Žena pro Izáka (Gn 24,1-67)

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Dneska máme před sebou nejdelší kapitolu z knihy Genesis. Jedná se o velikou kapitolu víry. Je to kapitola, která je tak plná zbožného a hlubokého obsahu, že ji rozhodně ani dnes, ani při úterním biblickém studiu nevyčerpáme. Je zde příběh o veliké víře hned několika mužů, je zde příběh o jejich veliké zbožnosti, máme před sebou příběh o hledání zbožné manželky, máme tu příběh Ježíše Krista a Jeho nádherné nevěsty, Církve. Co z toho vybrat? Čeho se alespoň trochu dotknout, abychom z toho alespoň něco měli? Pokusíme se dneska dopoledne zachytit alespoň střípek z nádhery Boží milosti, která se zrcadlí v této kapitole víry. Pojďme si vyprosit požehnání.

Oddací list vám zaručí, že manželství bude dobře fungovat asi tolik, jako vám rybářský lístek nebo lovecké povolení zajistí úlovek. Obojí vám pouze dává zákonnou možnost, pokusit se o to.

Najít toho nejlepšího partnera pro svůj život je skutečně velmi důležité, přesto to ale nikomu nezajistí dobré a zbožné manželství. Nalezení toho nejlepšího partnera je jenom začátek a vy se musíte pokusit o to, abyste co nejlépe udělali to ostatní.

Budeme dneska mluvit více o manželství a při té příležitosti musíme říci, že Písmo nám jasně ukazuje, že manželství je darem od Boha (1 K 7,7). Apoštol Pavel tady píše o tom, že tento dar jde ruku v ruce s jiným darem od Boha – a to je dar zůstat svobodný. A vysvětluje křesťanům, že ani jeden z těchto darů není lepší než ten druhý – oba mají své výhody i nevýhody. Ale v obou jde o jednu jedinou věc – a tou je oslava Ježíše Krista a služba Jeho království.

1. Vyslání služebníka (v. 1-9)

Sára byla už tři roky mrtvá, a Abrahamovi už bylo 140 let. Měl sice před sebou ještě 35 let života, ale jistě nemohl tušit, že bude žít ještě tak dlouho a proto začal dělat přípravy na chvíli, kdy už tady nebude. V tuto chvíli to znamenalo zajistit pokračování svého rodu, jinými slovy – najít manželku pro svého syna Izáka. Jeho cílem bylo najít dobrou ženu, zbožnou ženu, takovou, která by mu pomohla naplňovat Boží záměr v životě, jak mu ho představil Bůh:

• Gn 18:19 Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‚Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil‘.

A. Závazek (v. 1-3a)

Abraham svěřil nalezení vhodné manželky pro Izáka svému nejstaršímu služebníkovi nebo otrokovi. Asi se nejednalo o muže nejstaršího věkem, ale spíš o muže nejstaršího „služebně“ – tedy správci svého domu. Pravděpodobně to byl damašský Eliezer – i když text o tom nikde nemluví. Nicméně řeč je o správci Abrahamova domu (v. 2) a Gn 15,2 říká, že jím byl Eliezer. 

Celá kapitola je o oddanosti tohoto služebníka svému pánu a Bohu svého pána. Je to skutečně něco, čeho si v celé kapitole nelze nevšimnout. Příklad tohoto služebníka nám nastavuje hodně vysokou laťku – podívejme se na jeho věrnost, na jeho modlitby, na jeho zbožnost nebo moudrost, kterou prokazuje v praktických věcech. Je to skutečně vzor pro každého křesťana.

Abraham tohoto služebníka zavázal přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a země. Od začátku je tady důvěra v Boha Stvořitele, důvěra v Jeho zaslíbení, důvěra v Jeho moc i v Jeho vedení. Abraham žije s Bohem více než šedesát let a naučil se důvěřovat svému Bohu, naučil se znát svého Boha. I zde dobře rozpoznává, kdo je Bůh – je to veliký Bůh, Bůh nebe i Bůh země.

B. Podmínky (v. 3b-6)

Svého služebníka tedy Abraham vysílá ve víře a pro výběr ženy pro Izáka mu dává dvě důležité podmínky. První podmínkou je, že nemá brát pro Izáka za manželku žádnou z dcer Kenaánců, mezi kterými žijí. Proč nechtěl Abrahama pro Izáku Kenaánku?

