Potřebná milost

• Tvá síla ať provází všechny tvé dny. (Dt 33,25)

Bůh nedává milost, dokud nepřijde hodina zkoušky. Když však přijde, uděluje patřičné množství milosti i její konkrétní druh podle potřeby. Má duše, nezabývej se bolestnými obavami z budoucnosti. Neočekávej nadcházející zármutky; netrap se milostí potřebnou pro budoucí mimořádné situace; zítřek přinese zaslíbenou milost spolu se zítřejšími zkouškami. Bůh, který si přeje, aby jeho lid zůstal pokorný a závislý na něm samotném, nedává milost do zásoby; dává ji na každý den, aby se člověk mohl neustále „pohybovat mezi vlastní prázdnotou a Kristovou plností“ – mezi vlastní slabostí a Kristovou silou. Když však přijde naléhavá potřeba, můžeš s jistotou důvěřovat všemohoucí paži, že tě podrží! Je tu nyní nějaký „trn v těle“, který ti byl poslán, aby tě zraňoval? Možná jsi Pána prosil o jeho odstranění. Tvá modlitba byla nepochybně slyšena a vyslyšena, ale možná ne tak, jak jsi očekával nebo jak sis přál. „Trn“ možná stále zůstává, aby tě srážel, zkouška možná stále zůstává, aby tě na tebe doléhala, ale bylo ti dáno „více milosti“, abys to vše mohl snášet. Ach, jak často byl takto jeho lid veden k tomu, aby se chlubil svými slabostmi a triumfoval ve svých trápeních, když viděl, že na něm spočívá Kristova moc v hojnější míře! Síla, kterou přináší hodina zkoušky, často proměňuje křesťana tak, že se sám nad sebou žasne!