Již přijímá odměnu ten, kdo žne (J 4,36–37)

• Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. (J 4,36–37)

Takto, milí přátelé v Kristu, mluví ten svrchovaný, jedině pravý Rozsévač, a platí to o mně a platí to o tobě a o každém na světě. A jak by to neplatilo o něm samém? A tu sám praví: „Již přijímá odměnu ten, kdo žne“. Tedy žeň je odplata? Za co? Nu, nějakou práci jste měli! Když on rozséval a žal, bylo to dobré, ale jak, když on rozséval a nežal, pak to bylo také dobré? „Kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu.“ A Pán Ježíš myslí na věci duchovní. Ať žal nebo nežal, když rozséval, má svou radost a nikdo mu to nevezme, neboť ten nebeský Pán to všechno promyslel. Že je všechno promyšlené i v těch přirozených věcech, to vám dovedou i světští lidé ukázat. Ale i každá maličkost v tvém životě je promyšlena. Když to pochopíte, tak se radujete. Žádnému z vás se nemůže nic ztratit. Být jeho ovečkou, a aby se vám něco ztratilo?! Copak je to možné?

Své kázání dělím na čtvero částí:

I. Podobenství o duchovních věcech

Ten nebeský Pán zde mluví jako v podobenství, mluví o přirozených věcech, ale myslí na věci duchovní. Vy máte být nejprve lidem Božím! I v přirozených věcech musíte tak rozsévat, abyste žali. Musíte moudře rozsévat. Ale nejprve být tím Božím lidem! Katolická církev učí, že když jste v církvi, už jste obrácení. Naše církev ne tak. Tak se věci nemají. Ale praxe této reformované církve je na vlas taková jako katolické. Církev nepořídí nic, a kdybyste mi desetkrát říkali, že ten nebo onen člen církve je obrácený člověk, my vidíme, že je světák od kosti. Od církve nemohu čekat nic a od žádného člověka nic, ale od Ducha svatého mohu čekat všechno. Když vstoupí na tebe v tuto chvíli, tak dělá své dílo. On si přeje, abys nejdříve zkrotl, že se hříchu hrozíš. Ale tu je pomoc. Ten nebeský Pán přišel v těle lidském, aby pomohl těm, kteří ho potřebují. „Krev Krista Ježíše, Syna Božího, očisťuje nás od všelikého hříchu.“ Ale teď jsi jeho, teď jsi člověk Boží. Nač pak jsem na světě? Ne na to, abych nadělal peněz! Vy jste na to, abyste prováděli království Boží na tomto světě. „Přijď království tvé“, tak se modlí každý člověk, i ten světský. Ale Boží si myslí: „Ó, rač mi to dát, abych se s nimi nesmlouval, ale na svém místě prováděl království Boží!“ Kvůli tomu jste na světě.

To znamená, že musím mít nezávislost. Jak se obrátíte, tak jste všichni nezávislí lidé. Člověk Boží si ve věcech Božích dá poručit jen samým Pánem. Otevřete si, prosím, Lukáše 16,8: „Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.“ Tím nás nebeský Pán kárá: „Oni jsou moudřejší než vy! A jestli oni chtějí žnout, tak nejdříve rozsévají. Těm světským lidem ani nenapadne, aby čekali nějakou slavnou žeň, když nic slavného nerozsívali!“ A jestli jste byli nesolidní a nepoctiví, když se obrátíte, budete solidní a poctiví. Ale to není poctivost, když chci žnout tam, kde jsem já nic nerozsíval. To není žádná poctivost, když chci k něčemu velikému přijít lehce. Musíte mít na mysli, že máte provádět království Boží na světě, ale vy musíte mít své časné žně, abyste byli nezávislí.

A teď to druhé:

II. Rozsévání duchovních věcí

Vy budete rozsévat věci duchovní, ale zde platí: ať žnete nebo nežnete, vždycky je to velká milost, když rozséváte duchovně. Jestli je to pouhá milost, pak to není přece žádná odměna! Nu, podívejte se do našeho textu: „Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.“ V pravém slova smyslu by ta odměna do textu nepatřila, ale tak ten nebeský Pán mluví. Když jsem učitel a mám malé žáčky, tedy je učím, ale ne proto, že bych to já potřeboval, ale že to ti žáčci potřebují. Copak je to nějaká zásluha, když se žáček učí? A přece ten žáček přijímá odměnu a odměnu má i ten učitel.

Nu, jak se rozsévá a jak se žne? Tak se rozsévá, že ten duchovní život žijete, že z jeho milosti jste na světě lidem Božím, nedáte si nic vnutit, žijete ten Boží život, a to je símě, to je z něho samého. Když jste lidem Božím, tak váš pohled je jiný než toho světského člověka. Ten pohled je símě. Každý máte své ovzduší! To vaše ovzduší je símě. To se vycítí, to se pozoruje!

