny a duchovními písněmi, s milostí zpívajíce v srdci vašemu Pánu. (Ko 3,16 KRAL).
Ve chvíli, kdy umírala a život z ní unikal, pojmenovala ho Ben-óni (to je Syn mého zmaru), ale otec ho nazval Ben-jamín (to je Syn zdaru). (Gn 35,18)
Písmo mluví konkrétně jenom o dvou ženách, které zemřely při porodu, a Ráchel je jednou z nich. Sice se dočkala narození svého syna, ale neviděla ho vyrůstat. To je tragické pro všechny, velmi bolestivé pro pozůstalé a nesmírně smutné. Také svého druhého syna pojmenovala Ráchel s hořkostí: Ben-óni, syn zmaru. Jeho otec ho přejmenoval na Ben-jamín, syn zdaru. Syn zmaru, který se stal Synem zdaru, se narodil v Efratě, což je Betlém. Je tady ozvěna tragédie lidské smrti, pomíjivosti člověka, hříchu a Betlém, který znamená narození syna, narození Spasitele, nikoliv z rodu Benjamínova, ale z rodu Judova, potomka Jákobova, nikoliv však Ráchelina, zaslíbeného Mesiáše. Bůh plný milosti a slitování obrací lidské tragédie v nebeské požehnání.
Ať ve vás Slovo Kristovo bohatě přebývá se vší moudrostí; učte a napomínejte se navzájem žalmy a hymny a duchovními písněmi, s milostí zpívajíce v srdci vašemu Pánu. (Ko 3,16 KRAL).
Pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Pán nás opět přivedl na toto místo, abychom Ho společně uctívali, abychom Ho chválili, hledali Ho a ptali se na Jeho vůli pro své životy. To je také důvod, proč mimo jiné otevíráme Boží slovo a chceme slyšet Boží hlas. Je to úžasná výsada, že kdykoliv otevíráme Bibli, tak můžeme slyšet přesně to, co nám Bůh chce říct.
Charles Spurgeon vypráví historku o církvi, ve které se o místo kazatele ucházel člověk, který nevěřil v peklo. Odpověděli mu: „Přišel jste nám říct, že žádné peklo není. Jestliže je vaše učení pravdivé, tak vás určitě nepotřebujeme. A jestliže pravdivé není, tak o vás nestojíme. Takže tak či onak se obejdeme se bez vás.“
Apoštol Pavel popisuje charakter, který má mít zbožná křesťanská žena. Starší žena, a následně také mladší žena. Starší žena musí v takovém charakteru vynikat, aby mohla mladší ženu v těchto věcech vyučovat, trénovat. To nejsou věci, které by nám byly přirozené. To nejsou věci, které jaksi samy přijdou. Nepřijdou! Je potřeba se je naučit a je potřeba se v nich trénovat, cvičit je až do té míry, dokud se nestanou součástí charakteru. A charakter, který je tady popsaný, je charakter Ježíše Krista.
O Bohu nemůžeme mít správnou představu, dokud o Něm nesmýšlíme jako o všemocném a také dokonale moudrém. Ten, kdo si nemůže dělat, co chce a co se mu zlíbí, nemůže být Bůh. Tak jako je Boží vůlí rozhodovat se pro to, co považuje za dobré, tak je i v Boží moci tuto vůli uskutečňovat.
Pokoj vám a milost v Kristu Ježíši! Sešli jsme se na společném shromáždění jako Boží lid, jako královské kněžstvo, jako národ svatý, jako zvěstovatelé a oznamovatelé mocných skutků Toho, který nás povolal ze smrti a temnoty do svého podivuhodného světla! Učinil tak skrze svého milovaného Syna, který je Synem Božím a stal se pro nás Synem člověka.