Zde nemáme trvalý domov

Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. (Žd 13,14)

Na zemi jsme cizinci a poutníci. Tento svět není naším domovem. Jdeme pustinou s tváří obrácenou k Siónu – směřujeme do nebeského města!

Naše cesta je neschůdná, ale Spasitel nás podpírá. Procházíme pustinou, ale víra nás povzbuzuje pohledem na slavné odpočinutí v Otcově domě, v sídle požehnání.

Kéž nás tyto úvahy oživí uprostřed konfliktů života. Zanedlouho získáme radostný přístup do slavného spočinutí v nebi. Bouře oceánu života nás brzy přenesou do přístavu pokoje, kde už nebudou žádné těžkosti.

Písmo promlouvá těmito slovy: „Nuže, jděte si, tady odpočinutí nedojdete. Pro svou nečistotu budete zahubeni strašnou záhubou.“ (Mi 2,10)

Tvůj Spasitel, křesťanský poutníku, pro tebe připravil ušlechtilejší spočinutí, než jaké ti může nabídnout tento poskvrněný svět!

V domě našeho Otce je mnoho prostorných příbytků, kde tvůj šťastný duch po dopití hořkého poháru zármutku života spočine ve věčném požehnání!

Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde. (Žd 13,14)

V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána. (2K 5,8)