Rozjímání o Božích vlastnostech

Boží vlastnosti jsou jako paprsky, skrze něž k nám září Boží přirozenost; a existuje šest zvláštních vlastností, na které bychom měli zaměřit své rozjímání.

1, Rozjímejte o Boží vševědoucnosti

Jeho oko je neustále upřeno na nás; má otevřené okno do našeho svědomí; naše myšlenky jsou před ním odhaleny. On zná slova, která vyslovujeme „v naší ložnici“ (2Kr 2,12). Je popisován jako mající sedm očí, což ukazuje na jeho vševědoucnost. „Ty počítáš mé kroky“ (Jb 14,16). Hebrejské slovo znamená vést přesný záznam. Říká se, že Bůh počítá naše kroky, když přesně a kriticky pozoruje naše činy; Bůh zaznamenává každý krok našeho života a vede jakoby deník všeho, co děláme, a zapisuje to do knihy. Hodně rozjímejte o této vševědoucnosti.

Rozjímání o Boží vševědoucnosti by mělo mít tyto účinky.

1. Mělo by být jako uzda, která nás brzdí a zadržuje před hříchem. Ukradne zloděj něco, když se na něj dívá soudce?

2. Rozjímání o Boží vševědoucnosti by mělo být dobrým prostředkem k upřímnosti srdce. Bůh vložil okénko do nitra každého člověka: „Copak nevidí všechny mé cesty?“ (Jb 31,4). Pokud v sobě chovám pyšné a zlomyslné myšlenky, pokud se více zajímám o své vlastní zájmy než o Kristovy, pokud předstírám pokání – Bůh na nebesích si toho všimne! Rozjímání o jeho vševědoucnosti by mělo křesťana učinit upřímným, a to jak v jeho činech, tak v jeho záměrech. Jen blázen by se odvážil být před Bohem pokrytcem!

2. Rozjímejte o Boží svatosti

Svatost je vyšívaný plášť, který Bůh nosí: je to sláva Božství (Ex 15,11). „Slavný ve svatosti!“ Svatost je nejvzácnější perla nebeské koruny. Bůh je vzorem a příkladem svatosti. Je primárně a původně v Bohu jako světlo ve slunci; stejně jako nelze oddělit váhu od olova nebo teplo od ohně, tak nelze oddělit svatost od Boží přirozenosti; Boží svatost je to, čím se jeho srdce vzpírá proti jakémukoli hříchu, jelikož hřích je v naprostém protikladu k jeho podstatě: „Jsi čistýma očima, abys neshlédl na nepravost“ (Ab 1,13). Hodně rozjímej o této vlastnosti.

Rozjímání o Boží svatosti by mělo mít právě tento účinek; mělo by být prostředkem k tomu, aby nás proměnilo do Boží podoby a přiblížilo nás Bohu; Bůh nás nemiluje, dokud nejsme jako on. Existuje příběh o zmrzačeném muži, který před svou ženu vystavil krásné obrazy, aby při pohledu na ně mohla mít krásné děti, a tak se také stalo. Ať už je to jakkoli, když se prostřednictvím rozjímání díváme na paprsky svatosti, které jsou v Bohu nádherně průzračné, budeme se mu podobat a budeme svatí, jako je svatý on. Svatost je krásná věc (Ž 110). Vkládá do nás jakousi andělskou záři; je to jediná měna, která bude platit v nebi; častým rozjímáním o této vlastnosti se proměňujeme podle Božího obrazu.

3. Rozjímejte o Boží moudrosti 

Je nazýván „jediným moudrým Bohem“ (1Tm 1,17 KRAL). Jeho moudrost září v dílech prozřetelnosti; sedí u kormidla a řídí vše pravidelně a harmonicky; vyvádí světlo z temnoty; dokáže udeřit rovně i křivou holí; dokáže využít nespravedlnosti lidí k tomu, aby učinil to, co je spravedlivé; je nekonečně moudrý, láme nás utrpením a na těchto rozbitých kouscích lodi nás bezpečně dopraví ke břehu; rozjímejte o moudrosti Boží.

