2. března

Odvrátil jsem se od toho se srdcem plným zoufalství nad vším svým klopotným pachtěním pod sluncem. (Kaz 2,20)

Marnost klopotného pachtění dovedla Šalomouna k zoufalství. Snažil se vyzkoušet všechno v tomto světě, co přináší nějaký užitek a radost lidskému srdci, ale když nad tím přemýšlel hlouběji, bylo jeho srdce naplněné beznadějí. Pokud svůj pohled zaměříme jenom do tohoto světa, dojdeme nakonec ke stejnému zklamání. Často očekáváme velké věci, aby se nakonec ukázalo, že naše námaha byla zbytečná. Proto si musíme neustále vybírat to, oč přijít nemůžeme, tedy vztah s Pánem Ježíšem Kristem. A když potom Pána vezmeme do svého pachtění v tomto světě, on ho promění ve skutky spravedlnosti, které přinesou užitek nejenom tady, ale i pro věčnost. Ale bez hledání jeho tváře a jeho království se to neobejde.