Nechtěl bych, abychom příliš snadno sklouzli ke schematickému závěru, že žena z Abrahamova domu bude tou zbožnou ženou. Musíme si připomenout několik věcí:

1. Abraham neměl na výběr. On byl první, koho Bůh povolal. I když známe jeho rodinu, jeho předky až k Noemovi, tak to nebyli žádní uctívači Hospodina:

• Jozue 24:2  Jozue řekl všemu lidu: "Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Vaši otcové, Terach, otec Abrahamův a otec Náchorův, sídlili odedávna za řekou Eufratem a sloužili jiným bohům.

O několik kapitol dále uvidíme, jak Rebeky neteř, a v tu chvíli již také její snacha (i když Rebeka v té době byla již po smrti) ukradla svému otci – to byl bratr Rebeky – Lábanovi domácí bůžky. To není vzor křesťanského jednání! Ale ukazuje nám to na to, že širší Abrahamova rodina neuctívala Hospodina. A v tomto smyslu neměl Abraham na výběr, když hledal ženu pro Izáka. Přesto ji hledal na místě, kde bylo alespoň nějaké povědomí o Bohu. Ale dnes jsme v úplně jiné situaci, než v jaké byl Abraham a Boží slovo nám jasně ukazuje, že křesťané nemají hledat své partnery mezi nevěřícími ani mezi lidmi náboženskými, kteří mají nějaké povědomí o Bohu.

2. Kenaánci byli zkažení. Byl to lid, který byl zvrácený. Nejen, že to byli modláři – i Abraham byl dříve modlář – ale byli to lidé zlí. Něco z toho jsme viděli na Sodomě a Gomoře, které Bůh kvůli jejich hříchu vyhladil. S těmito lidmi to šlo stále k horšímu. Nebyli zde žádné nadějné vyhlídky na to, aby z takového lidu mohla být zbožná žena – i když i taková se později našla. Bůh je větší než lidský hřích a mocnější než nejzatvrzelejší lidské srdce. O půl tisíciletí později, kdy míra nepravosti těchto lidí dosáhla svého vrcholu, takže na ně přišel Boží soud a Bůh se rozhodl je vyhladit, se našla žena, která došla milosti, nevěstka Rachab, kterou nacházíme také v rodokmenu Pána Ježíše Krista.

3. Kenaánci byli prokletí – byli to potomci Chámova syna Kenaána.

• Gn 9:25-27 Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří! Dále řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!"

Nebylo možné, aby základ Abrahamova potomstva byl postaven na někom, kdo je prokletý a jehož údělem má být otroctví. Vždyť z Izáka mělo být Abrahamovo potomstvo. To bylo Boží zaslíbení. Abraham pamatoval na Boží sliby.

4. Kenaánci měli být vyhlazeni ze země. Bůh řekl, že Kenaánce vyhladí, proto bylo jen logické a rozumné, že Abraham nechtěl hledat ženu pro Izáka mezi Kenaánci.

Musíme si také uvědomit, že v případě nevěstky Rachab byla situace úplně jiné – sice také pocházela z tohoto národa, ale předtím, než se stala ženou Salmóna, prapradědečka krále Davida, tak byla skrze víru připojena k Božímu lidu. Salmón si nebral pohanku, ale ženu z Božího lidu.

Druhou podmínkou bylo, že Izák nesmí opustit zaslíbenou zemi, ale nevěsta pro něj bude přivedena za ním. Odejít z místa zaslíbeného požehnání by mohlo být dočasně tak velkým pokušením pro Izáka, že ho Abraham nechce něčemu takovému vůbec vystavit. Z následujících veršů také vidíme, že Abraham si byl dobře vědom Božích zaslíbení a nechtěl vědomě dělat nic proti těmto Božím slibům.

Abraham věděl, že Bůh s ním i s jeho potomky bude jednat na tomto místě – proto zakázal svému služebníkovi odvést Izáka jinam. Toto je velmi důležitý princip pro naše životy, který nám ukazuje, že Boží království má přednost před touhami lidského srdce. Není to tak, že by tyto dvě věci byly v protikladu – ale mají rozdílné priority. Kdo usiluje o to naplnit touhy svého srdce, ten snadno mine Boží království, ale kdo hledá Boží království na prvním místě, tomu Bůh naplní i touhy jeho srdce (Mt 6,33).

• Matouš 6:33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Všimněte si toho, jak dobře tomu rozuměl Abraham:

C. Boží zaslíbení (v. 7-9)

• Genesis 24:7  Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého syna.