Rozjímání o Boží moudrosti nám dokáže příjemně uklidnit srdce.

1. Když vidíme, že se ve světě dějí špatné věci. Všemoudrý Bůh drží otěže vlády ve svých rukou; a ať je pozemským vládcem kdokoli – Bůh má nad ním navrch; on ví, jak vše obrátit k dobrému; jeho dílo se v pravý čas ukáže v celé své kráse.

2. Zvláště když se nám nedaří, rozjímání o Boží moudrosti uklidní naše srdce. Moudrý Bůh mě do této situace uvedl a ať už jde o zdraví či nemoc, jeho moudrost to obrátí k nejlepšímu. Bůh z jedu vyrobí léčivý elixír, vše pro mě bude prospěšné a blahodárné; buď Pán ze mě vyžene nějaký hřích, nebo na mě uplatní nějakou milost. Rozjímání o tom utiší reptání.

4. Rozjímejte o Boží moci 

Jeho moc je patrná ve stvoření. „Nad nicotou zavěsil zemi“ (Jb 26,7). Co by tento Bůh – který dokáže stvořit – nemohl dokázat? Před stvořitelskou mocí nic neobstojí! Nepotřebuje k práci žádnou již existující hmotu, nepotřebuje žádné nástroje, dokáže tvořit bez nich, je to on, před nímž andělé zakrývají tváře a králové země odhazují své koruny. On je ten, kdo „zemí pohne z místa“ (Jb 9,6). Zemětřesení způsobuje, že se země chvěje na svých pilířích – ale Bůh ji může setřást z jejího místa. Bůh může jediným slovem uvolnit kola a zlomit osu stvoření. Může pozastavit působení přírodních sil, zacpat lvovi tlamu, přimět slunce, aby se zastavilo, a způsobit, že oheň nepálí! Perský král Xerxes hodil do moře okovy, jako by chtěl spoutat neukázněné vody, ale když Bůh přikáže, „větry a moře ho poslouchají“ (Mt 8,27). Když pronese slovo, objeví se armáda hvězd (Sd 5,20). Když dupne nohou, okamžitě se shromáždí zástup andělů. Když zvedne prapor a jen sykne, i jeho nepřátelé se chopí zbraní, aby pomstili jeho spor (Iz 5,56). Kdo by provokoval tohoto Boha! „Je strašné upadnout do rukou živého Boha“ (Žd 10,31). Jako lev – „rozsápe své protivníky“ (Ž 50,22). Ó, rozjímejte o této Boží moci.

Rozjímání o Boží moci je velkou oporou pro víru. Křesťanská víra se může bezpečně zakotvit na skále Boží moci. Tak zněla Samsonova hádanka: „Ze siláka vzešla sladkost“ (Sd 14,14). Když rozjímáme o Boží moci, vychází z této síly sladkost. Je Boží církev v úpadku? On může „stvořit Jeruzalém k jásotu“ (Iz 65,18). Je vaše zkaženost silná? Bůh může zlomit hlavu tomuto leviatanovi. Je vaše srdce tvrdé jako kámen? Bůh ho může roztavit. „Všemohoucí změkčuje mé srdce.“ Víra triumfuje v Boží moci: z tohoto silného vychází sladkost. Abraham, rozjímající o Boží moci, nezaváhal v nevěře (Ř 4,20). Věděl, že Bůh může učinit plodným mrtvé lůno a suchá prsa mohou kojit.

5. Rozjímejte o Božím milosrdenství 

Milosrdenství je Boží přirozená dispozice konat dobro; tak jako má slunce přirozenou vlastnost svítit. „Neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný“ (Ž 86,5). Boží milosrdenství je tak lahodné, že činí lahodnými i všechny jeho ostatní vlastnosti. Svatost bez milosrdenství a spravedlnost bez milosrdenství by byly strašné. Geografové tvrdí, že město Syrakusy na Sicílii má zvláštní polohu, takže slunce nikdy nezmizí z obzoru. Ačkoli jsou Boží děti pod mraky utrpení, slunce milosrdenství nikdy zcela nezmizí z dohledu. Boží spravedlnost sahá až k výšinám (Ž 71,19), jeho milosrdenství sahá nad nebe (Ž 108,5).

