Ne, Vaše Veličenstvo! Církve musí kázat Krista, nikoli bránit jiná náboženství
Král Karel tento týden sdělil Anglikánské církvi, že její odpovědnost přesahuje pouhou ochranu křesťanství a zahrnuje i ochranu všech náboženských vyznání v britské společnosti. Ve svém projevu při zahájení zasedání Generálního synodu církve uvedl, že církev by měla přispívat k vytváření prostředí, v němž se mohou rozvíjet různá náboženství.
Jsem plně pro obranu náboženské svobody. Každý by měl mít svobodu vyznávat své náboženství podle svého svědomí, bez obav z pronásledování či diskriminace. Křesťané by měli patřit k nejhorlivějším obhájcům této svobody, a to i tehdy, když z ní mají prospěch lidé, s jejichž přesvědčením zásadně nesouhlasíme. O to tady ale nejde.
Jde o toto. Existuje zásadní rozdíl mezi obhajobou práva člověka vyznávat své náboženství a obhajobou samotného náboženství. Úlohou žádné církve není chránit víru jiných náboženství, natož jim umožňovat rozkvět. Královy výroky odhalují, proč se Anglikánská církev nemýlí pouze v praxi, ale i v podstatě.
Problém má kořeny v samotné povaze Anglikánské církve jako státní církve. Očekává se od ní, že bude sloužit národu, podporovat společenskou soudržnost a poskytovat náboženský rámec pro celé obyvatelstvo. To však není cílem, kvůli kterému Ježíš založil svou církev. Někteří evangelikální anglikáni jistě budou sdílet mé obavy ohledně králových výroků, podle mého názoru však tyto výroky představují nevyhnutelné smíchání církve a státu.
Biblické církve existují nezávisle na státu, aby uctívaly Boha, hlásaly evangelium Ježíše Krista, vyučovaly Písmu a vychovávaly učedníky. Ježíš přikázal svým následovníkům: „Jděte tedy a učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal“ (Matouš 28,19–20).
To je úkol, který se velmi liší od ochrany víry jiných náboženství. Bible totiž jasně uvádí, že k Bohu vede pouze jedna cesta. Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne“ (Jan 14,6). Jedná se o exkluzivní tvrzení. Znamená to, že křesťanství nemůže považovat jiná náboženství za stejně platné cesty k Bohu.
Křesťané samozřejmě musí jednat s lidmi jiného vyznání laskavě, s úctou a spravedlivě. Musíme se postavit proti agresi a násilí vůči muslimům, židům, hinduistům a dalším lidem pouze kvůli jejich náboženskému přesvědčení. Měli bychom bránit jejich svobodu vyznání, stejně jako bychom bránili tu svou. Obrana náboženské svobody však není totéž jako obrana náboženského bludu. Zaměňovat tyto dvě věci znamená ztratit ze zřetele samotné poselství, které jsou biblické církve povolány hlásat.
Jako nekonformní noviny hájíme oddělení církví od státu. Stát má povinnost chránit svobodu každého občana vyznávat náboženství nebo se k žádnému náboženství nehlásit, podle vlastního uvážení. Církve by však měly být osvobozeny od vládní kontroly a od očekávání, že musí zastupovat náboženské zájmy celého národa. Odpovídají se Kristu, nikoli koruně či parlamentu.
Toto není výzva, aby se církve uzavřely do svých vlastních svatých kruhů. Právě naopak. Měly by se aktivně zapojovat do misijní činnosti, projevovat křesťanskou lásku a šířit radostnou zvěst o spasení do širšího světa. Nikdy však nesmí dopustit, aby snaha o společenskou harmonii nahradila hlásání biblické pravdy.
Činnost biblických církví bývá často nenápadná. Znamená to, že se obyčejní křesťané každou neděli scházejí, aby uctívali Boha, poslouchali kázání z Bible, společně se modlili, vyučovali děti, starali se o zranitelné, navštěvovali nemocné, podporovali rodiny v tísni a sdíleli evangelium se svými sousedy. Znamená to, že pastoři věrně připravují kázání a členové církve si pokojně navzájem slouží.
Tyto věci se málokdy dostanou na titulní stránky novin nebo upoutají pozornost královské rodiny. Přesto představují zásadní práci pro Boží království. Apoštol Pavel prohlásil: „Kážeme Krista ukřižovaného“ (1. Korintským 1,23). To musí zůstat poselstvím a prioritou každé biblické církve.
Ať stát hájí náboženskou svobodu pro všechny. Ať církve zvěstují Krista všem. A ať obyčejné sbory věrně pokračují v díle, které jim Kristus svěřil. Promiňte, Vaše Veličenstvo, ale to je skutečné poslání pravých biblických církví.

Přidat komentář