Boží moudrost v rychle se měnícím světě
Křesťané potřebují moudrost. „Blaze člověku, jenž našel moudrost, člověku, jenž došel rozumnosti. Nabýt jí je lepší nežli nabýt stříbra, její výnos je nad ryzí zlato. Je drahocennější než perly, nevyrovnají se jí žádné tvé skvosty“ (Př 3,13–15).
Co je to moudrost? Moudrost je schopnost vidět věci jasně a jednat podle nich. Moudrý člověk je ten, kdo vidí věci tak, jak skutečně jsou, chápe, co má v různých situacích dělat, a dělá to.
Kde začíná moudrost?
Bible nám říká, že „počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem“ (Př 9,10). Bůh sám je nejvyšší skutečností. Je jedinou věčnou bytostí, Stvořitelem a Udržovatelem všech věcí, svrchovaným vládcem nad vším, co existuje, velkým Zákonodárcem, Soudcem všeho svého stvoření. Nikdy se nemění.
Poznat Boha takového, jaký je, a bát se ho je výchozím bodem veškeré moudrosti. Pokud člověk ve svém myšlení Boha vynechá, nemůže vidět jasně vůbec nic. Ať je takový člověk jakkoli inteligentní nebo vzdělaný, je to hlupák.
Moudrý člověk má náležitou bázeň před Bohem. Proto si všímá všeho, co Bůh řekl ve své knize, v Bibli. Věnuje pozornost tomu, co Bůh řekl o světě, o lidech, o životě, o smrti, o manželství, o výchově dětí, o penězích, o jídle a pití, o práci, odpočinku a spánku – prostě o všem!
Bůh je dokonale moudrý, stvořil svět a všechno, co je v něm, takže všemu tomu dokonale rozumí. Budeme-li se Boha bát, budeme naslouchat tomu, co o všech těchto věcech řekl, a budeme růst v moudrosti.
Být moudrý samozřejmě znamená studovat pravidla, která nám Bůh dal, a chápat, jak tato pravidla uplatňovat v každé oblasti života. Moudrý člověk nemusí rozumět tomu, proč se věci dějí tak, jak se dějí. A nemusí být schopen předvídat, co se stane v budoucnosti. V různých situacích, kterým čelí, se však řídí Božími pokyny. Dělá tedy správná rozhodnutí – rozhodnutí, která se líbí Bohu a vedou k dobrým výsledkům.
Růst v moudrosti
Věřící by měl s přibývajícími léty růst v moudrosti. To platilo i pro Pána Ježíše. „A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem“ (Lk 2,52). Když byl Ježíš ještě batole, byla jeho moudrost dokonalá, ale zároveň omezená. Nepotřeboval rozhodovat o manželství, investicích, politice nebo kariéře. V těchto věcech nepotřeboval moudrost dospělých. S přibývajícím věkem se však musel potýkat se stále náročnějšími rozhodnutími a potřeboval stále větší moudrost.
Po celou dobu našeho křesťanského života bychom měli růst v moudrosti. Měli bychom být stále lépe vybaveni k tomu, abychom mohli činit moudrá rozhodnutí v každé oblasti života. Pavel nabádal efezské věřící: „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně“ (Ef 5,15–17).
A takto se modlil za členy církve v Kolosách: „… nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha“ (Ko 1,9–10).
Když jsme se kdysi obrátili ke Kristu, byli jsme jako čerstvě narozené děti s malou mírou porozumění. S přibývajícími roky bychom však měli dospívat a být lépe vybaveni pro zvládání obtížných a složitých rozhodnutí. Měli bychom růst v moudrosti.
Soustavný nebo náhlý růst?
Pro mnoho křesťanů je růst v moudrosti pomalý a stálý proces. S přibývajícími léty studujeme Písmo, posloucháme jeho výklad, nasloucháme zralejším křesťanům, učíme se z vlastních zkušeností (a často i chyb) a kousek po kousku se učíme „svým životem dělat Pánu čest“.
