Sedmý zlatý kus: Nesouzení

Sedmý zlatý kus: Kdo nikoho lehkomyslně nesoudí, ten Pána Boha uctí více a své duši více prospěje, než kdyby byl jako svatý Vavřinec opékán na roštu.

Toto budou mít společně: Je Božím příkazem, nebo spíš zákazem pro každého člověka, aby nikoho lehkomyslně, všetečně nebo z nenávisti nesoudil. Vždycky je to projev nenávisti, když někdo na základě nejistých domněnek nebo křivého nařčení přičítá druhému hříchy nebo falešné učení a s tímto špatným postojem mluví o tom člověku s druhými a dokonce takového člověka na základě svých lživých domněnek odsuzuje do pekla. Takové soudy jsou lehkovážné a zlé a člověk se jich má vyvarovat jako cizoložství. Pouze o tom, co ví nepochybně nebo vidí zjevně, může říci, že je to hřích, přesto nemá právo snižovat člověka kvůli hříchu, ale může-li pomoci s nápravou, je povinen to udělat. Ale vzniká otázka, zda je to opravdu tak, že ten, kdo povrchně druhého nesoudí, více ctí Boha, než kdyby byl opékán na roštu jako svatý Vavřinec. Protože svatý Vavřinec se stal mučedníkem víry a Pána Ježíše Krista a tím skutečně vzdal čest a slávu Bohu. Ale ten, kdo nikoho povrchně nesoudí, poslouchá Boha a koná jeho vůli, čímž Boha uctívá. Nicméně dělá to mnohem lehčeji, protože řídí svou mysl svým rozumem a nedává v ní žádné místo hněvu, nenávisti nebo všetečné troufalosti, z nichž pochází pokřivené souzení druhých. A dělá to bez prolití krve a nemusí při tom příliš trpět. Ale když někdo vyznává jméno Kristovo a kvůli tomu je krutě mučen a bez milosti popraven, musí mu být přidáno více milosti i víry v Boha a větší upřímnosti ve vztahu k Bohu, než tomu prvnímu.