Re: Bratrská výzva - otevřený dopis
Jaroslav Kernal
Odpověď Milana Michalka na otevřený dopis, který jsem mu zaslal v pátek 25. 5. 2012. Pod ním je moje odpověď, kterou jsem mu dnes odeslal.
Ve chvíli, kdy umírala a život z ní unikal, pojmenovala ho Ben-óni (to je Syn mého zmaru), ale otec ho nazval Ben-jamín (to je Syn zdaru). (Gn 35,18)
Písmo mluví konkrétně jenom o dvou ženách, které zemřely při porodu, a Ráchel je jednou z nich. Sice se dočkala narození svého syna, ale neviděla ho vyrůstat. To je tragické pro všechny, velmi bolestivé pro pozůstalé a nesmírně smutné. Také svého druhého syna pojmenovala Ráchel s hořkostí: Ben-óni, syn zmaru. Jeho otec ho přejmenoval na Ben-jamín, syn zdaru. Syn zmaru, který se stal Synem zdaru, se narodil v Efratě, což je Betlém. Je tady ozvěna tragédie lidské smrti, pomíjivosti člověka, hříchu a Betlém, který znamená narození syna, narození Spasitele, nikoliv z rodu Benjamínova, ale z rodu Judova, potomka Jákobova, nikoliv však Ráchelina, zaslíbeného Mesiáše. Bůh plný milosti a slitování obrací lidské tragédie v nebeské požehnání.
Odpověď Milana Michalka na otevřený dopis, který jsem mu zaslal v pátek 25. 5. 2012. Pod ním je moje odpověď, kterou jsem mu dnes odeslal.
Téma prvního ročníku Pastorální konference zní “Dostatečnost Písma ve službě.” Přijeďte a zkoumejte s námi moc Božího slova. Uvidíme, jak Písmo poskytuje vše, co církev potřebuje k růstu a k tomu, aby byla efektivní ve své službě pro našeho Pána Ježíše Krista.
Speciální host: - apologet, autor, učitel a kazatel - Dr. John Blanchard bude mluvit na téma:
"Věří Bůh v ateisty?" a také o své knize "Poznej skutečného Ježíše".
Jakubův list není adresován konkrétní církevní obci, ale židokřesťanům, kteří byli touto dobou rozptýleni do nejrůznějších oblastí. Z obsahu dopisu můžeme vidět, že je Jakub označuje jako následovníky Krista. Hlavním přínosem Judova listu je jeho důraz, že křesťanská víra se musí projevovat skutky. Dnes se podíváme na 2. část prvních 4 veršů, na tři základní principy radikální víry.
V předchozím článku „Vytrvalost a bezpečí, nebo nejistota?“ jsme si ukazovali, že naše spasení je naprosto pevné, jisté a nepohnutelné – a to proto, že nezávisí na nás, ale na Bohu, který se nemění. Bůh je pevný, je jediná jistota, kterou máme.
Naše spasení je z Boha, proto můžeme mluvit o tom, že je naprosto jisté a pevné. Podívejme se na dnes na celou věc ještě z jiného úhlu pohledu. Položme si následující otázku: Co by to znamenalo pro Boha, kdyby opravdový věřící mohl definitivně odpadnout a ztratit své spasení, takže by skončil v pekle a nikoliv v Boží přítomnosti?
Naše země se otřásá jedním veřejným skandálem za druhým, a to nehledě na ty, které jsou potichu zameteny pod koberec. Vládní strana, která slibovala zatočit s bezprávím se vysmívá právu i spravedlnosti. Korupce se začíná stávat společensky přijatelným hříchem podobně jako manželská nevěra, rozvod nebo zabíjení nenarozených dětí.
Byl opět mezi svými a byl živý. Po pozdravu „Pokoj vám“ před užaslými zraky přítomných řekl: „Hoši,(J21/5 NBK) je nutno zajistit nápravu křivd, které se mě a vlastně i vám staly. Nuže, pojďme to zrekapitulovat: Moje újma – bolestné, suknice nesešívaná, roucho, náklady na vonné masti a náklady na pohřeb. Vaše újma pak deprese a psychické strádání po mém ukřižování.“