1. května

Také leží-li dva pospolu, je jim teplo; jak se má však zahřát jeden? (Kaz 4,11)

Osamělý člověk může sám sebe jen obtížně zahřát – jsou potřeba alespoň dva, aby se mohli opřít jeden o druhého a rozproudit v žilách krev. Tato pravda, stejně jako mnohé jiné, platí jak tělesném slova smyslu, tak také v duchovním. I když jsme spaseni osobně a jenom jako jednotlivci, každý sám za sebe, společně se stáváme tělem. Víra jednotlivce, zůstane-li sám, bude obvykle chřadnout, uvadat a chladnout. Teprve když se spojí s bratrem nebo sestrou, začne se rozněcovat žár Kristovy lásky, která se může vylévat na druhého. Srdce se rozehřeje vírou a zapálí se láskou ke Spasiteli, který nás zachránil ke chvále své slávy, abychom v jednotě Ducha podpírali jeden druhého a budovali se navzájem v milosti a v pravdě.