Boží úmysly

Boží úmysl je Jeho záměr nebo rozhodnutí ohledně budoucích událostí. Použili jsme jednotné číslo stejně jako Písmo (Ř 8,28 - předsevzetí a Ef 3,11 – úmysl), protože co se týče budoucích událostí, odehrál se v Jeho bezmezné mysli jen jediný čin. My však mluvíme o jejich množství, protože náš rozum je schopen přemýšlet jen v postupných změnách, tak jak myšlenky a příležitosti vyvstávají, nebo v souvislosti s různými záměry Jeho úmyslu, kterých je mnoho, a nám se jeví, jako kdyby každý z nich vyžadoval svůj samostatný účel. Neomezený rozum však nepostupuje po krocích, od jedné fáze k druhé: „Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna“ (Sk 15,18).

Boží úmysly

Písma zmiňují Boží úmysly v mnoha verších a používají k tomu různé výrazy. V Žalmu 2,7 najdeme slovo „ustanovení“. V Efezským 3,11 se vyskytuje výraz „odvěké určení“, ve Skutcích 2,23 (ČSP) „ustanovený úradek a předzvědění Boží“, Efezským 1,9 – tajemství Jeho „záměru“, v Římanům 8,29 se dočteme, že také předem „určil“, v Efezským 1,9 je použita vazba „jeho milostivé rozhodnutí“. Boží úmysly jsou nazvány Jeho „úradkem“, aby bylo zdůrazněno, že jsou dokonale moudré. Jsou nazvány Boží „vůlí“, aby bylo jasno, že Bůh není nikým ovládán, ale jedná podle Svého vlastního přání. Když je chování člověka řízeno jeho vlastní lidskou vůlí, projevuje se to obvykle nestálostí a nerozumností. Ale v Božím jednání je vůle vždy spojena s moudrostí, a proto je o Božích úmyslech řečeno, že „všechno působí rozhodnutím své vůle“ (Ef 1,11).

Boží úmysly se vztahují k budoucím událostem bez výjimky. Cokoliv se stane, bylo předpověděno před počátkem času. Boží úmysl se týkal všeho, ať už malého či velkého, dobrého nebo špatného. Ve spojitosti s právě zmíněným však musíme být opatrní a musíme zdůraznit, že ačkoliv je Bůh ten, kdo hříchu přikazuje a ovládá ho, není jeho Autorem ve stejném smyslu, v jakém je Autorem dobra. Hřích by nemohl vycházet od svatého Boha skrze pozitivní a přímý stvořitelský čin, nýbrž jen prostřednictvím záměrného svolení a negativního skutku. Boží úmysl, stejně celistvý jako Jeho vláda, zasahuje veškeré tvorstvo a události. Zabýval se naším životem a smrtí, naším stavem v čase a naším stavem ve věčnosti. Neboť Bůh koná vše podle úradku Své vlastní vůle a my se z Jeho díla dozvídáme, jaký je (byl) Jeho úradek, stejným způsobem, jakým posuzujeme projekt architekta, když navštívíme budovu, která byla postavena podle jeho zadání.

Bůh neměl v úmyslu člověka pouze stvořit, umístit ho na zem a potom ho zanechat jeho vlastnímu, nikým neřízenému vedení. Naopak - určil všechny okolnosti v údělu jednotlivců a veškeré detaily, které utvářejí dějiny lidského pokolení od počátku až do konce. Neměl v úmyslu pouze nastavit obecné zákony, aby řídily svět, ale rozhodl o využití těchto zákonů ve všech jednotlivých případech. Naše dny jsou spočítány a stejně tak i vlasy na našich hlavách. O dosahu Božích úmyslů se můžeme dozvědět ze způsobu, jakým Bůh naplňuje naše potřeby. Péče Prozřetelnosti sahá až k nejnepatrnějším tvorům a k těm nejméně významným událostem – smrti vrabce, spadnutí vlasu.

Znaky Božích úmyslů

Pojďme se nyní zamyslet nad některými znaky Božích úmyslů. Za prvé, jsou věčné. Pokládat kterýkoliv z nich za časný je jako myslet si, že nastala nějaká nová situace, nepředpokládaná událost nebo kombinace okolností, která přiměla Nejvyššího vydat nové rozhodnutí. To by znamenalo, že vědomost Boha je omezená a že v průběhu času roste Jeho moudrost – což by bylo strašlivé rouhání. Žádný člověk, který věří, že božské chápání je neomezené a zahrnuje minulost, přítomnost a budoucnost, nikdy nebude souhlasit s mylným učením o Božích časných úmyslech. Bůh není lhostejný k budoucím událostem, které se stanou z lidské vůle. On je nespočetněkrát předpověděl a proroctví jen dokazují Jeho věčnou prozíravost. Písmo nás ujišťuje, že věřící byli vybráni v Kristu před založením světa (Ef 1,4), ano, milost jim byla „dána“ už tehdy (2 Tm 1,9).

