Slzy setby, radost sklizně

• Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. (Ž 126,5)

Čas pláče je pro setí vhodný: nechceme, aby byla půda příliš suchá. Semeno namočené v slzách upřímné úzkosti vzejde o to dříve. Sůl modlitebních slz dodá dobrému semeni chuť, která ho uchrání před červotočem: pravda vyslovená s hroznou vážností má v sobě dvojí život. Místo abychom kvůli pláči přestali rozsévat, zdvojnásobme své úsilí, protože doba je tak příznivá.

Naše nebeské sémě by nebylo vhodné zasévat se smíchem. Hluboký zármutek a starost o duše druhých jsou mnohem vhodnějším doprovodem zbožného vyučování než cokoli podobného lehkovážnosti. Slyšeli jsme o mužích, kteří šli do války s lehkým srdcem, ale byli poraženi; a tak je tomu většinou i s těmi, kdo sejí ve stejném stylu.

Pojď tedy, mé srdce, rozsévej dál ve svém pláči, neboť máš příslib radostné sklizně. Budeš sklízet. Uvidíš nějaké výsledky své usilovné práce. Dostaví se v takové míře, že tě naplní radostí, jakou by ti špatná, uvadlá a nepatrná úroda neudělala. Až se ti oči zalijí stříbrnými slzami, mysli na zlaté obilí. Radostně snášej nynější námahu a zklamání, neboť den sklizně ti to plně vynahradí.