Půjdeme s vámi (Za 8,23)

Čtení Písma sv.: Sk 8,26–35; Za 8,13–23.

Text: „Toto praví Hospodin zástupů: V oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu (podolka – KRAL) roucha jednoho Judejce a řeknou: ‚Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.‘“ (Za 8,23)

Tak, milí přátelé v Pánu, Kraličtí přeložili hebrejské kanaf, podolek. Ale v 1. Samuelově 15,27 neřekli podolek, ale křídlo, takže můžete říci: chopí se cípu, křídla jednoho Žida. A znamená to, že se ho chopí kdekoliv.

Z které doby je náš text? Roku 536 před Kristem Kýros, král perský, dává povolení Židům: Kdo se chce vrátit, ať se vrátí! A oni se vraceli. Všichni ne, ale někteří jdou a vidíte ty malé začátky právě tak, jako to u nás bylo za doby tolerance a jako je to s naší církví doposud. Všechno je takové chatrné, ale Pán Bůh jim dává dva proroky: Zacharjáše a Agea, a ti kážou: Chatrné to je, ale nemá to tak zůstat. Otevřete si knihu proroka Agea 2,10: „Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů.“ Tady se zjeví sláva Boží! Ale teď to spojte s tím, co jsme slyšeli posledně: „Nezarmucujte Ducha svatého, z kterého to všechno musí pocházet!“ Jinak z toho nebude nic.

A nyní to první:

I. Hledání průvodce

Podívejte se na ně: Ať se ti lidé vzali, kde se vzali, již nemohou chodit se světskými lidmi. Ohlížejí se po někom, s nímž je Pán Bůh, aby s ním šli.

„Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.“ A já arci myslím při tom všem na sebe a na vás. To je vzácné, to je zvláštní milost Boží, když je to člověku dáno, že už nemůže chodit se světskými lidmi a když se ohlíží, kde je někdo, kdo se bojí Boha, aby mu podal ruku. To jistě nemáte sami ze sebe.

To vám tělo nikdy nedá. Rodiče vám řeknou: Co byste se uchylovali, když nemáte příčiny žádné! Vždyť jste jako my! – V tom je rozum, to je poctivé, když světský člověk jde za světem.

Ale tady vidíte ten div, který se děje stále, že se Duch svatý do toho vloží a dotkne se kteréhokoli z vás. Stal se div. Jaký div? Už nemůžete se světem. „Ach, jaký já jsem! K čemu jsem se nesl! Vždyť já vidím vzácné ovoce Ducha svatého! Kdybych se tak toho mohl dobrat!“ Arciže! Tak se vede každému, koho se dotkl Duch svatý. Bídný já člověk! Co to znamená? To, že se s tím člověkem stal div a šťastný ten člověk, s nímž se takový div stal!

Jestliže se vám stala tato milost, nechopíte se jen tak nějakého Žida, který nechodí se světem, ale chopíte se Pána Ježíše, který je také Žid, ale podle srdce Božího. Co má Pán Bůh na světě nejlepšího? Sám sebe! A on se vám chce dát.

Když se vám otvírají oči, to není proto, abyste zůstali tam, kde jste. To je jen přechodná doba, která znamená, že vám Pán Bůh chce dát světlo. Ten nebeský Juda praví: „Pojďte ke mně!“ Zatím jen slyšíte, ale nejdete, protože ho nepotřebujete. Zatím! Ale až uvidíte ten rozdíl mezi sebou a jimi, pak k němu půjdete a uvidíte, že krev Krista Ježíše, Syna Božího, vás očisťuje od každého hříchu. Vy jste šťastní lidé!

A teď se ukáže, co potřebujete. Musíte se chopit nějakého bohabojného člověka, se kterým byste šli. Budete se ohlížet po některých lidech, kteří mají Pána Boha rádi, a Pán Bůh vám je opatří, protože to tak zamýšlel, že nemůžete být sami. A proč bych musel mít někoho, kdo se Pána Boha bojí? Protože ten duchovní život neprospívá nadlouho, když jste sami; tak to zamýšlel. Vy potřebujete je, kteří se Pána Boha bojí, a oni potřebují vás.

Otevřete si, prosím, Židům 10,25: „Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“ Budete se vždycky shromažďovat, musíte mít společenství, protože duchovní život se samotnému nedaří. Nemůžete chodit se světem, ale musíte mít obecenství. Tak se tedy Bůh postará o to, aby tu to obecenství bylo.

