Jistota spasení

Panuje velký zmatek ohledně toho, jak si můžeme být jisti, že jsme spaseni. Někteří učí, že naše jistota spočívá v tom, zda každý den čteme Bibli a modlíme se. Tito učitelé tvrdí, že praví věřící touží po Božím slově a rádi se modlí; proto, jak usuzují, pokud nečteme Bibli a nemodlíme se denně, nejsme křesťané. Tento druh učení vede mnohé k tomu, že mylně pochybují o svém spasení. Jiní učí, že jistoty o svém spasení můžeme dosáhnout, pokud žijeme životem upřímné poslušnosti Kristu. Říkají, že pravá víra se vždy projevuje skutky, a proto musíme hledat základ naší jistoty v našich skutcích. Ještě jiní učitelé nás vedou k sebereflexi a říkají nám, abychom zkoumali svou mysl a své srdce, abychom zjistili, zda máme pravou víru a pokání. Pokud ano, pak můžeme vědět, že jsme spaseni. Další druh falešného učení tvrdí, že pokud jsme pokřtěni, můžeme si být jisti, že jsme spaseni.

Základním problémem všech výše zmíněných učení je to, že rozlišují mezi základem jistoty a základem spasení. Základ jistoty se však nemůže lišit od samotného základu spasení.

Bible učí, že základem spasení je Kristus ukřižovaný a vzkříšený pro hříšníky, a pokud tedy máme Krista, budeme mít i jeho požehnání.

Ale Kristovy zásluhy nejsou základem spasení. Základem je pouze Kristus sám. Jeden z přínosů spasení spočívá v tom, že Duch Svatý sjednocuje vyvolené s Kristem a dává jim nová srdce, která věří a činí pokání. Dalším požehnáním spasení je to, že Duch svatý působí na věřící, aby skrze víru v Krista konali dobré skutky v poslušnosti Božímu zákonu. Spasení zahrnuje Krista jako základ spolu s jeho dobrodiními. Je zásadní si uvědomit, že naše jistota spasení se řídí přesně stejným vzorem, jaký vidíme ve spasení samotném.

Naše jistota vychází z Kristova objektivního díla v dějinách: z jeho vtělení, života, smrti a vzkříšení. Naše jistota je potvrzena dobrodiními, která v Kristu přijímáme. Tato dobrodiní, která v Kristu přijímáme, lze nazvat druhotným potvrzením naší jistoty.