Ale není to tak vždycky. Někdy nás Pán staví do okolností, které jsou ohromně komplikované a nepřehledné. Čelíme dilematům, kterým jsme nikdy předtím nemuseli čelit. Musíme se vypořádat s problémy, které nám připadají naprosto nepochopitelné. Jsme nuceni činit rozhodnutí, ačkoli se zdá, že před námi není žádná jasná cesta. Uvědomujeme si, že prostě nemáme dostatek moudrosti, abychom zvládli situace, v nichž jsme se ocitli.
V takových chvílích se přistihneme, že voláme k Bohu, aby nám dal moudrost. Probíráme se Biblí a hledáme pasáže, které by vrhaly světlo na naše dilemata. Jsme nuceni přemýšlet usilovněji, než jsme kdy předtím přemýšleli. Je to, jako by nás Pán zařadil do intenzivního vzdělávacího programu. Chceme-li přežít, musíme rychle získat moudrost.
Období krize
Domnívám se, že takovou strmou křivku učení zažíváme právě teď. Nejen někteří z nás, ale všichni. Svět kolem nás se během našeho života rychle mění. Ale změny, které přišly v posledních několika letech, jsou ohromující - a matoucí.
Naše společnost se změnila téměř k nepoznání. A to znamená, že stojíme před rozhodnutími a dilematy, kterým jsme nikdy předtím nemuseli čelit. Dovolte mi vyjmenovat některé oblasti života, ve kterých budeme potřebovat moudrost danou Bohem, abychom se vyrovnali se změnami, které hýbou naší společností.
1. Internet – a zejména nadvláda sociálních médií
Internet změnil všechny aspekty života naší společnosti. Je stále těžší fungovat bez chytrého telefonu. V mnoha školách se děti dozvědí, jaký domácí úkol jim byl zadán, pouze prostřednictvím aplikace v telefonu. Někteří lékaři a zubaři trvají na tom, že s vámi budou komunikovat pouze prostřednictvím mobilního telefonu. Banky zavírají své kamenné pobočky, takže k účtům lze přistupovat pouze přes internet.
Jak by měli křesťané reagovat? Víme, že internet - a zejména sociální sítě - je návykový. Víme, že ohrožuje naše děti šikanou, pornografií a propagandou. Víme, že je nutí přijímat jako normální i takové věci, které jsou bizarní a zvrácené.
A víme, že jsme na těchto sítích stále závislejší. Co udělá moudrý křesťan, když si uvědomí, že každý den tráví více času čtením internetových blogů než čtením Bible? Co udělá moudrý křesťan, když si uvědomí, že jeho prvním impulsem po probuzení je kontrola účtu na Facebooku nebo Instagramu?
Co udělají moudří křesťanští rodiče, když se jejich třináctiletá dcera vrátí domů a vzlyká, protože si ji někdo nepřidal do přátel na Snapchatu? Nebo když najdou v telefonu svého desetiletého syna obscénní fotky?
A jak daleko by měly církve zajít v přijímání nové internetové kultury? Jak moc bychom měli být ochotni přenést své aktivity na internet? Do jaké míry bychom měli investovat své prostředky do šíření evangelia na internetu? Církve i jednotlivci potřebují moudrost.
2. Náš vztah k orgánům státní moci
Je zřejmé, že mnoho lidí, kteří jsou dnes ve Spojeném království u moci, má nepřátelský pohled na Boha a biblický způsob života. Zejména krize s covidem jasně ukázala, že přinejmenším někteří lidé, kteří nám vládnou, touží zbavit nás osobních svobod, včetně svobody uctívání; touží sledovat a kontrolovat každého občana; neštítí se ani toho, když jsou přistiženi při lži.
Kromě toho jsou u moci lidé, kteří aktivně vedou válku proti rodině; usilují o to, aby role rodičů přešla na stát; chtějí stále mladší děti seznamovat s nebiblickými sexuálními praktikami; chtějí stále snadněji zabíjet děti v lůně matky, stejně jako staré a postižené lidi.
