6. srpna

A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (Gn 22,2)

Bůh nepožadoval po Abrahamovi nic, co by nebyl ochoten udělat sám. A to, co Bůh přikázal Abrahamovi, mělo ukazovat vpřed, do budoucnosti k tomu, co se o dva tisíce let později stalo na Golgotě. Jenom v tomto světle – ve světle toho, že obětování Izáka bylo obrazem budoucích věcí – můžeme rozumět tomu, že tento Boží příkaz byl svatý, čistý a spravedlivý. Abrahamova ochota obětovat svého syna nám na lidském příkladu ukazuje lásku Boží k nám, lidem, tu lásku, která vedla Boha k tomu, že dal svého jediného Syna za naše hříchy. Bolest, kterou zakoušel Abraham, nám ukazuje na to, jak zlomené bylo srdce Boha Otce, když na svého milovaného Syna vyléval svůj hněv kvůli našim hříchům. Poslušnost Izákova nám ukazuje poslušnost Pána Ježíše Krista naplnit vůli Otce.