Abraham se cele spoléhal na Hospodina. Jeho důvěra v Boží jednání je neotřesitelná. Jedná ve víře, že Bůh bude jednat. Boží posel půjde před jeho služebníkem a připraví všechno, co bude potřeba ke zdárnému vykonání mise.

Ale všimněte si také toho, že Abraham nediktuje Bohu, jak by měl v jeho záležitosti jednat. Všechno vkládá do Božích rukou, a proto říká:

• Genesis 24:8 Kdyby tě snad ta žena nechtěla následovat, budeš své přísahy zproštěn. Jen tam mého syna nezaváděj!"

Abraham si je jistý tím, že Bůh naplní své sliby – jakým způsobem to udělá, to je na Bohu. Abraham staví na tom, že Bůh požehná misi jeho služebníka, ale kdyby se vyskytly problémy, tak zde pořád bude onen princip týkající se Izáka a ten bude mít přednost nad získáním ženy. Bůh pro Izáka zajistí manželku jiným způsobem, ale Izák neodejde z kanaánské země.

2. Hledání (v. 10-27)

Představte si na okamžik, co byste asi dělali, kdybyste dostali úkol, jaký dostal Abrahamův služebník? Jdi a najdi vhodnou nevěstu pro mého syna! Umím si představit, co by asi udělal nějaký mladý manažer na tomto místě – správce Abrahamova domu nebyl nikdo jiný než manažer. Přišel by do města, šel by tam, kde se shromažďují lidé, na nějaké důležité místo, představil by se jako služebník velmi bohatého cizince, který má jediného dědice. Udělal by reklamu, možná vyhlásil nějakou soutěž, získal by velkou publicitu a potom by vybral tu jednu šťastnou dívku, kterou by odvezl s sebou.

Jak odlišně ale jednal tento Abrahamův zbožný služebník. Když dorazil do města Náchorova, do Cháranu, tak první věc, kterou udělal, byla modlitba.

A. Modlitba (v. 10-14)

Z jeho modlitby vidíme, že tento muž šel ve víře, že se pevně spoléhal na Boží pomoc, na Boží milosrdenství, na Boží slovo. Ve víře jde a modlí se za zcela konkrétní a velmi specifickou věc, na jejímž základě má rozpoznat Boží vedení. Modlí se za to, aby Bůh udělal něco málo pravděpodobného, a na základě toho potom pozná, že to je skutečně Bůh, kdo v této věci jedná.

Čeho se týká jeho modlitba? V jeho modlitbě nejde o něj, ale jde o Abrahama a jde o Izáka. Nejsou tady žádné sobecké motivy, ale tím nejsilnějším motivem je oddanost Abrahamovi a láska k Izákovi.

B. Zkoumání odpovědi (v. 15-25)

Po modlitbě služebník intenzivně vyhlíží Boží odpověď. Čeká na ni a dostává jí. Ale všimněte si, že „nebaští všechno i s chlupama“, ale vše zkoumá.

• Genesis 24:21 Muž ji přitom mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, či nikoli.

Vypadalo to dobře, dívka byla krásného vzhledu, jednala tak, jak se předtím tento služebník modlil, ale on chce mít opravdu jistotu, tak vyčkává a ptá se Hospodina, zda je to skutečně Jeho dílo. Někdy je to tak, že se pomodlíme a tím to pro nás končí. Ale to není modlitba, kterou nás učí Boží slovo. Ježíš nás učí vytrvalosti na modlitbách a dává za příklad vdovu, která chodila za soudcem tak dlouho, dokud jí nevyslyšel. Boží slovo nás učí přistupovat k modlitbě s vírou a s vírou potom také vyhlížet její naplnění.

Vynikající věc, kterou vám mohu doporučit, je modlitební deník. Každý se jistě modlíte za spoustu věcí a mnoho z toho, za co se modlíte, také brzo zapomenete. Když si své modlitby budete psát, tak se k nim můžete vrátit. Můžete si k nim dopsat poznámky, jak je Bůh vyslyšel nebo jakým způsobem na ně odpověděl. Je velmi povzbuzující otevřít po mnoha letech takový deník a zjistit, jak věrný je Bůh a jak mocně působí v našem životě. To je něco, co se můžeme učit od Abrahamova služebníka. Ve víře jde, modlí se a zkoumá, jak Bůh odpovídá na jeho modlitby. A když zjišťuje, že ho Bůh přivedl do domu příbuzných jeho pána, tak vzdává Bohu chválu.