Za druhé, Boží úmysly jsou moudré. Moudrost se projevuje ve výběru nejlepších možných cílů a nejvhodnějších prostředků k jejich dosažení. Z toho, co o Božích úmyslech víme, je vidět, že jim tato vlastnost zcela jistě náleží. Poznáváme je z jejich naplňování. Každý důkaz moudrosti nacházející se v Božím díle je důkazem moudrosti Jeho plánu, a právě ve shodě s ním dochází k jejich naplňování. Jak vysvětluje žalmista: „Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře“ (Ž 104,23). Jen opravdu malou část z nich můžeme pozorovat. I zde bychom měli stejně jako v jiných případech soudit celek podle vzorku - to, co neznáme, podle toho, co známe. Ten, kdo při zkoumání stroje obdivuje výkon jedné z jeho částí, přirozeně věří, že ostatní části jsou rovněž obdivuhodné. Stejným způsobem bychom měli upokojit svou mysl ohledně Božího díla, když se na nás pověsí pochybnosti, a zahnat námitky vyvolané něčím, co nezapadá do naší představy dobrého a moudrého. Když narazíme na bariéry omezeného a hledíme směrem k záhadné říši neomezeného, zvolejme: „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění!“ (Ř 11,33).

Za třetí, jsou nezávislé. „Kdo změřil Hospodinova ducha a byl mu rádcem a vedl ho k poznání? Kohopak o radu žádal, aby rozumnosti nabyl, aby ho poučil o stezce práva, naučil poznání a seznámil ho s cestami rozumnosti?“ (Iz 40,13-14). Bůh byl sám, když se rozhodl pro Své úmysly a Jeho záměry nebyly ovlivněny žádnou vnější příčinou. Byl nezávislý v tom, zda vynese rozhodnutí, či nikoliv, a zda rozhodne tak či onak. Tuto nezávislost je třeba připsat Tomu, kdo je nejvyšší, nezávislý a svrchovaný ve všech Svých skutcích.

Za čtvrté, Boží úmysly jsou nezvratné a nepodmíněné. Jejich uskutečnění není závislé na žádné okolnosti, ke které může nebo nemusí dojít. V každém jednotlivém případě, kdy Bůh určoval, jaký bude cíl, zvolil také prostředek, jenž k tomuto cíli povede. Ten, který se rozhodl pro záchranu svých vyvolených, je také vybral k víře (2 Te 2,13). „Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním“ (Iz 46,10). K tomu by ovšem nemohlo dojít, pokud by Jeho plán závisel na podmínce, která by se nemusela vyplnit. Bůh však „působí všechno podle rady své vůle“ (Ef 1,11).

Zodpovědnost člověka

Bok po boku s nezměnitelností a nepřemožitelností Božích úmyslů Písmo jasně vyučuje, že člověk je tvor, který je za své činy zodpovědný. Pokud je naše myšlení formováno Božím slovem, pak zachovávání jednoho nepovede k popření druhého. To, že je skutečně těžké určit, kde jedno končí a druhé začíná, je samozřejmé. Taková situace nastane pokaždé tam, kde se Boží linie protne s tou lidskou. Opravdová modlitba je inspirovaná Duchem, ale je to také výkřik lidského srdce. Písmo je Bohem inspirovaným slovem, bylo však napsáno lidmi, kteří byli víc než jen nástrojem v rukách Ducha. Kristus je obojí – Bůh a člověk. Je vševědoucí, ale „prospíval v moudrosti“ (Lk 2,52 ČSP). Je všemocný, ale „zemřel na kříži ve slabosti“ (2 K 13,4). Je Vládcem života, ale zemřel. Všechno to jsou nedosažitelná tajemství – víra je však přijímá bez otázek.

Dříve bylo často poukazováno na to, že každá námitka proti věčným Božím úmyslům se stejnou silou staví i proti Jeho věčnému předzvědění. Jonathan Edwards říká:

Ať už Bůh rozhodl o všech věcech, co se kdy stanou, nebo nerozhodl, všichni, kdo připouštějí existenci Boha, připouštějí také, že On všechny věci ví předem. A pokud ví všechny věci předem, tak s nimi buď souhlasí, nebo nesouhlasí. To znamená, že je Jeho vůlí, aby se staly, nebo není Jeho vůlí, aby se staly. Být Jeho vůlí však znamená být součástí Jeho úmyslu.

Na závěr se pokusíme uvažovat o opaku. Popřít Boží úmysly by znamenalo prohlásit, že svět a vše s ním spojené je ovládáno neplánovanou náhodou či slepým osudem. Kde bychom pak vzali pokoj, ujištění, útěchu pro svá chabá srdce a mysl? Kde bychom hledali útočiště v hodině zkoušky? Nikde. Neexistovalo by nic lepšího než černá temnota a naprostá hrůza ateismu. Jak vděční bychom měli být, že je všechno určeno neomezenou moudrostí a dobrotou! Jaká chvála a vděk náleží Bohu za Jeho božské úmysly. Díky nim: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“ (Ř 8,28). Můžeme tedy zvolat: „Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen“ (Ř 11,36).

Z knihy Střípky poznání Boha, vydala Poutníkova četba 2014.

Použito se svolením.