Stezky Hospodinovy (Ž 25,10)

• Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Ž 25,10)

Milí přátelé v Kristu, všechny stezky Hospodinovy že jsou milosrdenství a věrnost? A kdyby všichni volali: „To není pro nás“, tak já tobě a sobě přeji, abych mohl říci: „To je pro mne a to je to, co jsem z milosti Boží našel a co jsem potřeboval.“ „Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.“ A když se praví: „Všechny stezky jsou milosrdenství“, pak to znamená: Kudy chodí, a všechno, co z jeho ruky pochází, je věrné, to znamená, že je to to pravé. Všechno, co vzešlo z jeho ruky, je takové, jaký je on: samé milosrdenství a samá dobrota. To mně dobře poslouží a vám všem to poslouží. To je to jediné, co mně může posloužit.

To je obsah dnešního kázání a to první se ozývá už v mnohé duši.

I. Námitka, že to tak není

Námitka proti tomu je velice laciná. Rozumím tomu tak, že nepotřebujete dělat dlouhé studium, abyste řekli: Vždyť to tak není, že všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost. Vy jste optimisté, vy všecko vidíte v nejkrásnějším pořádku, ale takové to není. I my jsme si to tak mysleli. Přirozeně si to každý přináší na svět, že je svět růžový, ale takové to není. Nechtěli jsme po lidech, aby nám jen sloužili, ale chtěli jsme jim posloužit a „krásně“ jsme při tom dopadli! Co pak si to ti lidé nechali líbit, abychom jim krásně posloužili?

A jak vy se na to díváte? Nu, my nejsme optimisté ani pesimisté, ale díváme se na to realisticky. Jaké to ve skutečnosti je, tak to jmenujeme. V přírodě je všecko krásné, jedno prý se ke druhému znamenitě hodí, ale všude prý tak ne. Takové zemětřesení, taková katastrofa! Jak mi chcete vykládat, že je to milosrdenství a pravda? Takové neduhy, mory, neúrody, to že je milosrdenství a pravda?

Arciže, lidé to nemohou chválit. Proč prý se zlatá svatba jmenuje zlatá, když to padesát roků trvalo? Nu, muselo to být velice jadrné, že to tak dlouho trvalo. Ale kde trvá samé štěstí padesát roků? Takové to není. Byl jeden mudrc, který to lépe pojmenoval. Je to napsáno v knize Kazatel, kterou světští lidé i velmi často citují. Otevřete si, prosím, Kazatel 1, 2: „Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.“ A obraťte dva listy v kapitole šesté, co čteme ve verších prvním a druhém? „Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté: Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh.“ To je to pravé označení, a ne milosrdenství a pravda. Ale to je velice laciná námitka.

Teď však to druhé:

II. Neporozumění textu

To je omyl, my si nerozumíme, není to tak, jak to chápete. Náš text zní zcela jinak. „Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.“ „Pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.“ Zde se jedná o dvě věci: Jste na těch stezkách a rozumíte tomu, jak to na těch stezkách chodí, a za druhé, jste ti, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví? To je podstata toho nedorozumění. To se týká jen těch, kterých se to týká a kteří mají s Pánem Bohem smlouvu. Podívejte se do žalmu 40,8–9: „Tu jsem řekl: Hle, přicházím, jak ve svitku knihy o mně stojí psáno. Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“ Ano, proto jste na světě, kvůli tomu vás na svět dal, aby vám šlo o jeho radu, jeho řády, o jeho stezky za každou cenu. Nu, kteří tolik namítáte proti těm stezkám, dovolte mi, abych si vás prohlédl. Jste na těch stezkách? A pořád vám říkají lidé: My vám nepřekážíme, abyste šli po stezkách Hospodinových, ale my půjdeme cestou svou! Nu, to právě chceme od vás slyšet. Vy myslíte, že když nepůjdete po stezkách Hospodinových, že to také může jít jinak a že to může být právě tak dobré, ano, ještě lepší. To jste na omylu. Uznáváte, že ve vesmíru všechno nepochází z vás. K tomu bylo zapotřebí Mistra! A on na to stačil. Ale teď by to vypadalo, že to neudělal dobře. Kdybyste to vy měli v rukou, to by bylo docela jiné. A tak?! On na to stačil, aby to zformoval, a vy ne, ale teď tomu vy rozumíte lépe než on.

Ne, ten text nemůžete vykládat, ten pro vás není. Když nejste na cestách Božích, nemůžete jim rozumět. To je věda, když mluvím o něčem, co nezakouším? To není u nás žádná věda. A vy to nemůžete zakoušet, protože ani textu nerozumíte. Když je tu synáček a učení mu jde chatrně, ale rád se učí, tu si dám všechnu práci, abych mu to usnadnil, ale když se nechce učit, to by nebylo moudré, abych pro něj vynakládal úsilí. A teď si otevřete 1. Korintským 2,14: „Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.“

To je to druhé. A oni odpovídají: My nevidíme, jaký by byl rozdíl mezi vámi a námi. Jací jste vy, takoví jsme my. A to mne vede k tomu třetímu:

III. Jak je možné rozumět duchovním věcem

Dobře, my jsme stejní, a když jsme stejní, žádný z nás nechápe, že cesty Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda. Ale vězte, že pokud si Pán Bůh přeje, aby ten text byl pochopen, tak se o to postará. Tak je to se všemi duchovními věcmi. Když Bůh něco řekl, tak to bylo duchovní a ne tělesné, a žádný to nepochopí jen svou přirozeností. Ale Bůh učiní vše, abych to pochopil. Jinak by bylo k ničemu, aby to povídal. To předpokládá proměnu, to předpokládá, že Bůh bude konat neustále své dílo. To je Boží vyvolení.

