17. srpna

…jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel … (Gn 22,17)

Abraham jednal se vší poslušností a Bůh mu díky této poslušnosti mocně požehnal. Bůh rozmnoží jeho potomstvo – bude jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Abrahamova potomstva bude nepočítaně. Nebude možné ho sečíst. Ale co z tohoto požehnání Abraham viděl na vlastní oči? V podstatě vůbec nic! Viděl své dva vnuky, kteří se narodili až pár let před jeho smrtí. Slyšel o požehnání, které bylo dané Jákobovi, ale neměl už mnoho  sil, aby se ze svých vnuků potěšil, aby toto požehnání nějak významně zasáhlo do jeho života. Jeho život byl ukotven v tom, co mu Bůh zaslíbil. Na tom stavěl celý svůj život, toho se pevně držel. To byla jeho naděje, nikoliv to, co viděl svýma očima a na co si mohl sáhnout.