Steven Cole

Bible shledává každého z nás před soudním dvorem Boží spravedlnosti vinným. „…všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“ (Ř 3,23). Bible učí, že vina je něco víc než špatný pocit. Je to skutečné mravní provinění, které nás odcizuje od Boha a vystavuje Bohem stanovenému postihu, jímž je věčný trest v ohnivém jezeře (Zj 20,11-15). Bible nám však, díky Bohu, oznamuje také to, že Bůh na naši vinu připravil lék. Je životně důležité, abychom ho pochopili a osobně ho užívali.

• Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém… (Tt 2,2-3)

Bůh má mnoho služebníků, nejen na zemi, ale také v nebi. Andělé jsou všichni „služební duchové“ (Žd 1,14 ČSP), kteří „plní, co řekne, vždy poslušni jeho slova!“ (Ž 103,20). Ale ten, nad kým nyní uvažujeme, není Boží služebník nebo služebník poslaný od Boha, ale někdo nekonečně požehnanější a úžasnější, božský služebník sám. Jak pozoruhodný úkaz, anomálie v jakékoliv souvislosti. Ano, tyto výrazy si protiřečí, neboť nadvláda a poddanost, božství a služebnictví jsou protiklady.

Velký bůh zábavy je mnohými horlivě uctíván. Miliony lidí nemohou žít bez zábavy – život bez nějaké formy zábavy je pro ně prostě nepřijatelný. Těší se na požehnanou úlevu, kterou jim poskytují profesionální baviči a různá další psychologická narkotika – jako feťák každý den touží po své dávce heroinu. Bez nich by neměli odvahu čelit životu.

Boží prozřetelnost

Ani jeden pavouk na zdi královského paláce tam není bezúčelně, ani jedna kopřiva, která roste v koutě hřbitova, nepostrádá svůj účel, ani jedna muška poletující ve větru zde není bez Božího zřízení – a nikdy mi na mysl nepřišlo, že by Bůh stvořil člověka, a zvláště křesťana, aby žil naprázdno a byl k ničemu. Stvořil člověka kvůli konci. Proto musíte zjistit, co je tím koncem. Najděte to místo, kde máte být, a postavte se na něj.

Dvě ženy mluví spolu v čase:
kadidlem jedna voňavá
o kartotéku opírá se
a sebejistě postává.
Druhá je prostá, nemá vůni -
však zrak jí září do dáli
roztouženě, jak sál by trůnní
viděla, kam ji pozvali…

„Hle,“ praví první, „kartotéka
je plná dobrých skutků mých.
Za ty mne, věřím, nebe čeká,
jen očistec si odkroutit…“
„Má milá,“ na to druhá žena,
„když rozdáš lidem z banky lup,
myslíš, že budeš odměněna?
Ne – zabásnou tě coby dup.“