Úvod do biblické rozpravy o reakci církve na mimobiblické příkazy
V Severním Irsku právě skončila veřejná konzultace k návrhu nového zákona o veřejném zdraví. Tento návrh zákona „by vládě umožnil donutit někoho, aby se podrobil lékařskému vyšetření, byl zadržen v nemocnici, držen v izolaci, musel podstoupit dezinfekci, byl nucen nosit ochranný oděv, odpovídat na otázky o svém zdravotním stavu, byl monitorován jeho zdravotní stav, byl omezen jeho pohyb a bylo mu zabráněno v práci.“ Stručně řečeno, vláda by převzala pravomoc a případně podle svého uvážení i kontrolu nad naším zdravím, našimi zdravotními informacemi a našimi lékařskými rozhodnutími.
Jak na to máme jako křesťané reagovat? Existuje biblický postoj k takovému vládnímu vměšování a expanzi? Je správnou reakcí prostě „podřídit se vládnoucím autoritám“ (Ř 13,1a)?
Období covidu vedlo k tomu, že mnoho křesťanů začalo uvažovat o věcech, které dříve nebyly v jejich hledáčku. Jaká je role vlády? Musíme se podřídit všemu, co nám řekne (pokud nás to přímo nepřivádí ke hříchu)? Jak reagujeme na to, že vláda přebírá kontrolu nad oblastmi života, kde jsme dříve byli ponecháni sami sobě? Co máme dělat ve chvíli, kdy je církvím nařízeno, aby se nescházely? A jak křesťané s těmito otázkami a úvahami zápasili, často docházeli k velmi různorodým závěrům.
Právě v těchto letech jsem napsal knihu „Caesar a církev“, kde jsem se zabýval tím, co o těchto věcech učí Písmo. Je pro mě tragické, že mnozí křesťané toto období zaspali a nyní nejsou o nic moudřejší, pokud jde o učení Písma o těchto věcech, a dokonce se zlobí na každého, kdo odporuje stávajícímu stavu a staví se k němu odmítavě.
V této sérii článků se budu věnovat biblickému učení o těchto otázkách. Je naprosto naléhavé, aby se křesťané, kteří tvrdí, že věří v autoritu, neomylnost a dostatečnost Bible, začali zabývat jejím učením v této oblasti, protože vlády na celém světě využívají příležitostí, které jim covid poskytl, aby rozšířily oblasti svého působení v této postcovidové éře.
Dovolte mi, abych v tomto úvodním článku jednoduše poukázal na dva hlavní důvody, proč církev zůstává v těchto věcech nevědomá, apatická a mlčí:
1. Izolacionismus
2. Etatismus
Izolacionismus je termín, kterým označuji naši tendenci citovat verše nebo dokonce jejich části izolovaně a obvykle bez znalosti kontextu. Průměrný křesťan zná nazpaměť Jana 3,16, ale vůbec si neuvědomuje předchozí nebo následující verše a souvislosti, které jsou důležité pro pochopení verše, který si zapamatoval. Nacházíme se skutečně v éře „úryvkovitého křesťanství“, kdy chceme mít víru podobnou našim sociálním médiím (a často ji na nich takto prezentujeme) – s omezeným počtem znaků ke čtení nebo vteřin ke zhlédnutí videa.
Můžeme tedy vědět, že první část Římanům 13,1 říká, že „máme být podřízeni vládnoucím autoritám“, a o necelou polovinu verše dál se uvádí, že „Římanům 13“ říká, že máme dělat vše, co řeknou (pokud to není přímo hříšné), aniž bychom si uvědomovali, co je před těmito slovy nebo za nimi a co se v tomto kontextu učí. Tato pasáž je skutečně klíčová a naše izolace tohoto malého úryvku je důvodem obrovského nepochopení jak toho, co text říká, tak toho, co máme ve světle tohoto textu dělat. Proto to bude téma mého příštího článku.
Etatismus je slovo, které se v politických a ekonomických kruzích používá pro předání kontroly nad ekonomikou, plánováním a politikou centralizované vládě. Já tento termín používám v náboženském kontextu a mluvím o předání autority vládě. Je to tak všudypřítomný předpoklad v naší společnosti a církvích (zejména ve Spojeném království), že zůstává nezpochybněn.
Ve Starém zákoně je Izrael běžně odsuzován za modloslužbu – uctívání jiných bohů. A přesto, i když přinášeli oběti baalům (například), stále se považovali za Hospodinův lid. Neodvrátili se od svého Boha, pouze k němu přidali další bohy.
V některém z dalších článků uvedu argument, že etatismus je pro mnoho dnešních křesťanů formou modlářství. Okamžitou a zřejmou reakcí na takové obvinění je: „Ale... Římanům 13! Je nám řečeno, že se máme podřizovat!“
A tak se příště podíváme právě na tuto pasáž.
