Podivuhodný Bůh

„Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím …“ (Lk 2,18). Nesmíme přestat žasnout nad velkými divy našeho Boha. Bylo by velmi obtížné stanovit hranici mezi svatým úžasem a skutečným uctíváním, neboť když je duše ohromena majestátem Boží slávy, i když se nemusí vyjadřovat písní nebo ani slovy, které by vyslovila, sklání hlavu a pokorně se modlí, mlčky se klaní. Náš vtělený Bůh má být uctíván jako „Podivuhodný“. To, že Bůh bere ohled na své padlé stvoření, člověka, a sám se zavazuje být Vykupitelem člověka a zaplatit jeho výkupní cenu, je vskutku obdivuhodné!