Úvod do biblické rozpravy o reakci církve na mimobiblické příkazy

V Severním Irsku právě skončila veřejná konzultace k návrhu nového zákona o veřejném zdraví. Tento návrh zákona „by vládě umožnil donutit někoho, aby se podrobil lékařskému vyšetření, byl zadržen v nemocnici, držen v izolaci, musel podstoupit dezinfekci, byl nucen nosit ochranný oděv, odpovídat na otázky o svém zdravotním stavu, byl monitorován jeho zdravotní stav, byl omezen jeho pohyb a bylo mu zabráněno v práci.“ Stručně řečeno, vláda by převzala pravomoc a případně podle svého uvážení i kontrolu nad naším zdravím, našimi zdravotními informacemi a našimi lékařskými rozhodnutími.

Jak na to máme jako křesťané reagovat? Existuje biblický postoj k takovému vládnímu vměšování a expanzi? Je správnou reakcí prostě „podřídit se vládnoucím autoritám“ (Ř 13,1a)?

Období covidu vedlo k tomu, že mnoho křesťanů začalo uvažovat o věcech, které dříve nebyly v jejich hledáčku. Jaká je role vlády? Musíme se podřídit všemu, co nám řekne (pokud nás to přímo nepřivádí ke hříchu)? Jak reagujeme na to, že vláda přebírá kontrolu nad oblastmi života, kde jsme dříve byli ponecháni sami sobě? Co máme dělat ve chvíli, kdy je církvím nařízeno, aby se nescházely? A jak křesťané s těmito otázkami a úvahami zápasili, často docházeli k velmi různorodým závěrům.

Právě v těchto letech jsem napsal knihu „Caesar a církev“, kde jsem se zabýval tím, co o těchto věcech učí Písmo. Je pro mě tragické, že mnozí křesťané toto období zaspali a nyní nejsou o nic moudřejší, pokud jde o učení Písma o těchto věcech, a dokonce se zlobí na každého, kdo odporuje stávajícímu stavu a staví se k němu odmítavě.

V této sérii článků se budu věnovat biblickému učení o těchto otázkách. Je naprosto naléhavé, aby se křesťané, kteří tvrdí, že věří v autoritu, neomylnost a dostatečnost Bible, začali zabývat jejím učením v této oblasti, protože vlády na celém světě využívají příležitostí, které jim covid poskytl, aby rozšířily oblasti svého působení v této postcovidové éře.

Dovolte mi, abych v tomto úvodním článku jednoduše poukázal na dva hlavní důvody, proč církev zůstává v těchto věcech nevědomá, apatická a mlčí:

1.   Izolacionismus

2.   Etatismus

Izolacionismus je termín, kterým označuji naši tendenci citovat verše nebo dokonce jejich části izolovaně a obvykle bez znalosti kontextu. Průměrný křesťan zná nazpaměť Jana 3,16, ale vůbec si neuvědomuje předchozí nebo následující verše a souvislosti, které jsou důležité pro pochopení verše, který si zapamatoval. Nacházíme se skutečně v éře „úryvkovitého křesťanství“, kdy chceme mít víru podobnou našim sociálním médiím (a často ji na nich takto prezentujeme) – s omezeným počtem znaků ke čtení nebo vteřin ke zhlédnutí videa.

Můžeme tedy vědět, že první část Římanům 13,1 říká, že „máme být podřízeni vládnoucím autoritám“, a o necelou polovinu verše dál se uvádí, že „Římanům 13“ říká, že máme dělat vše, co řeknou (pokud to není přímo hříšné), aniž bychom si uvědomovali, co je před těmito slovy nebo za nimi a co se v tomto kontextu učí. Tato pasáž je skutečně klíčová a naše izolace tohoto malého úryvku je důvodem obrovského nepochopení jak toho, co text říká, tak toho, co máme ve světle tohoto textu dělat. Proto to bude téma mého příštího článku.

Etatismus je slovo, které se v politických a ekonomických kruzích používá pro předání kontroly nad ekonomikou, plánováním a politikou centralizované vládě. Já tento termín používám v náboženském kontextu a mluvím o předání autority vládě. Je to tak všudypřítomný předpoklad v naší společnosti a církvích (zejména ve Spojeném království), že zůstává nezpochybněn.

Ve Starém zákoně je Izrael běžně odsuzován za modloslužbu – uctívání jiných bohů. A přesto, i když přinášeli oběti baalům (například), stále se považovali za Hospodinův lid. Neodvrátili se od svého Boha, pouze k němu přidali další bohy.

V některém z dalších článků uvedu argument, že etatismus je pro mnoho dnešních křesťanů formou modlářství. Okamžitou a zřejmou reakcí na takové obvinění je: „Ale... Římanům 13! Je nám řečeno, že se máme podřizovat!“

A tak se příště podíváme právě na tuto pasáž.

Anthony Forsyth je pastorem baptistického sboru Calvary (Calvary Bap­tist Church) v Burbanku v Kalifornii. Do Ameriky se přestěhoval z Velké Británie v roce 2013 a se svou ženou Jenny je ženatý již více než 25 let. Mají pět dospělých dětí a jedno vnouče.

Pozn. red.: Dá-li Bůh, můžete se brzo těšit na výše zmíněnou autorovu knihu Císař a církev.