Vítězná církev ve Filadelfii

Církev ve Filadelfii byla velice zvláštní církví. Byla jednou ze dvou církví ze sedmi v knize Zjevení, která neslyšela od Pána žádné napomenutí, žádnou kritiku ani obvinění. Dokonce Ježíš říká, že přijde chvíle, kdy všichni poznají, že si tuto církev zamiloval a mluví o ní jako o vítězné církvi. Vidíme, že to byla nejoblíbenější církev Ježíše Krista. Je to církev, od níž se máme co učit. Každý ze sedmi listů církvím začíná představením Ježíše Krista, Božího Syna. 

• Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře. (Zj 3,7)

Jak tato skvělá církev znala svého Pána a Spasitele? V listu církvi do Filadelfie nemáme žádnou výtku ani výhradu. Pán jí říká jediné: „Drž se toho, co máš.“ Čeho se tato církev drží? Zná Ježíše jako toho, kdo je:

Svatý. Jeden jediný je ze své podstaty svatý: Bůh. Ježíš Kristus je ten pravý Bůh. Je oddělený a čistý, plný slávy, vznešenosti, nádhery a spravedlnosti. Září jako světlo. Svatost to je souhrnné vyjádření Božího charakteru, základ, z něhož vycházejí všechny další vlastnosti Boha. Církev ve Filadelfii znala svého Pána jako toho, kdo je skutečně Svatý. Jak známe svého Pána my? Často říkáme, že Bůh je láska a je to tak, ale v Písmu to najdeme výslovně jenom jednou, i když nepřímo je to samozřejmě vyjádřeno mnohokrát. Stejně tak mnohokrát je nepřímo vyjádřeno, že Bůh je svatý a kromě toho také nejméně stokrát je to v celém Písmu výslovně. Svatý Bůh vzbuzuje bázeň, Bůh, před nímž jsme naprosto nicotní. Bůh, jehož láska je jako spalující žár – to je svatý Pán. Takto znala církev ve Filadelfii svého Pána. 

Pravý. Další charakteristika Božího Syna. Další rozměr toho, jak církev ve Filadelfii poznávala svého Spasitele. Vyznávala, že Ježíš je jediný Pravý Bůh. Pravdivý, jediná cesta, pravda i život. Jediný, který určuje pravidla. Jediný, který je pravým, nefalšovaným objektem našeho uctívání. Není v něm nejmenší lži. Není v něm nejmenší tmy. Není v něm nic falešného, zdánlivého, nepravého. Jeho slovo je stoprocentní pravda. Když se Ježíš modlí za svou církev, tak se modlí, aby byla svatá, aby byly posvěcená Božím slovem, které je pravda (J 17,17). Církev musí vyznávat Pána, který je pravý Bůh – jinak ani nemůže být církví. 

Má klíč Davidův. Ježíš je ten, kdo má všechnu moc. Je to odkaz na Starý zákon (Iz 22,22), kde čteme o potomku Davidovu, na jehož rameno je vložen klíč. Církev zná svého Pána jako potomka Davidova, jako skutečného Syna člověka. Tady je potomek Davidův, na jehož rameno byla vložena vláda. Zaslíbený mesiáš, který je naplněním starozákonních zaslíbení, je důkazem pravdivosti Božího slova, je cele Bůh a cele člověk. 

• Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. (Zj 3,8)

Jak povzbuzující je toto slovo! Otevřené dveře byly zvláštním darem a výsadou pro filadelfskou církev. Co to jsou otevřené dveře? Otevřené dveře znamenají v Písmu právo kázat evangelium, právo evangelizovat ztracené ve světě. Otevřené dveře nejsou samozřejmostí. V Troadě Pavel našel dveře otevřené pro dílo Páně (2K 2,12), zatímco Koloským křesťanům píše, aby se modlili za to, aby Bůh otevřel dveře jeho slovu a on mohl zvěstovat evangelium (Ko 4,3). Vítězné církvi Ježíš říká, že dveře jsou otevřené. Je otevřeno a Bůh je dveřník. Dveře příležitostí kázat evangelium jsou plně pod kontrolou Ježíše Krista. Pán ví o jejich skutcích. Věděl o vytrvalém a poctivém vyučování Božímu slovu navzdory protivenství a pronásledování. Proto říká, že před nimi otevřel dveře, které nikdo nezavře. Vítězná církev nemusí mít velkou moc. Není veliká, vlivná, mocná, nejsou v ní světoznámé hvězdy nebo politici. Přesto vítězí.