Policie zatýká kazatele působící na veřejných prostranstvích a ženy, které se tiše modlí před potratovými klinikami. Mezitím však nabízí pomoc lidem, kteří nelegálně blokují dálnice a brání sanitkám v příjezdu do nemocnic. Soudy, NHS (Národní zdravotní systém), univerzity, školy, to vše ovládla ideologie, která zlo nazývá dobrem a dobro zlem.
Věřící a církve potřebují moudrost, aby věděli, jaký vztah máme zaujmout ke svým vládcům. Kdy jim projevujeme úctu a kdy je odsuzujeme? Jak velkou loajalitu můžeme projevovat vůdcům, kteří usilují o zničení naší národní suverenity? Kdy se občanská neposlušnost stává naší křesťanskou povinností? Kdy máme neuposlechnout špatné zákony nebo vládní nařízení, která nemají žádný právní základ? A pokud tak učiníme, máme to dělat otevřeně, nebo se snažit udržet svou neposlušnost v tajnosti? Máme-li být věrní Bohu, když žijeme pod bezbožnými vládci, potřebujeme velkou moudrost.
3. Školní vzdělávání našich dětí
O školách jsem se zmínil v prvních dvou bodech. Mám podezření, že jen málo křesťanů si uvědomuje, jak daleko naše školy zašly v propagaci zkaženosti. Možná existují jednotlivé školy, kde se díky bezúhonnému personálu podařilo tento příliv zadržet. Ale ve velké většině škol jsou děti od nejútlejšího věku sexuálně vychovávány. Jsou seznamovány s explicitními praktikami. Jsou jim vymývány mozky, aby věřily, že někdo, kdo se narodil jako chlapec, může být ve skutečnosti dívka nebo naopak.
Sexuální výchova není jediným problémem. Mladí lidé jsou seznamováni s řadou dalších radikálních názorů.
Kritická rasová teorie učí, že všichni běloši jsou privilegovaní a měli by být přinuceni uznat své podvědomé předsudky.
Dogma o klimatických změnách tvrdí, že svět spěje k ekologické katastrofě a že jediným způsobem, jak s ní bojovat, je dát moc do rukou globální elity.
Radikální feminismus učí, že mezi muži a ženami není žádný rozdíl. Pokud ženy nakonec vykonávají jinou práci než muži nebo mají jiné role ve společnosti, musí to být důsledek útlaku ze strany mužů.
A tyto postoje se na mnoha školách neučí jako myšlenky, o nichž je třeba diskutovat, ale jako nezpochybnitelná fakta. Každý, kdo je zpochybňuje, je ignorant, fanatik nebo prostě zlý.
Co tedy mají rodiče dělat? Mají své děti stáhnout ze školy a učit je doma? My s manželkou jsme to mohli udělat. Ale ne každý má tuto možnost. A v každém případě jsou lidé u moci odhodláni domácí vzdělávání potlačit.
Měli bychom vynakládat prostředky na zakládání křesťanských škol? Vláda už ale tlačí na křesťanské, židovské a muslimské školy, které odmítají vyučovat podle tohoto celého „probuzeného (woke)“ programu. Některé z těchto škol již byly uzavřeny.
Jak mohou rodiče a církve chránit své děti, když se celý vzdělávací systém stal nástrojem zkaženosti? Nevím. Potřebujeme moudrost.
4. Zaměstnání
Většina křesťanů bude někdy v životě hledat práci. Někteří z nich si mohou založit vlastní firmu. Někteří mohou pracovat pro křesťanského zaměstnavatele. Většina však přijme práci u světského zaměstnavatele. A právě zde začínají problémy. Pracoviště se pro křesťany stává stále nepřátelštějším prostředím.
Je stále těžší najít práci, která by nezahrnovala práci v neděli. Chcete pracovat v obchodě? Na letišti? V domově důchodců? Pak vám téměř jistě řeknou, že musíte pracovat v neděli. Křesťané se tímto dilematem trápí již mnoho let.