On pošle svého svatého Ducha. Duch se jmenuje latinsky spiritus. Vy jste inspirovaní, když máte Ducha svatého. A jako ten inspirovaný prorok, tak i vy, když jste inspirovaní, budete rozumět tomu, čemu byste jinak nerozuměli. My jsme tělesní lidé. My to nikdy nepochopíme. Pokud ve vás není něco duchovního, nemáte ani chuti k tomu duchovnímu, nýbrž nechuť. Tělo žádá proti Duchu. A jak při tom dopadnu? Všechna hlava neduživá, celé tělo zemdlené. Tak vám to říká prorok Izajáš v první kapitole. A od čeho je ta tvá hlava neduživá? Od toho, že se ženeš pořád proti radě Boží. Nemysli si, že Boží řád uhne, ale tvá hlava to odnese.

To všecko je proto, aby došlo na to, co je jeho evangelium. To je jeho nejkrásnější myšlenka: „Já půjdu sám!“ On vzal mé hříchy na sebe, on mi to dá, že se ho v úzkosti chopím, a že budu zakoušet, že jeho drahá krev prolitá na dřevě kříže očisťuje od každého hříchu. Teď je tu ta smlouva: „Všechny tvé hříchy beru na sebe, a všechnu mou spravedlnost bereš na sebe ty.“ To je v evangeliu od počátku až do konce. „Vy jste moji a já jsem váš.“ Ty máš s Bohem ten nejkrásnější poměr.

A teď vás povede svým dobrým Duchem, uvede vás na své stezky a vy jdete rádi a pořád si přejete vidět lépe, jaká je jeho vůle a máte se s ním rádi.

My jsme stejní, ale rozdíl je ten, že on jedny nastrojí, aby chodili po jeho stezkách, ale jiné zatím nechá být.

A nyní to čtvrté:

IV. Co jsou tyto duchovní věci?

Když, vás změní tak, že vám to dá, abyste zachovávali jeho smlouvu a svědectví, co se ukáže? Ukáže se to, co říká náš text: „Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.“ To nejvzácnější, co pro mne na světě má, je, aby se děla Boží vůle a podle toho dopadám. A teď vidíte: „Všechno je jeho.“ Nikdy není na světě ani to nejmenší, co by nebylo podle jeho vůle. Můžete říci: „On to dopouští.“ Zajisté. On to ovládá, on to od počátku pojal do svých plánů, a když mě miluje, všechno je v můj prospěch.

Ó, on tě miluje a touhle cestou to nejkrásněji dopadne. „Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“ To je omyl, když si myslíš, že všechno je proti tobě. Když jsi jeho ovečka, všechno na světě je k tvému prospěchu. Proč? Protože on je tvůj a ty jsi jeho a všechno tvoje je jeho. Pro tu chvíli si to přeje tak, jak to je. Jen se svěř do jeho náruče.

Ty si ho přeješ ctít? Která je ta nejvzácnější služba Bohu? On vás vždy rád slyší, vždy vás rád vidí. Ale to není to nejvzácnější. Otevřete si, prosím, 1. Tesalonickým 5,18: „Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“ Když jej dovedete ve všem poznávat, když víte, že všechno, co se děje, je z jeho lásky, že vám přeje, ať se děje cokoliv, to se mu líbí ze všeho nejvíc. Vy krásně nejen umlknete, nýbrž mu to ještě pochválíte. On mi přeje, na tom nezmění nikdo nic. To viděl už žalmista: „Můžeš opět odpočinout, moje duše, neboť Hospodin se tě zastal“ (Ž 116,7). A na jeho stezkách pořád dáváš pozor, kam máš dát svou nohu.

A nyní dochází na to páté:

V. Nyní rozumím vám a všem ostatním

Když je pro mě Boží vůlí, aby to na světě bylo nejlepší pro mě, nu, jaké to můžete mít, když vám to není tak vzácné, když se vám to s vůlí Boží tak nemá? A jak to dopadá? Hlavou tlučete do skály věčné. Pohlédněte ještě do Žalmu 2,1: „Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho.“ Červíčkové, copak zmůžete? Hned se vám vymstí každé uchýlení od Božích řádů.

Pomoc je jen jedna: Dílo Ducha svatého na vašich srdcích a to tu je. Mějte dobrou naději pro lidi, všechno se může změnit. Obrácení je vždycky jen jedno. Každý bude mít svou historii, ale v podstatě je to stejné. Každý lékař, přírodozpytec zpytuje a zpytuje. Rád by se dověděl, jaké jsou ty řády a úkoly, které jsou uloženy přirozenému životu. Když to najde, tak vám vyloží: „Jestli chcete být zdraví, musíte se toho přidržet a toho vzdát.“ Daremná věc je vzpírat se Božím zákonům v přirozených věcech, nad to ve věcech duchovních. On chce být mým nebeským Otcem, abych zakoušel, že všechno je k mému prospěchu, protože všechno je na mé straně. Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. Amen.

Kázáno pravděpodobně 14. listopadu 1909.