Nezbytné poznání

• I poznají, že já Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a oni, dům izraelský, jsou mým lidem, je výrok Panovníka Hospodina. (Ez 34,30)

Být Pánovým vlastním lidem je zvláštní požehnání, ale vědět, že jím jsme, je příjemné požehnání. Jedna věc je doufat, že Bůh je s námi, a druhá věc je vědět, že tomu tak je. Víra nás zachraňuje, ale jistota nás uspokojuje. Když v Boha věříme, přijímáme ho jako svého Boha; ale radost z něj máme, až když víme, že je náš a že my jsme jeho. Žádný věřící by se neměl spokojit s nadějí a důvěrou; měl by prosit Pána, aby ho vedl k plné jistotě, aby se věci naděje staly věcmi jistoty.

Teprve když se těšíme ze smluvních požehnání a vidíme, že náš Pán Ježíš kvůli nám vyrostl jako výhonek slávy, dojdeme k jasnému poznání Boží přízně vůči nám. Ne ze zákona, ale z milosti poznáváme, že jsme Hospodinův lid. Vždy obracejme svůj zrak směrem ke svobodné milosti. Ujištění o víře nemůže nikdy přijít skrze skutky zákona. Je to evangelijní ctnost a může nás zasáhnout pouze prostřednictvím evangelia. Nedívejme se do svého nitra. Hledejme pouze u Pána. Když uvidíme Ježíše, uvidíme i své spasení.

Pane, sešli nám takovou záplavu své lásky, abychom byli vyplaveni z bahna pochybností a strachu.