V poslední době se však objevily nové výzvy. Lékaři a zdravotní sestry byli propuštěni za to, že pacientům nabízeli modlitbu. Křesťané pracující v profesionálním sportu byli pokutováni nebo propuštěni za citování biblických veršů na sociálních sítích. Křesťanským pracovníkům ve školách bylo řečeno, že musí aktivně podporovat názory, o kterých jsem psal v bodě 3.
Někteří byli propuštěni za to, že odmítli oslovovat žáky jejich „preferovanými zájmeny“ – jinými slovy, že se nechtějí chovat k chlapcům jako k dívkám nebo naopak. Křesťanským sociálním pracovníkům bylo řečeno, že musí být připraveni umisťovat děti k homosexuálním pěstounům. Křesťanům v mnoha profesích bylo řečeno, že se musí připojit k pochodům Gay Pride nebo že musí v práci nosit duhové odznaky.
Měli by tedy křesťané přijímat práci v supermarketech s vědomím, že budou muset pracovat v neděli? Může se křesťan zúčastnit pochodu Gay Pride, pokud mu to nařídí jeho zaměstnavatel? Je moudré, aby křesťan usiloval o kariéru lékaře, učitele nebo sociálního pracovníka?
Jak by měli křesťané řešit situace, kdy si zákazníci nebo klienti stěžují na jejich „bigotní“ názory?
Jak otevřeně by měli hovořit o své víře? Měli by se smířit s tím, že nikdy nesmí pozvat kolegu do církve nebo mu předat evangelizační traktát? Kdy je kompromis legitimní a kdy je popřením naší víry?
Křesťané na pracovišti nebo při hledání práce dnes potřebují více moudrosti než kdy jindy.
5. Transgenderismus
Už jsem se o tom zmínil - zejména jako o problému ve školách. Ale je to problém, který se může týkat kohokoli z nás. Kdo z nás předvídal, jak rychle se transgenderismus stane mainstreamem? Pokud si myslíte, že se nás tento problém netýká, zamyslete se znovu.
Vezměte si tyto situace: Co má křesťan dělat, když mu jeden z kolegů v práci oznámí, že si změnil pohlaví a že od nynějška se mu musí říkat nikoliv Mark, ale Marjorie? A firma rozešle oběžník, že se o Markovi musí vždy mluvit jako o ní? Měl by se křesťan podřídit? Pokud odmítne, může být propuštěn. Měl by to riskovat?
Křesťanský student - říkejme mu Harry - se snaží spřátelit se spolužákem jménem Jeremy. Využil příležitosti, aby mu svědčil, a Jeremy se zdál být ochotný naslouchat. Nyní však Jeremy prohlašuje, že se rozhodl identifikovat jako žena. Zdá se, že je rád, že přátelství s Harrym pokračuje, ale dává najevo, že očekává, že ho Harry přijme jako ženu a bude mu říkat Jessamy. Dokonce říká, že s Harrym přijde do církve, ale bude oblečený jako dívka a Harry ho musí představit novým jménem. Měl by s tím Harry souhlasit?
Co mají dělat křesťanští rodiče, když jejich desetiletý syn přijde ze školy a řekne, že dívka v jeho třídě teď říká, že je chlapec, a převléká se na tělocvik s chlapci? Nebo když jejich jedenáctiletá dcera přijde ze školy a řekne, že si uvědomila, že je vlastně chlapec v dívčím těle, že se chce „změnit“ a že ve škole už se k ní učitelé chovají jako k chlapci?
Církev pořádá evangelizační setkání pro dospívající dívky. Chce na něj přijít chlapec a vysvětlí, že se považuje za dívku a hodlá se co nejdříve změnit. Je očividně osamělý, nešťastný a zmatený. Vedoucí skupiny se domnívají, že by mu mělo být umožněno se setkání zúčastnit, aby mohl slyšet evangelium. Mají pravdu?