Jak pomalu se Bůh rozhněvá. Trvalo mu déle zničit Jericho než stvořit svět; svět stvořil za šest dní – ale na zboření jerišských hradeb potřeboval sedm dní. Kolik varovných šípů vystřelil Bůh na Jeruzalém, než vystřelil svůj ničivý šíp? Spravedlnost chodí pěšky (Gn 18,21), milosrdenství má křídla. Meč spravedlnosti často dlouho leží v pochvě a rezaví, dokud ho hřích nevytáhne a nepoužije proti národu. Boží spravedlnost je jako olej vdovy, který chvíli tekl a pak přestal (1Kr 4,6). Boží milosrdenství je jako Áronův olej, který nespočíval na jeho hlavě, ale stékal na lemy jeho roucha (Ž 133,2). Tak i zlatý olej Božího milosrdenství nespočívá na hlavě zbožného rodiče, ale je často vyléván na jeho děti a tak stéká „až do třetího a čtvrtého pokolení“, až k hranicím zbožného potomstva. O Božím milosrdenství rozjímejte často.

Rozjímání o milosrdenství může být mocným magnetem, který skrze pokání přitahuje hříšníky k Bohu. Je jako plovák v síti – brání srdci, aby se nepotopilo v beznaději. Hle, útočištné město, kam lze uprchnout – „Bůh je Otcem milosrdenství“ (2K 1,3). Milosrdenství z něj vyvěrá stejně přirozeně, jako dítě z rodičů. Bůh „má zalíbení v milosrdenství“ (Mi 7,18). Zlatoústý říká, že pro matku je potěšením, když kojí své dítě; a jak potěšující je pro Boha, když sytí své děti milosrdenstvím! Milosrdenství vyhledává i toho nejhoršího hříšníka; milosrdenství přichází nejen se spasením v ruce, ale také s uzdravením pod svými křídly.

Rozjímání o Božím milosrdenství by hříšníka dohnalo k slzám: Jeden muž, když si přečetl milost, kterou mu poslal král, se rozplakal a zvolal: „Milost dokázala to, co smrt nedokázala – změkčila mé srdce.“

6. Rozjímejte o Boží pravdě 

Milosrdenství dává slib a pravda jej naplňuje: „Nezradím svou věrnost“ (Ž 89,33). Bůh by se mohl zapřít stejně tak, jako by mohl popřít své slovo. Je „nejvýš milosrdný a věrný“ (Ex 34,6). To znamená – pokud Bůh dal svému lidu slib milosrdenství, bude nejenom plnit své Slovo, ale půjde ještě dál, než jeho Slovo slibuje. Bůh často činí více, než řekl, nikdy méně; často překračuje hranici slibu, který stanovil, nikdy za ni nezaostává. Je hojný v pravdě. Bůh může někdy odložit splnění slibu, ale nikdy ho nepopře. Slib může dlouho ležet jako semeno skryté pod zemí – ale po celou dobu dozrává. Slib o vysvobození Izraele ležel čtyři sta třicet let pod zemí; ale když nadešel čas, slib se ani o den neopozdil (Ex 12,41). „Bůh Izraele neklame“ (1S 15,29). Rozjímání o Boží pravdě by mělo:

1. Být oporou víry. Svět spočívá na Boží moci a víra spočívá na jeho pravdě.

2. Rozjímání nad Boží pravdou v nás vzbudí touhu napodobovat ho. Měli bychom být upřímní ve svých slovech i ve svém jednání. Když se Pythagora zeptali: „Co činí lidi podobnými Bohu?“, odpověděl: „Když mluví pravdu.“