C. Chvála (v. 26-27)

Padá na kolena a chválí Hospodina. Veřejně dává najevo, že to byl Bůh, kdo ho na celé této cestě vedl. Celá tato jeho mise je naplněna modlitbami a spoléháním se na Hospodina. Je pro nás skutečně velikým vzorem.

3. Zajištění souhlasu rodičů (v. 28-60)

Nicméně služebníkovo poslání ještě není dokončeno. Potřebuje získat souhlas jak té dívky, tak také jejích rodičů.

A. Soustředění se na cíl (v. 28-49)

Služebník má před sebou svůj cíl a dělí všechno pro to, aby ho co nejdříve naplnil. Ještě dříve, než se občerstvil, než něco pojedl, tak předkládá rodině Rebeky svou záležitost. Vysvětluje jim, kdo je a proč přichází, vydává jim svědectví o svém hledání a také svědectví o Božím díle.

Jeho jednání nám ukazuje, jak je modlitba a čekání na Boha úzce spojená s cílevědomým a rozhodným jednáním. Často křesťané tyto věci od sebe oddělují a pak jsou na jedné „superduchovní křesťané“, kteří se modlí a nic nedělají a stále jen čekají, až se v jejich životech bude něco dít. Když se pak něco děje, tak jsou ochotní cokoliv považovat za Boží jednání, ačkoliv to tak vůbec být nemusí. Na druhé straně jsou „neduchovní křesťané“, kteří jednají racionálně, pragmaticky, cíleně a cílevědomě, ale často bez modlitby a bez spoléhání na Boha.

Boží slovo nám ale ukazuje, že křesťané jsou ti, kdo znají svůj cíl, kdo pečlivě plánují, jak tohoto cíle dosáhnout a v tom všem hledají Boží vůli, Boží cestu a sílu od Boha, aby mohli dělat to, k čemu je Bůh vede. Když promýšlíme věci ve svém životě a plánujeme, ukazuje daleko více na to, že chceme sloužit Bohu a jsme připraveni Mu sloužit, než když to neděláme.

B. Boží požehnání (v. 50-60)

Služebník položil jasnou otázku a dostal fatalistickou odpověď:

• Genesis 24:50 Lában i jeho dům odpověděli: Toto vyšlo od Hospodina a my nemůžeme tobě říci ani zlé ani dobré.

Někteří komentátoři zde vidí odkaz na to, že Lában a jeho rodina věřili v Boha. Ale jeho odpověď spíš znamená, že když to Bůh takto udělal, tak s tím nikdo nic neudělá. To není odpověď člověka, který vložil svou důvěru v živého, moudrého, spravedlivého a laskavého Boha.

Bůh ale v celé situaci skutečně jedná a je to vidět na dalších slovech Lábana, kdy dává svou sestru Rebeku Izákovi. Na to služebník Abrahamův odpověděl tím, že štědře obdaroval jak Rebeku, tak Lábana i jejich matku. A Boží ruka se projevuje i nadále – druhého dne ráno se služebník připravil k odchodu, ale rodina se postavila proti – chceme, aby Rebeka zůstala s námi ještě aspoň deset dní. I zde ale vidíme, na jedné straně odhodlání a víru Abrahamova služebníka, který „kuje železo, dokud je žhavé“:

• Genesis 24:56 Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě zdaru. Propusťte mě, ať mohu jít k svému pánu.

A na druhé straně vidíme, jak Bůh otevírá srdce Rebeky, která souhlasí s okamžitým odchodem. To je Boží dílo a to je Boží požehnání pro celou tuto misi. Rebečini příbuzní pak propouštějí Rebeku a dávají jí požehnání, které velmi připomíná požehnání, které dostal Abraham od Boha:

• Genesis 24:60 Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců, tvé potomstvo ať obsadí bránu těch, kteří je nenávidí!

4. Návrat (v. 61-67)

Dostali jsme se na závěr této kapitoly a blížíme se k setkání Rebeky a Izáka. K tomu musíme zmínit dvě věci, které v tomto textu nacházíme:

A. Rozjímání

• Genesis 24:63 K večeru Izák vyšel na pole, aby přemýšlel.

Izák vyšel rozjímat. V tradičním křesťanském chápání nepatří Izák mezi ‚top‘ postavy Starého zákona, ale Pán mluví o Bohu Abrahamovu, Izákovu a Jákobovu. Pán řadil Izáka k těm ‚velkým‘ postavám. Podobně list Židům:

• Žd 11:20 Izák věřil, a proto Jákobovi a Ezauovi dal požehnání v pohledu do budoucna.