To jsou situace, které křesťané v minulosti nikdy nemuseli řešit. Křesťané a sbory jim však čelí nyní. Budeme je řešit moudře, až se dostanou k nám?
6. Peníze
Tady je jeden problém, kterému se nikdo z nás nevyhne. Naše země je v bankrotu. Naše ekonomika je v krizi. Hrozí recese. Podniky krachují. Pracovní místa mizí. Inflace prudce roste. Hodnota důchodů klesá. Ceny raketově rostou.
Někteří z nás vyrostli v domácnostech, kde jsme museli počítat každou korunu. Většina z nás se však v posledních desetiletích měla relativně dobře. Mohli jsme mít auto, jezdit každý rok na dovolenou, občas se někde dobře navečeřet, bez obav si zapínat ústřední topení, o Vánocích kupovat drahé dárky, štědře přispívat charitativním organizacím a církvi.
Většina z nás už si to nemůže dovolit. Křesťané si musí klást obtížné otázky. „Můžeme si dovolit splácet hypotéku, nebo bychom se měli uskromnit?“ „Měl bych přesunout penzi z vysoce výnosného, ale rizikového fondu, do méně výnosné, ale bezpečnější investice?“ „Měli bychom vypnout ústřední topení a vytápět jen místnosti, které skutečně využíváme?“ „Obvykle posílám vnoučatům dárky: měl bych jim všem napsat a upřímně jim říct, že si to letos nemohu dovolit?“ „Měli bychom se zbavit auta? Kolik bychom ušetřili, kdybychom jezdili veřejnou dopravou?“ „Před deseti lety jsem se zavázal dávat desátek církvi, když jsem měl peněz nazbyt. Měl bych ho teď snížit?“
Kniha Přísloví toho o penězích říká hodně. Je to jedna z oblastí, kde nerozumná rozhodnutí vedou velmi rychle k neštěstí. A jakmile jednou učiníme špatné rozhodnutí, je velmi obtížné je zvrátit. V době ekonomické nejistoty a nestability potřebujeme moudrost.
7. Zdraví
Už jsem se zmínil o krizi s kovidem. Zanechala v nás spoustu nezodpovězených otázek. Byl virus covid-19 přirozeným jevem, nebo produktem lidského inženýrství? A pokud to druhé, s jakým cílem?
Jak nebezpečný byl covid-19 ve srovnání s jinými nemocemi? Jak se stalo, že (až na výjimky) země po celém světě reagovaly na hrozbu covidu bezprecedentní politikou lockdownů? Kdo tuto politiku inicioval a proč? Není pochyb o tom, že politika lockdownu vedla k ekonomické, sociální a vzdělávací katastrofě. Zanechala za sebou epidemii psychických onemocnění. Bylo to však nutné?
Proč naše vláda poslouchala poradce, jejichž počítačové modelování se při předchozích epidemiích tak mýlilo? Proč umlčela vysoce kvalifikované lékaře, kteří nesouhlasili s oficiálním názorem?
Mnohá pravidla nebo rady, které vláda vydala v době vrcholící krize, jsou dnes považovány za nesmyslné nebo kontraproduktivní. Církvím bylo řečeno, že by neměly zpívat, protože je to nebezpečné. Nyní je známo, že toto tvrzení bylo nepravdivé.
Proč vládní poradci vypracovali pravidla, která neměla žádný vědecký základ? A proč lidé v budově č. 10 (sídlo britského premiéra) trvali na tom, abychom všichni dodržovali pravidla, která oni sami neměli v úmyslu dodržovat?
Vláda nás ujišťuje, že vakcíny proti covidu jsou „bezpečné a účinné“. Vakcína společnosti Astra-Zeneca však již byla ve Spojeném království stažena z prodeje kvůli svým vedlejším účinkům. Můžeme si být jisti, že ostatní vakcíny jsou bezpečné?
