Křesťan žije tím, co vyznává (Tt 1,16)

Pavel pokračuje ve svém popisu lidí, kteří byli v krétské církvi:

• Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku. (Tt 1,16)

Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky zapírají

Zpráva evangelia zasahuje celého člověka. Zasahuje jeho srdce, takže je čisté, zasahuje jeho mysl, takže se obnovuje, zasahuje jeho svědomí, takže začíná rozlišovat dobré od špatného a pravdu od lži. To všechno jsou věci, které se dějí uvnitř nás, jde o proměnu nitra. Ovšem nic z toho by nemělo zůstat skryto. Tady byli lidé, kteří sice vyznávali, že znají Boha – a slovo, které je tady použité ukazuje na to, že se nejednalo jenom o nějaké neurčité povědomí o Bohu, jako ho mají mnozí nevěřící. Tito lidé byli z hloubi svého srdce přesvědčeni o tom, že Boha doopravdy znají.

Aktivně vyznávali, že vědí, kdo je Bůh. Veřejně to dosvědčovali. Bylo to něco, co dělali dlouhodobě a na čem si stáli. Vím, kdo je Bůh, vím, jaký je Bůh, znám Boha, protože zachovávám tenhle seznam pravidel, protože žiju takovým nebo takovým způsobem života, protože studuju Bibli, protože sloužím Bohu, protože věřím správným doktrínám, protože chodím do správné církve… Když tedy všechny tyto věci dělám, musí to přece znamenat, že znám Boha a že budu spasen, nebo snad ne? Copak Písmo neříká, že kdo vyzná svými ústy Ježíše, bude spasen? Ano, jistě je to tak. Přesně takto to Písmo říká. Ale, moji milí, není to jediná věc, kterou Písmo říká. Vzpomeňte si na podobenství o služebnících, kterým jejich pán rozdal různé množství hřiven a odcestoval. Co říkal ten, který dostal jednu hřivnu?

• Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří. (Mt 25,24-25)

Slyšíte to? Slyšíte tu pýchu, tvrdost a nevěru, která se skrývá za „zbožnými“ slovy? Pane, poznal jsem tě, bál jsem se… Tento muž vůbec nejednal podle toho, že by zde byl jeho pán, nejednal podle toho, co říkal o poznání tohoto pána a už vůbec se svého pána nebál. To všechno byla jenom prázdná slova, protože všechno, co udělal, svědčilo o pravém opaku.

Jiný známý text také mluví o lidech, kteří přijdou k Pánu a budou Mu říkat:

• Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? (Mt 7,22)

Všimli jste si někdy, na čem tito lidé stavěli? Na tom, co oni sami dělali! Na svém duchovním poznání – jak prorokovali, na své duchovní moci – jak vymítali zlé duchy, na svých vlastních zásluhách – jak mnoho mocných činů udělali. A k tomu všemu se nestyděli brát si Kristovo jméno jako záštitu – to ve Tvém jménu jsem JÁ to všechno udělal. Tito lidé vyznávali Pána svými ústy, ale svým jednáním Ho zapírali. Proto také slyšeli ona tvrdá slova:

• Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. (Mt 7,23)

To nás vede k samotnému závěru našeho textu, který říká, že takoví lidé:

Jsou Bohu odporní, neposlušní, neschopní…

Žádný skutek nevěřícího člověka se nemůže líbit Bohu. Žádný skutek neznovuzrozeného člověka nemůže být takové podstaty, a takového charakteru, aby se mohl Bohu líbit. Bůh se oslaví i na nevěřících lidech a na jejich skutcích, ale žádné jejich skutky nejsou svou podstatou dobré, protože vycházejí ze srdce, které je propadlé hříchu, z mysli, která nepřátelská Bohu a ze svědomí, které je převrácené, takže jeho nejvyšším Bohem je vlastní JÁ.

Doslova zde stojí, že jsou neschopní ke všem dobrým skutkům, tedy nejsou schopní udělat jakýkoliv dobrý skutek. Není ani jeden skutek nevěřícího člověka, který by mohl udělat a před Bohem by mohl být označen jako dobrý. Jaký je to protiklad ke křesťanům! Boží slovo ujišťuje křesťany:

• Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2,10)

To je celý smysl našeho textu a to je také důraz celého listu Titovi – abychom konali skutky, které ukazují, že naše vyznání je pravé, že naše slova nejsou prázdná, ale že podle nich také žijeme. Vždyť Kristus:

• …se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích. (Tt 2,14)

• Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné. (Tt 3,8)

• Ať se učí i naši lidé vynikat v dobrých skutcích, kde je jich naléhavě potřebí, aby nebyli neužiteční. (Tt 3,14)

Křesťan je ten, kdo vyznává pravdu o Bohu a kdo tuto pravdu také žije. Není větší lež, než něco vyznávat a něco jiného žít, není větší pokrytectví, než tvrzení, že znám Boha, ale svými skutky toto tvrzení zapírat. Neexistuje prázdnější způsob života, než život mluvky, který jen mluví a mluví, ale nikdy neudělá nic z toho, co říká. Není horší svědectví pro bezbožný svět než člověk, který prohlašuje, že zná Boha, ale svými skutky do celého světa křičí opak!

• Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,16)