Izák hleděl do budoucnosti. Vyhlížel příchod Mesiáše. Bůh uzavřel smlouvu s jeho otcem Abrahamem, ale potvrdil ji také Izákovi i jeho synovi Jákobovi, Izraelovi. Izákova víra vyrůstala ze slibů, které Bůh daroval jeho otci Abrahamovi. Jenom na úrodné půdě rozjímání o Bohu a jeho zaslíbeních mohla vyrůst víra, která přetrvává až do současnosti - i my věříme v Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova.

Izák vycházel na pole a rozjímal, přemýšlel o Božích slibech, vyhlížel jejich naplnění ve svém životě. V naší uspěchané době nám chybí toto Izákovo pole - čas, kdy si vyjdeme na procházku se svým Bohem, kdy budeme rozjímat nad Jeho slovem, nad Jeho sliby, které dal svému lidu. Izák se stal živou obětí, když ho na Boží příkaz jeho otec Abraham přinesl na oltář jako dar Bohu, jako oběť zápalnou. Dobrovolně šel jako beránek určený na porážku. Také naším úkolem je, abychom:

• Ř 12:1-2 sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Živá oběť a proměna mysli – to jsou dvě věci, které jdou ruku v ruce. Jedno nemůže být bez druhého ani nelze jedno nahradit druhým. Potřebujeme obojí. Rozjímání o Bohu nás vede ke zbožnému jednání a zbožné jednání ukazuje na velikého Boha, o němž znovu musíme přemýšlet.

B. Romantická láska

• Genesis 24:67 Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji.

Všimněte si, že láska přichází až v samotném závěru celé kapitoly. Romantická láska nebyla základem jejich manželství. Ani nikdy nemůže být. Je to přesně naopak – jenom manželství je opravdovým základem pro romantickou lásku. Romantické lásce zde předcházelo jasné poznání od Boha, že Izák se má oženit, předcházelo mu čekání na Boží čas, hledání nevěsty na správném místě, vyžadování těch skutečně zbožných vlastností i ochota uposlechnout rady starších a moudřejších. Teprve potom přišlo manželství a s ním také skutečná romantická láska.

5. Aplikace

Podívejme se na některé praktické věci, které z tohoto oddílu vyplývají. Je jich skutečně velmi mnoho, takže se k dalším budeme muset vrátit při biblickém studiu.

A. Zodpovědnost rodičů

Rodiče by měly v rámci možností dohlédnout na to, aby si jejich děti vzaly partnera ve víře. To není o okamžiku rozhodnutí, ale je to o výchově dětí od nejútlejšího mládí. Rodiče, je vaší zodpovědností, aby vaše děti rozuměly tomu, proč je důležité, aby si za muže nebo za ženu vzali věřícího člověka. Kromě výchovy dětí je to také o modlitbách za děti a za jejich partnery. I to je věc, s níž by rodiče rozhodně neměli čekat na to, až budou děti dospělé, ale s níž je třeba začít okamžitě, jakmile víme o tom, že má dítě přijít na svět. Je modlitba za životní partnery vašich dětí součástí vašich modliteb za děti?

B. Boží slovo zakazuje vstupovat do smíšených manželství

Smíšených v tom slova smyslu, že jeden je křesťan a druhý je nevěřící nebo jinak věřící. Viděli jsme to v našem dnešním textu a můžeme to vidět také na dalších místech Písma – jednak je tady obecnější místo, které se týká uctívání Boha – a my si musíme připomenout, že křesťanské manželství je o uctívání Boha:

• 2 Korintským 6:14-16 Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘

Další místo je určené křesťanským vdovám a předkládá jasný princip:

• 1K 7:39  Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu.

Totéž samozřejmě platí i pro muže a platí to také pro ty, kdo jsou svobodní a chtějí vdát nebo oženit – mají to udělat jenom v Kristu!

Vám, kdo jste dosud svobodní a chcete mít nějakého životního partnera, připomínám tato slova – máte svobodu vzít si, koho chcete, ale jenom v Kristu. Je to nezbytné k tomu, aby takové manželství mohlo být šťastné. Ten základ není fyzický, není o vzhledu, není ani duševní, není o tom, jestli je nám spolu dobře, rozumíme si, ale je duchovní. Je to o tom, koho uctíváme!