Národní zdravotní systém (NHS) je v krizi. Mnozí lidé zjišťují, že nemají přístup k praktickému lékaři nebo zubaři. Pacienti čekají měsíce nebo dokonce roky na přijetí do nemocnice. Lidé, kteří měli nehodu, čekají hodiny na sanitku. Zdá se, že nikdo neví, co je příčinou těchto problémů.
Musíme se však rozhodnout, co dělat. Pokusíme se hledat péči u soukromých poskytovatelů? Budeme stále důraznější na recepční, která nám tvrdí, že nemá volné termíny? Vzdáme to a zkusíme se léčit sami? Péče o sebe a svou rodinu vyžaduje mnoho moudrosti.
8. Vztahy s našimi spolukřesťany
Toto je další oblast, ve které potřebujeme moudrost (a mohl bych jich vyjmenovat ještě mnoho). Potřebujeme moudrost, abychom věděli, jak se chovat k ostatním lidem, kteří se zdají být věřícími, ale s nimiž si nerozumíme. Na křesťanské scéně je tolik zmatku.
Setkáváme se s křesťany, kteří tvrdí, že věří ve stejné věci jako my. Ale myslí si, že bohoslužba znamená hodinu rockové hudby pod vedením dospívající dívky. Setkáváme se s křesťany, kteří nepatří k žádné církvi, ale „uctívají online“ nebo navštěvují různé církve, když se jim to hodí. Setkáváme se s křesťany, kteří se věnují boji proti rasismu nebo chudobě, ale o evangelium projevují jen malý zájem. Jak se ke všem těmto lidem chovat? Chováme se k nim jako ke spoluvěřícím? Nebo si od nich držíme odstup?
Co mám dělat, když potkám vážně smýšlející římské katolíky a cítím, že s nimi mám více společného než s některými „evangelikály“? Jak mám reagovat, když se setkám s křesťany, kteří si myslí, že jsem liberál, protože nepoužívám „správný“ překlad Bible? Můžeme se jako rodina přátelit s jinou rodinou, která si myslí, že zachovávání dne Páně je zákonictví?
A jak se máme jako církev chovat k jiným církvím, které říkají, že věří Bibli, ale přijímají věci, které bychom my nikdy nemohli přijmout – církve, kde jsou ženy povzbuzovány ke kázání; církve, kde jsou k Večeři Páně zváni všichni a všechny; církve, kde jsou mladí povzbuzováni k tomu, aby chodili do nočních klubů nebo do hospod?
Někdy je těžké poznat, kdo je náš přítel a kdo náš odpůrce; s kým se máme držet za ruku a komu se máme vyhýbat. Potřebujeme tolik moudrosti.
Důvěřovat našemu štědrému Bohu
Je tu tato dobrá zpráva: Bůh slíbil, že nám dá moudrost, kterou potřebujeme, pokud o ni budeme usilovat. Přečtěte si znovu Pavlovu modlitbu za kolosské věřící, kterou jsem citoval dříve. Žili ve společnosti, která se velmi lišila od té naší, ale ve které bylo stejně mnoho matoucích a obtížných dilemat. Pavel se však modlil, aby „plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho (Boží) vůli“. Očekával, že jeho modlitba bude vyslyšena? Samozřejmě že ano!
Přesně to napsal Jakub ve svém dopise: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána“ (Jk 1,5). Cítíte se zahlceni rychlostí, s jakou se svět mění? Jste zmateni rozhodnutími, která musíte učinit, a bojíte se, že byste mohli udělat chyby, které by mohly poškodit vás, vaši rodinu, církev a Pánovu čest?
Tady je řešení. Náš štědrý Bůh je vždy připraven učit svůj lid pravé moudrosti. Svou Knihu naplnil moudrými pravidly a zásadami pro každou situaci. A je ochoten nám dát Ducha svatého, aby nám ukázal, jak lze tato slova aplikovat v 21. století, v naší společnosti.
„Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky“ (Př 3,5–6).
Tento článek byl převzat z materiálu, který byl zveřejněn v měsíčním bulletinu sboru Grace Baptist Church ve Stockportu, UK.
Přidat komentář