II. Nebezpečí spoléhání na člověka

Ale teď: Pohleďte, co se jim stalo? Chopili se těch lidí, a co se jim ukazuje? Že Pán Bůh s nimi není! Ach, to je zklamání! Abychom to nebyli my! Oni se nás začali chytat a pak se jim ukázalo, že nejsme Boží lid. Etiopský dvořan jede do Jeruzaléma. Proč? Něco velikého si slibuje. Tam prý jsou lidé, kteří tomu rozumí! A co tam našel? Nu, vy víte, co tam našel. Nic duchovního. Anebo ti mudrci od východu. Spěchají do hlavního města a domnívají se, že se tam něco dozví o mesiáši. A zatím, jaké zklamání!

Ale povězte mi, proč vy si myslíte, že Pán Bůh je s nimi a z čeho vyvozujete, že Pán Bůh s nimi není? Vždyť mají Slovo Boží, a vždyť mají zařízené služby Boží na literu podle Slova Božího a jsou převelice horliví! A mají za otce Abrahama a takového Davida a Izajáše a mnoho strpěli!

A jak se to má s naší církví? Slovo Boží máme a nad to nám dal Pán Bůh něco, čeho si nedovedeme ani dobře cenit. Co to je? To jsou čtyři pražské artikule. To je div! Cože ony žádají? Předně, že v celém národě se smí Slovo Boží kázat v českém jazyku; dále, že svátosti se musejí vysluhovat tak, jak si to přeje Bůh; církevní majetek se nesmí zneužívat a hřích se bude veřejně kárat. A vezměte si náš katechismus, otázku 82: Kde se svátosti vysluhují nehodně, tam se proti celé církvi vzbuzuje hněv. To je vzácné a naši otcové tomu věřili, Pána Ježíše milovali a mnoho pro pravdu trpěli!

Ale co tu vidíte v Jeruzalémě? Všechno, všechno jen na oko! Ten zklamaný dvořan odjíždí. Málo tam popadl. „Jste hroby obílené!“ Ach, takové to je: všechno jen na oko!

V naší církvi je učení správné. Každý farář je zavázán reversem, že bude zastávat reformované učení. Ale jak se věci mají? Kolik je sborů, kde se svátosti nevysluhují každému, kdo se přihlásí? Myslíte si, že se Pánu Bohu ty naše neděle líbí, když jsme celý týden ve světě?

Když zarmucujeme Ducha svatého, ulétne jako holubice. A když uletí, co je vnějším nařízením, to stojí, lidské jednání tu je, ale Duch svatý tu není. Jak se mu líbí všechny ty mé služby, když tu není Duch svatý? Podívejte se, prosím, do Přísloví 28,9: „Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.“ Všecky vaše krásné oběti jsou ohavností, protože se připodobňujete světu. A v 1. Timoteovi 5,6 se mluví o vdově, která myslí jen na zábavu, že je mrtvá, i když žije. Tak se to má i s církví. Může být mrtvá, i když žije.

III. Nevěřit tělu, ale Duchu

Ale vykládám to kvůli tomu, abychom měli k tělu neskonalou nedůvěru, ale k Duchu svatému neskonalou důvěru. On si přeje mít lidi, kteří ho našli. Jestli to nebudeme my, pak to budou jiní. Duch svatý bude konat své dílo. Pán Bůh nemá svět na to, aby tu byla jen mrákota, ale mrákotu má na to, aby se tu ukázalo jeho světlo. To je jeho věcná rada. On by to mohl také zařídit jinak, ale nezařídil.

V otázce 103. našeho katechismu čteme, že Pán Bůh žádá, aby byla zachována služba Slova. Pán Bůh si to přeje. Já vidím, že církev budoucnosti bude jiná, než jaká je dnes. Církev budoucnosti nebude mít fary. To padne. Nebude mít slavné chrámy! Ale služba Slova nikdy nepadne. Ta bude ve stále větší vážnosti. Vy se budete upřímně shromažďovat kolem Slova Božího a vzdělávat jedni druhé. A proto se máme zkoumat, abychom byli, čím světu máme být! A dejte pozor, aby to nebylo vaše světlo, ale aby to bylo světlo Boží. Všechna tělesnost zarmucuje Ducha svatého.

Abychom se měli v kázni a varovali druhé! V české reformované církvi je mnoho upřímných vlastenců, kteří by to rádi viděli, aby se jich chopili ti druzí, ale co by z toho měli? Aby se zklamali jako ten dvořan nebo ti mudrci?

Předně: Záviset na Kristu. Neboť jenom tak můžeme být druhým něco, když visíme na Pánu Ježíši. A Pán Ježíš sám vykoná všechno, co si přeje! „Půjdeme s vámi! Slyšeli jsme, že s vámi je Bůh.“ Amen.

Kázáno 16. ledna 1910.