C. Zodpovědnost ohledně volby místa k životu

Vzpomeňte si na Lota – špatná volba o tom, kde bude žít, nakonec vedla k tolika tragickým věcem v jeho životě. Jako křesťané bychom měli vždy řešit jakékoliv stěhování s ohledem na uctívání Boha, s ohledem na společenství, s ohledem na Boží zaslíbení. Protože víme, že jsme zde jenom poutníci a vyhlížíme nové nebe a novou zemi, město s pevnými základy, tak bychom měli na první místo vždy dávat věci duchovní před těmi fyzickými.

D. Role modlitby při hledání Boží vůle

Abychom nalezli Boží vůli, neobejdeme se bez modlitby, bez správné modlitby:

• Jk 4:2-3 Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete – a nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.

Modlitba je nezbytná. Ale stejně nezbytné je čisté srdce. Jen modlitba, která vychází z vědomí naší vlastní nedostatečnosti a z velikosti Boží milosti, nás může dovést k nalezení Boží vůle. Ruku v ruce s modlitbou jde také zkoumání, jak jsme viděli v našem textu. A zde se projevuje to, co můžeme nazvat:

E. Praktická moudrost

To je moudrost, která vychází z poznání Boha, která však nezůstává pouze u tohoto poznání, ale uvádí toto poznání do křesťanského života. Boží moudrost se vždycky projevuje v jednání člověka. Poznáme to podle toho, že toto jednání obsahuje hned několik věcí a musí obsahovat opravdu všechny tyto věci:

1. správné priority, 2. správné cíle, 3. správné postupy, 4. správné projevy. Abrahamův služebník měl správné priority – Boží sláva, měl správný cíl – splnit úkol, který mu dal jeho pán, použil duchovní postup, nikoliv světský nebo tělesný, a ve všem jeho jednání vidíme ovoce Božího Ducha – pokoru, věrnost, odvahu, … Těmito věcmi se Boží moudrost liší od světské moudrosti. Světská moudrost stojí na tom, že věci fungují a neřeší, jak fungují, proč fungují a zda je to správné. Tělesná moudrost zase stojí na tom, že to přináší prospěch především mě. Ale:

• Jk 3:17 Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.

F. Odvážná víra

Co skutečně z tohoto oddílu vyniká, je víra – je to víra Abrahama, víra jeho služebníka, víra Rebeky i víra Izáka. Spoléhali se na Boha. Každý jiným způsobem, každý v jiné oblasti svého života, ale každý z nich cele a odvážně. Musíme si připomenout, že:

• Židům 11:6 Bez víry není možné se zalíbit Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.

• Židům 11:1-2 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.

6. Závěr - Kristus a Jeho nevěsta

Celý tento oddíl má ještě jeden rozměr, který jsem si nechal na úplný závěr. Je to duchovní rozměr, který nás odkazuje dopředu, do Nového zákona, ke Kristu a k Jeho nevěstě, k církvi. Potřebujeme být moudří a střízliví, abychom nechtěli vidět něco tam, kde to není. Ale na druhé straně sám Pán nás vede k tomu, abychom se právě takto učili dívat na Boží slovo – učedníkům na cestě do Emaus říká:

• Lukáš 24:25-27 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?" Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Máme zde určité analogie, obrazy, které nám umožňují připomínat si věci z Nového zákona, stavět si je před oči, ale nedovolují nám jít příliš daleko a vytvářet nějaká učení na podobenstvích ze Starého zákona.

Takže podobně jako byl Izák obrazem Otcova milovaného Syna, který byl obětován za hříchy, tak i zde můžeme nalézt milovaného syna a jeho nevěstu. Někteří vykladači potom vykládají tento oddíl tak, že Rebeka představuje Kristovu nevěstu, církev, která byla přivedena ke Kristu, která je čistá, svatá a neposkvrněná, připravená pro svého ženicha, těší se na něj a vyhlíží ho. Abrahamův služebník pak je obrazem Ducha svatého, který přivádí církev ke Kristu, který zde není kvůli sobě, ale kvůli tomu, aby ukázal na Krista, aby Mu sloužil, aby Ho vyvýšil a oslavil.

Konečně je zde Izák, který je obrazem Krista – zbožný, tichý, pokorný, zamilovaný do své nevěsty, do Církve. Tou církví jste vy – vy jste její součástí a Boží slovo nám opakovaně zdůrazňuje, že nás Pán miluje. Miluje nás láskou, kterou nic nemůže přemoci, která nikdy nepomine, která je určená jenom a výlučně Jeho Církvi. To je láska, o níž čteme:

• Ř 8:38-39 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Budeme se modlit.