Důvěryhodné jméno

• Uprostřed tebe zanechám utištěný a nuzný lid, který se uteče k Hospodinovu jménu. (Sof 3,12)

Když pravé náboženství vymírá mezi bohatými, nachází domov mezi chudými tohoto světa, bohatými ve víře. Pán zde má i nyní svůj věrný ostatek. Jsem jedním z nich?

Možná právě proto, že jsou lidé utrápení a chudí, učí se důvěřovat jménu Páně. Kdo nemá peníze, musí vyzkoušet, čemu může důvěřovat. Ten, jehož vlastní jméno je mu k ničemu, jedná moudře, když se opírá o jiné jméno, dokonce o to nejlepší ze všech jmen, jméno Hospodinovo. Bůh bude mít vždycky lid, který mu důvěřuje, a ten bude lidem trpícím a chudým. Jakkoli špatně o nich svět smýšlí, jejich setrvání uprostřed národa je pro tento národ cestou nevýslovného požehnání. Máme zde konzervující sůl, která drží na uzdě zkaženost, jež ve světě vládne skrze žádostivost.

Znovu se každému z nás vnucuje otázka: Jsem jedním z nich? Jsem sužován hříchem ve svém nitru a kolem sebe? Jsem chudý v duchu, duchovně chudý ve svém vlastním úsudku? Důvěřuji Pánu? To je hlavní věc. Ježíš zjevuje jméno, charakter, osobu Boha; důvěřuji mu? Pokud ano, jsem na tomto světě zanechán za určitým účelem. Pane, pomoz mi ho naplnit.