Jméno, které máme používat

• Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. (J 14,14)

Jak rozsáhlé zaslíbení! Cokoli! Všechny mé potřeby, ať už velké nebo malé, jsou zahrnuty v tomto slově cokoli. Pojď, má duše, odvaž se přistoupit ke slitovnici a uslyšíš, jak ti tvůj Pán říká: "Otevři dokořán svá ústa a já je naplním."

Jak moudré zaslíbení! Vždy máme prosit ve jménu Ježíše. Zatímco nás to povzbuzuje, jemu to také slouží ke cti. Je to neustálá prosba. Občas se zastíní všechny ostatní prosby, zvláště takové, které by pramenily z našeho vlastního vztahu k Bohu nebo z naší zkušenosti s jeho milostí; ovšem v takových chvílích je Ježíšovo jméno u trůnu stejně mocné jako kdykoli předtím a my se o ně můžeme opřít s plnou jistotou.

Jak poučná modlitba! Nesmím prosit o nic, k čemu bych nemohl přiložit Kristovu ruku a pečeť. Neodvážím se použít jméno svého Pána k sobecké nebo svévolné prosbě. Smím použít jméno svého Pána jen k modlitbám, které by se modlil on sám, kdyby byl na mém místě. Je to vznešená výsada, že jsme oprávněni žádat v Ježíšově jménu, jako by žádal sám Ježíš; naše láska k němu nám však nikdy nedovolí, abychom toto jméno kladli tam, kam by ho nevkládal on.

Prosím za to, co Ježíš schvaluje? Odvažuji se dát na svou modlitbu jeho pečeť? Pak mám to, o co Otce žádám.