Anthony Forsyth je pastorem baptistického sboru Calvary (Calvary Baptist Church) v Burbanku v Kalifornii. Do Ameriky se přestěhoval z Velké Británie v roce 2013 a se svou ženou Jenny je ženatý již více než 25 let. Mají pět dospělých dětí a jedno vnouče.
Pozn. red.: Dá-li Bůh, můžete se brzo těšit na výše zmíněnou autorovu knihu Císař a církev.
Komentáře
Velmi aktuální téma.....díky!
Velmi aktuální téma.....díky!
Ano. A také velmi…
Ano. A také velmi zanedbávané a mnohdy všemi směry překrucované téma. Jsem opravdu nadšený z autorovy knihy, která je jednoduchá, jasná a pevně biblicky zakotvená.
Díky za povzbuzení.
Skvělé, na tuto knihu se…
Skvělé, na tuto knihu se opravdu těším. Je to skutečně tak, že častý výklad Řím. 13 v našich církvích je, "pokud tě to nevede do zjevného hříchu, podřizuj se vždy autoritě vlády", což je dle mě nesprávný výklad. Římanům 13 nám říká, že účelem civilní vlády je být postrachem pro ty, kdo konají zlo, a povzbuzením pro ty, kdo jednají dobře. Ovšem to co je dobré a co zlé neurčuje samotná vláda dané země, ale Boží slovo. Pokud se vláda nad to povyšuje, ztrácí Bohem danou autoritu..... Na Rutherfordovu knihu Lex Rex se náhodou nechystáte? :)
In reply to Skvělé, na tuto knihu se… by Martin (neověřeno)
Pokoj Vám a milost, Martine…
Pokoj Vám a milost, Martine. Díky za Vaše slova - jsem moc rád, že jsou lidé, kteří Římanům 13 chápou dobře, byť nejspíš nestojí za kazatelnami v církvích. Anthony Forsyth ve své knize Císař a církev jde přesně tím směrem, o němž mluvíte - ale staví základy od začátku, takže nejdříve mluví o autoritě v Písmu a ukazuje, že je vždy omezená, a potom vykládá postupně dvanáctou, třináctou a čtrnáctou kapitolu listu Římanům. A nakonec probírá důsledky (tam patří i ta čtrnáctá kapitola - autorita je omezená svou působností a podřízenost je mimo jiné omezená svědomím) a aplikuje je.
Na knihu se také těším, je napsaná velmi jasně, srozumitelně, úsporně, takže je poměrně úderná. Kolem Velikonoc bych chtěl začít s předprodejem knihy za zvýhodněnou cenu (a k dispozici bude i náhled části knihy) s tím, že plánuji její vydání na polovinu července. Budu vděčný za jakoukoliv podporu v podobě šíření povědomí o této knize, příp. následně jejího nákupu.
Co se týče Rutherforda ... to je obrovská kniha - je zhruba desetkrát obsáhlejší než je ta Forsythova. Navíc je napsaná stylem používaným puritány v 17. století, takže se obávám, že by u nás nenašla příliš mnoho čtenářů. V angličtině vycházejí knihy puritánů ve zkrácených verzích v současné angličtině, ale nezaznamenal jsem, že by to někdo udělal s Lex Rex. Nicméně díky za připomínku. Ke knize se musím zase vrátit a možná se něco z ní občas objeví zde na stránkách.
S modlitbou ... Jarda
In reply to Pokoj Vám a milost, Martine… by admin-jarda
Díky za reakci Jardo. A taky…
Díky za reakci Jardo. A taky za osvětu u nás nejen skrze vydání této knihy, ale i za několik článků nebo postřehů, které jsem od tebe na toto téma zaregistroval. Vskutku je to tak, že toto téma je u nás velmi opomíjeno, sám vlastně nevím proč. Možná proto, že může být pro někoho kontroverzní. Jako by neposlušnost vládě za jistých okolností bylo tabu. Raději se podřiďme a moc nad tím, co přesně o tom říká Písmo, očištěné svědomí nebo třeba i nadřazený zákon jako základní listina práv a svobod, nepřemýšlejme, abychom nevyvolávali konfrontaci. I z našich kazatelen v inkriminovaném období zaznívalo: nepodávejte si ruce, neobjímejte se, nezpívejte, nenavštěvujte se = neprojevujte si lásku. Přemýšlel jsem tehdy, co by na to řekli křesťané, kteří se za morových ran ujímali pohozených nakažených umírajících dětí na ulici, které tam čekaly na jistou smrt... Příkladů, které vyvstávají na mysl, je mnoho. Takže píšu si do kalendáře - Velikonoce.
Přidat komentář