Životodárný proud pro vyprahlé poutníky!

Životodárný proud pro vyprahlé poutníky!

Slovo a Duch patří k sobě tak těsně, že jen těžko můžeme přemýšlet o jednom bez druhého. Slovo nepůsobí bez působení Ducha a Duch nepůsobí mimo Slovo.

Slovo samotné pochází z Ducha, neboť „z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha“ (2Pt 1,21).

Duchem jsme osvíceni (Ef 1,17–18), ale Slovo je tím prostředkem, který k tomu používá.

Duchem jsme posvěcováni (Ř 15,16), avšak ne jinak než pravdou Slova (J 17,17).

Duchem jsme posilováni (Ef 3,16), protože on způsobuje, že v nás bohatě přebývá jeho Slovo (Ko 3,16).

Duchem jsme utěšováni (Sk 9,31), když vkládá zaslíbení Božího slova do našich srdcí.

Jak příhodné je tedy, že tento velkolepý nástroj používaný Duchem milosti je nazýván „Slovem jeho milosti“.

Toto „Slovo jeho milosti“ přináší odpočinutí unaveným, odpuštění viníkům, ospravedlnění bezbožným, přijetí odmítnutým a věčné nebeské poklady pro duchovní chudáky! Právě „chudí, zmrzačení, chromí, slepí“ mají být pozváni na hostinu, kterou zdarma připravila milost (Lk 14,13).

„Slovo jeho milosti“ nás nejen poučuje o tom, kde lze milost nalézt a jak získat její další zdroje, ale je hlavním prostředkem, jímž je milost duši skutečně poskytována. Je to životodárný proud pro vyprahlé poutníky na jejich cestě touto „pouští hříchu“.

Když s úctou čteme svaté stránky této knihy mysl je poučena, svědomí je probuzeno, city jsou rozjitřeny, a vůle je pohnuta.

Když o jejích nesmírně velkých a vzácných zaslíbeních rozjímáme a uchováváme je v srdci, duše získává novou sílu.

Když její svatá přikázání proměňujeme v upřímnou modlitbu, získáváme pomoc pro plnění povinností.

Když člověk dbá na její včasná varování a napomenutí, ztrácí pokušení svou moc a člověk se může vyhnout satanovým nástrahám.

Když je vírou přijímáno povzbudivé zjevení toho, co Bůh připravil pro ty, kdo ho milují, v srdci se rozhoří nová naděje a životní zkoušky je možné snášet s větší odvahou. A jak se blíží konec cesty, vytrácí se strach ze smrti a umocňuje se touha opustit toto „slzavé údolí“.

Bez „slova jeho milosti“ bychom byli jako námořníci na moři života bez mapy a kompasu!

  • Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni. (Sk 20,32)

Přidat komentář