O klevetění

Nebuď měchem ďábla, jímž rozdmýchává oheň nepokoje. 

Ve waltonském kostele v našem kraji existuje ohlávka neboli uzda na sekernice, která se v minulosti používala k tomu, aby jazyk žen netrápil jejich manžely a sousedy. V těch starých dobrých časech dělali divné věci. Byla tato ohlávka důkazem toho, čemu náš kazatel říká moudrost našich předků, nebo to byl nástroj poněkud zbytečné krutosti?

„To nic není – to se jen žena topí,“ říká staré, zlé a zlomyslné rčení, které stejně jako uzda vzniklo z rozšířené představy, že ženy nadělají jazykem spoustu neplechy. Je to tak, nebo ne? Honza Oráč nechá odpověď na někom jiném, neboť přiznává, že sám nedokáže udržet jazyk za zuby a rád si poklábosí jako kdokoli jiný; ale Honza se nestará o rozkrývání lidských charakterů a nesnáší pomluvy, které jsou pro některé lidi jako pamlsky. Honza položí otázku moudřejším mužům, než je on sám: Jsou ženy v tomto směru o mnoho horší než muži?

Říká se, že mlčení je krásný šperk pro ženu, ale nosí se velmi málo. Je to tak? Je pravda, že žena skrývá jen to, co neví? Jsou snad ženské jazyky jako beránčí ocásky, které se stále vrtí? Říká se, že lišky jsou samý ocas a ženy samý jazyk. Je to pravda, nebo ne? Byla ta stará modlitba „Vysvoboď nás od velkých zbraní a ženských jazyků“ opravdu tak potřebná? Honza má svou vlastní, opravdu hodnou a tichou ženu, jejíž hlas je tak sladký, že ho nemůže slyšet příliš často, a proto není spravedlivým soudcem. Ale zároveň se tak trochu obává, že některé jiné ženy by raději kázaly, než se modlily a nepotřebují žádný silný šálek čaje, aby se jim rozjely klapačky. Ovšem i zde platí, že jaká je omáčka na husu, taková je i na slepici, a někteří muži jsou naprosto stejně hrozní žvanilové jako ženy.

Jaká škoda, že není zavedena daň ze slov: královna by z toho měla příjem. Ale běda, když se z mluvení žádná daň neplatí; a kdyby se platila dvojnásobná ze lži, vláda by mohla splatit státní dluh, ale kdo by ty peníze vybral? Běžná fáma je obyčejný lhář. Řeči z doslechu jsou poloviční lži. Příběh se vyprávěním nikdy nevytrácí. Stejně jako sněhová koule roste kutálením, roste i příběh. Kdo hodně mluví, hodně lže. Kdyby lidé říkali jen to, co je pravda, jak pokojný svět bychom měli. Mlčení málokdy způsobí nějakou škodu, ale mluvení je pro farnost pohromou. Mlčení je moudrost; podle tohoto pravidla je moudrých mužů a moudrých žen málo. Tiché vody jsou nejhlubší, ale nejmělčí potoky se nejvíc hádají. To ukazuje, kolik musí být hlupáků. Otevřená ústa ukazují prázdnou hlavu. Kdyby v truhle bylo zlato nebo stříbro, nebyla by stále otevřená dokořán. Mluvení je přirozené, ale je třeba hodně tréninku, abychom se naučili mlčet; přesto by měl ohled na pravdu každému poctivému muži vložit do úst udidlo a každé dobré ženě na jazyk uzdu.

Když už musíme mluvit, tak se alespoň vyvarujme pomluv, ale nešpinme si jazyk očerňováním. Pomluvy mohou být pro ty, kdo je šíří, sportem, ale pro ty, které urážejí, jsou smrtí. Vraždu můžeme spáchat jazykem stejně jako rukou. Nejhorší zlo, které můžete člověku způsobit, je poškodit jeho charakter, jak řekl kvaker svému psovi: „Nebudu tě bít ani ti nadávat, ale dám ti špatné jméno.“ A tak se stalo. Ne každý, na koho štěká pes, je zloděj, ale většinou se s ním zachází tak, jako by jím byl. Svět většinou věří, že kde je kouř, tam musí být i oheň, a co říkají všichni, to musí být pravda.

Dávejme si tedy pozor, abychom bližnímu neublížili v tak citlivé věci, jakou je jeho charakter, protože když se na něj jednou hodí špína, těžko se jí zbavuje, a když se člověk jednou dostane do špatného světla u lidí, sotva se z něj někdy zcela vymaní. Chceme-li mít jistotu, že nebudeme mluvit špatně, bylo by dobré mluvit co nejméně; kdybychom totiž všechny lidské hříchy rozdělili na dvě části, polovinu z nich by tvořily hříchy jazyka. „Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.“

Drbny obou pohlaví, zanechte hanebného řemesla pomlouvání; nebuďte už ďáblovými měchy, které rozdmýchávají oheň sváru. Přestaňte lidi tahat za uši. Když už nechcete utnout kousek svého jazyka, alespoň ho ochuťte solí milosti. Více chvalte Boha a méně obviňujte bližní. Každá husa může zakejhat, každá moucha může najít bolavé místo, každý prázdný sud může vydat zvuk a šípek může roztrhat lidské tělo. Mouchy ti do krku nepolezou, když budeš držet ústa zavřená, a ani zlá řeč z nich nevyjde. Hodně mysli, ale málo mluv; rychle pracuj a pomalu mluv; a především pros velkého Pána, aby nad tvými rty držel stráž.