Kristovo přebývající slovo
-
Ať ve vás Slovo Kristovo bohatě přebývá se vší moudrostí; učte a napomínejte se navzájem žalmy a hymny a duchovními písněmi, s milostí zpívajíce v srdci vašemu Pánu. (Ko 3,16 KRAL).
Když Izrael přebýval v oné zemi, šel Rúben a ležel s ženinou svého otce Bilhou. Izrael se o tom doslechl... (Gn 35,22)
Bible nám nijak neobjasňuje okolnosti toho, co se stalo, ale prostě tp konstatuje. Rúben se vyspal se svou nevlastní matkou. Jákob se to dozvěděl, ale nic k tomu neřekl. Teprve až před svou smrtí odhaluje tento Rúbenův hřích. Můžeme tomu rozumět také tak, že Rúben neměl s Bilhou žádný vztah, ale šlo o hřích cizoložství, jehož se dopustil a v němž dále nepokračoval. Rúbenovo jednání mělo dvojí motiv. Jednak zde byla sexuální žádostivost. Rúben nechal strhnout žádostí. Jeho jednání však nebylo motivováno čistě sexuálně, tím hlavním motivem byla touha po moci. To byl hlavní důvod, proč šel Rúben za manželkou svého otce a spal s ní. Byla to vzpoura proti vlastnímu otci. Bylo to bezohledné, sobecké, pyšné a arogantní jednání plné žádostivosti. Přesně takový je lidský hřích.
Ať ve vás Slovo Kristovo bohatě přebývá se vší moudrostí; učte a napomínejte se navzájem žalmy a hymny a duchovními písněmi, s milostí zpívajíce v srdci vašemu Pánu. (Ko 3,16 KRAL).
Pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Pán nás opět přivedl na toto místo, abychom Ho společně uctívali, abychom Ho chválili, hledali Ho a ptali se na Jeho vůli pro své životy. To je také důvod, proč mimo jiné otevíráme Boží slovo a chceme slyšet Boží hlas. Je to úžasná výsada, že kdykoliv otevíráme Bibli, tak můžeme slyšet přesně to, co nám Bůh chce říct.
Charles Spurgeon vypráví historku o církvi, ve které se o místo kazatele ucházel člověk, který nevěřil v peklo. Odpověděli mu: „Přišel jste nám říct, že žádné peklo není. Jestliže je vaše učení pravdivé, tak vás určitě nepotřebujeme. A jestliže pravdivé není, tak o vás nestojíme. Takže tak či onak se obejdeme se bez vás.“
Apoštol Pavel popisuje charakter, který má mít zbožná křesťanská žena. Starší žena, a následně také mladší žena. Starší žena musí v takovém charakteru vynikat, aby mohla mladší ženu v těchto věcech vyučovat, trénovat. To nejsou věci, které by nám byly přirozené. To nejsou věci, které jaksi samy přijdou. Nepřijdou! Je potřeba se je naučit a je potřeba se v nich trénovat, cvičit je až do té míry, dokud se nestanou součástí charakteru. A charakter, který je tady popsaný, je charakter Ježíše Krista.
O Bohu nemůžeme mít správnou představu, dokud o Něm nesmýšlíme jako o všemocném a také dokonale moudrém. Ten, kdo si nemůže dělat, co chce a co se mu zlíbí, nemůže být Bůh. Tak jako je Boží vůlí rozhodovat se pro to, co považuje za dobré, tak je i v Boží moci tuto vůli uskutečňovat.
Pokoj vám a milost v Kristu Ježíši! Sešli jsme se na společném shromáždění jako Boží lid, jako královské kněžstvo, jako národ svatý, jako zvěstovatelé a oznamovatelé mocných skutků Toho, který nás povolal ze smrti a temnoty do svého podivuhodného světla! Učinil tak skrze svého milovaného Syna, který je Synem Božím a stal se pro nás Synem člověka.