2. března

Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. (Gn 3,23)

Už nikdy neměl hříšný člověk vkročit na místo, které pro něj Bůh připravil, kde bylo všechno uzpůsobeno pro něj, kde mohl žít v pokoji, radosti a spravedlnosti. Bůh ho vyhnal do „divočiny“, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. Stvořený z prachu země bude nyní Adam žít s rukama zabořenýma do prachu země, bude muset obdělávat půdu, která mu bude plodit trní a hloží, aby se nakonec sám vrátil zase zpět do prachu země – tedy jeho tělo. Jeho duše spočine v podsvětí, kde bude v zoufalství čekat na den soudu. Přinejmenším tak to bude s každým, kdo se nepokořil pod mocnou ruku Boží, kdo neposlechl výzvu evangelia a neobrátil se celým svým srdcem k Pánu Ježíši Kristu.