Mluv, co tě učí

Nyní jdi, já sám budu s tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit! (Ex 4,12)

Mnohý opravdový služebník Páně je pomalý v řeči, a když je vyzván, aby se za svého Pána postavil, je ve velkém zmatku, aby svou špatnou obhajobou nepokazil dobrou věc. V takovém případě je dobré si uvědomit, že Pán stvořil jazyk, který je takto pomalý, a musíme si dát pozor, abychom z toho nevinili našeho Stvořitele. Může se totiž stát, že pomalý jazyk nebude tak velkým zlem jako jazyk rychlý a že málo slov může být větším požehnáním než příval slov. Je také zcela jisté, že skutečná zachraňující moc nespočívá v lidské rétorice s jejími tropy, hezkými frázemi a velkolepými projevy. Nedostatek plynulosti není tak velkým nedostatkem, jak to vypadá.

Bude-li Bůh s našimi ústy a s naší myslí, budeme mít něco lepšího než rozezvučenou pozounovou mosaz výmluvnosti nebo zvonivý cimbál přesvědčování. Boží učení je moudrost, jeho přítomnost je moc. Faraon měl větší důvod bát se koktavého Mojžíše než nejvýmluvnějšího řečníka v Egyptě, neboť to, co říkal, mělo v sobě moc; mluvil o pohromách a smrti. Bude-li Pán s námi v naší přirozené slabosti, budeme opásáni nadpřirozenou mocí. Proto mluvme pro Ježíše tak odvážně, jak bychom měli mluvit.