Když jste lidem Božím na světě, pak provádíte království Boží. Začnete kázat. Ale jak, když oni nechtějí poslouchat? Ano, vnucovat se nemohu, ale mohu říci, že u Pána Boha je milosrdenství; když ho nepotřebujete, tak ho nectíte, ale až vám bude zle, tak u Pána Boha je milosrdenství. Nemyslete, že čeká od vás, abyste věřili, co já věřím, dokud to nepotřebujete. Ne, to byste nedovedli, ale nemyslete si, že má k vám tvrdé srdce.

Jak je to tedy možné, že se provádí království Boží na světě? Tak, že se získá ten, kdo se má získat. Otevřete si, prosím, Matouše 18,15: „Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra.“ To je tvá žeň, když se člověk obrátí. To je ta Boží žeň. „Ale my nevidíme, že by se někdo obrátil!“ Copak vy věříte, že se někdo obrátí? Já jsem během prázdnin poslouchal kázání. Když bylo hotovo, řekl jsem si: „Lidé, já nevěřím, že by se někdo obrátil, poněvadž tomu nevěříte vy!“ To byste museli přijít s něčím jiným! Já si přeji tak kázat, abyste věřili, že chci, abyste se obrátili. Neudělám to já ani vy, ale tu je ten jeden, který na to stačí. Když pak na to dochází, tu se vás zmocní radost, a člověku, který rozséval, duchovní věci kvetou.

Ale nyní to třetí:

III. Rozsévat, ale nežnout

Když člověk rozséval a také žal, je dobře, ale když rozséval a nežal, jak to je pak? Nikomu se nic neztratí, jste-li lidem Božím. A jestli jeden rozsévá a druhý žne, oba se radují. S tou žní v duchovních věcech se to má jinak, než se to má se žní v přirozených věcech. Když jste na podzim rozsévali, tak v srpnu druhého roku to musíte mít pod střechou. Jinak je to všechno ztracené. Ale již se stromem je to jiné. Když zasadíte strom, dlouho jste se načekali, než jste ze stromu sbírali ovoce. Veliká část otců zasadila strom a teprve synové sbírali ovoce. Tak to je i v duchovních věcech. Co se dnes rozsévalo, může dnes vzejít, ale nemusí. Může se stát, že to po léta bude zaseté, ale nevzejde nic.

Vy, když jste lidem Božím a poslušně rozséváte, tu to není sobě ani těm lidem, ale nebeskému Pánu. On si to přeje a vykoná své. Vy jste šťastní lidé, máte svou odplatu: že jste lidem Božím! Vy jste jeho, on má péči o vás, nikomu z vás se neztratí nic. Vy jste jeho a vaše rozsévání je náramná milost. To je mé jediné potěšení, když vám to vykládám. A život duchovní vám krásně kvete, když jste si dali říci a vykonali, co si přál. V nebi se budete rozpomínat, že jste činili to nejkrásnější. Tak se věci mají.

Nic není ztracené. Ten jeden vykonal své, když rozséval a ten druhý vykonal své, když žal a všichni v království nebeském chválí Hospodina, že to pěknější být nemohlo.

A nyní závěr:

IV. Věčná odměna

Když z lidu Božího nikdo neztratí nic, myslíte, že ten nebeský Rozsévač může špatně dopadnout? To není možné. Nám se nic pěkného neztratí, jemu pak teprve ne! To je zásada neúprosná: Co rozsévá člověk, to bude také i sklízet. Když rozséváte tělesně, vykvete tělesné, když duchovně – i když celý svět řekne, že jste blázni, pak ten svět je na omylu – budete sklízet duchovně. Kristus byl zmařen, umřel v zemi jako zrníčko. Jeho sláva se musí zjevit. Toho se drž, to pěkné na světě se ti neztratí.

A teď vidím, jaký je půvab Starého zákona a jaký je půvab Nového zákona. Ve Starém zákoně se praví: Jistě přijde Spasitel a jistě vykoná to, co je zapotřebí, abych byl spasen. Pořád tu svítila hvězda. A ono se to stalo. A půvab Nového zákona spočívá v tom: Nemyslete si, že to na světě zůstane, jaké to na světě je, protože Pán Ježíš nemůže zůstati bez odměny, jeho sláva naplní celý svět a všichni před ním budou sklánět svá kolena.

My máme být lidem Božím, dát se vést jeho Duchem a poslušně konat na svém místě to, co si přeje a nebát se o to pěkné, co připravuje! „Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne.“ Amen.