Dokonce v tomto textu nacházíme zdůvodnění otevřených dveří. Bůh ve svém Slově ukazuje, kdy nám otevře dveře takovým způsobem, že je nikdo nebude moci zavřít: „Zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.“ Zde byla církev, která se nestyděla. Ani za Boží slovo ani za Krista. Směle vyznávali obojí. Učili Božímu slovu a svědčili o Kristu. Nepotřebovali Boží slovo nějak upravovat, aby se hodilo do tehdejší společnosti. Nepotřebovali ho skloubit s vědou, takže by převrátili jeho smysl. Pevně na něm stáli, protože jenom toto Slovo nám může dát moudrost ke spasení a to vírou v Ježíše Krista (2Tm 3,15). Jenom tímto Slovem jsme znovuzrozeni (Jk 1,18, 1Pt 1,23) a tak můžeme vyznávat a svědčit o Ježíši Kristu. Jenom tam může být skutečně vítězná církev, kde je Boží slovo skutečně Slovem Božím a kde je Kristus uctíván, jako ten Svatý, Pravý a Mocný Bůh. 

• Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. (Zj 3,9–10)

Církev ve Filadelfii byla pod tvrdým útokem ze strany Židů, ale Ježíš říká, že tito lidé sice o sobě tvrdí, že jsou Židé, ale ve skutečnosti jimi nejsou a jejich shromáždění nazývá synagogou satanovou (podobně Zj 2,9). Napadali křesťany a roznášeli o nich lži. Mnohokrát v historii křesťané museli čelit podobným tlakům – ztrátě majetku, zaměstnání a pověsti proto, že o nich byly roznášeny pomluvy a lži. A ani dnes to není nic neobvyklého. Falešné náboženství nemůže snést živého Krista. Ale můžeme mít jistotu, že dříve či později Bůh své děti obhájí a jejich odpůrci poznají, že Ježíš si svou církev zamiloval. Tu církev, která je věrná ve svědectví o něm, která pevně stojí na jeho Slově a je vytrvalá až do konce. A takovou povzbuzuje:

• Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze. (Zj 3,11)

Tato církev již má vítěznou korunu, věnec. A Ježíš ji povzbuzuje slovy o svém brzkém příchodu. On se vrátí pro svou církev. Toto zaslíbení by mělo uchvacovat náš život. Ježíš znovu přijde. Nemusíme se bát, že by k tomu nedošlo. Dojde k tomu, protože to slíbil. Máme jen trpělivě a tiše vyčkávat. Už zvítězil. Drž se tedy toho, co máš, nedívej se na korunu, nehlídej své vítězství, ale jednej tak, jak jsi jednal dosud. Ježíš nemluví o ničem z toho, co obvykle lidé spojují s „vítěznou“ církví. Není tady nic o sjednocování církví, o zázracích, o moci nebo o vlivu ve společnosti atd. Prostá a jednoduchá věta stačí na to, aby řekla vše: „Drž se toho, co máš.“ 

Ale pozor! Je tady také silné varování, které souvisí s příkazem držet se toho, co máme. Je totiž možné přijít o vítěznou odměnu! Toto je varování, které jako křesťané potřebujeme slyšet, ať už vítězíme, nebo prohráváme v boji s hříchem, s pokušením, s leností, vlažností nebo falešným učením. Potřebujeme se ujistit v tom, že nemůžeme přijít o věčný život, protože kde Pán začal své dílo milosti, tam ho také dovede do úplného konce (Fp 1,6). Pán Ježíš neztratí ani jediného z těch, které mu Otec dal (J 6,39). Ale je možné přijít o vítěznou odměnu, o vavřín vítěze, o odměnu věrného, vítězného života. 

Jenom několik věcí z druhé a třetí kapitoly Zjevení, které nám pomáhají v tom, čeho se jako křesťané a jako církev máme vyvarovat. Církev v Efezu ztratila první lásku a když nebude činit pokání, Pán pohne jejím svícnem (Zj 2,4–5). Církve v Pergamu a v Thyatirách schvalovaly falešné učení, které vedlo k hříchu a tolerovalo hřích. Církev v Sardách žila světským způsobem života, podle jména byla živá, ale byla mrtvá (Zj 3,1–3). Lidé zde vypadali jako křesťané, ale byli to křesťané jenom podle jména. Různé průzkumy mezi evangelikálními křesťany ukazují, že jejich životní styl je většinou stejně hedonistický, materialistický, sobecký a sexuálně nemravný jako lidí nevěřících. Církev Laodikeji byla vlažná a byla zcela propadlá sebeklamu, takže o ní Pán říká, že ji nesnese ve svých ústech (Zj 3,15–18). Je třeba brát vážně tato varování z Božího Slova a stavět sami sebe i svůj sbor do světla těchto slov.

• Kdo zvítězí, toho učiním sloupem v chrámě svého Boha a chrám již neopustí; napíšu na něj jméno svého Boha a jméno jeho města, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i jméno své nové. Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím. (Zj 3,12–13)

Duch Svatý nám říká, že musíme být připraveni na každý okamžik, kdy nám Pán otevírá dveře. Otevírá je nám, jako jednotlivcům, otevírá je ale také církvi. Přijímáme tuto zodpovědnost za evangelizaci naší společnosti? Otevřené dveře jsou před námi. Procházíme jimi, abychom zasáhli lidi, kteří neznají Krista?