Znaky falešného křesťana II.

6. Učí, co se nepatří. Tady se poprvé dostáváme k tomu, že lidí, o nichž Pavel psal Titovi, učili. Přesto bych je nezařadil do kategorie „falešní učitelé“. Jedním z důvodů je to, že každý křesťan je v nějakém slova smyslu povolán k tomu, aby učil. Nejde jenom o starší, i když zde má nejspíš ten kontrast vyniknout – starší mají být v církvi těmi, kdo budou učit a budou učit zdravé věci, zdravé učení, budou učit pravdu. Ale vedle starších můžeme také říci, že každý muž je povolán k tomu, aby svou rodinu vedl Božím slovem – a to znamená, že bude učit.

• A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. (Dt 6,6-7)

Tento příkaz se netýká jenom mužů, ale týká se také žen. Otcové i matky mají zodpovědnost učit své děti Božímu slovu a Božím cestám. Ale kromě toho je každý křesťan zodpovědný za to, aby svědčil o naději všem, kteří by se ho ptali, aby vysvětloval evangelium těm, kteří ho neznají. A v tomto smyslu je každý křesťan povolán k tomu, aby vyučoval druhé lidi. Víme, že všichni nemají stejné poznání a stejné porozumění, ale každý má vysvětlovat evangelium tak, jak mu rozumí a jak se to učí od svých starších ve svém sboru.

Ale lidé na Krétě, kteří rozvraceli celé rodiny, učili špatné věci. Originální text je dost obtížný na překlad – podívejte, jak to překládají české překlady: učí, co se nepatří (ČEP), učí, co by neměli (ČSP), učí nemístným věcem (B21), učíce neslušným věcem (KRAL), vyučujíce věcem, jimž se [vyučovati] nemá (Pavlík), učí věcem, které nejsou správné (Petrů), a Žilka mluví o nenáležitém učení.

Tato různost a určitá nejednoznačnost je dalším důvodem, proč si myslím, že tito lidé nejsou falešní učitelé, ale křesťané, kteří učí špatné věci nebo nevěřící, kteří se považují za křesťany, ale nevědí, co říkají a nerozumí tomu.

Vedle toho ovšem si musíme uvědomit, co říká náš text dále – totiž že přinejmenším někteří z těchto lidí byli v pozicích učitelů, protože:

7. Učí pro hanebný zisk…Říká se, že o peníze jde až na prvním místě. Ale nemusí jít naprosto nutně o hmotný zisk, i když o ten jde v tom hlavním slova smyslu. Ve Fp 1,21 používá Pavel toto slovo, když mluví o tom, že smrt – tedy to, že bude s Kristem, je pro něj ziskem. Může se tedy jednat o zisk hmotný i nehmotný. Jednoznačně to ale ukazuje na motivaci těchto lidí. Oni sami stojí ve středu. Může jít o jejich slávu, může jít o uznání ze strany druhých lidí, může jít o světské tituly a chválu – takže množí prázdná slova, žvaní a tím svádějí lidi.

Dovolte mi ještě krátkou odbočku – Boží Slovo ukazuje, že dělník je hoden své mzdy, takže je v pořádku, když si sbor platí svého kazatele, své starší.

• Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o všechno potřebné k životu. (Ga 6,6)

Musíme říct, a dokonce v naší zemi zdůraznit, že je výsadou církve platit si své starší, postarat se o ně, hmotně je zabezpečit, aby se mohli cele věnovat Božímu slovu a modlitbě. Je to také biblickou povinností každého sboru a každého křesťana. Není to povinnost státu, není to povinnost nevěřících ani křesťanů z jiného sboru. Patří to ke zdravému fungování církve. Je to radost pro starší i pro sbor, když se sbor alespoň v nějaké míře může postarat o zaopatření životních potřeb svých starších a umožní jim věnovat se Božímu slovu a modlitbě. Na druhé straně apoštol Petr připomíná starším, že musí sloužit nezištně. 

• Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou. (1Pt 5,2)

Starší byli církví placeni, a Bůh sám je jejich motivací. To znamená, že i kdyby nebyli církví placeni, mají s radostí a dobrovolně vykonávat práci, kterou jim Bůh svěřil. Pojďme ale zpátky do Tita. Další tři znaky najdeme ve 12. verši – mohli bychom také říci, že shrnují všechny předchozí, nicméně stojí za to uvést je jednotlivě a podívat se na ně, protože jsou také samostatnými znaky:

8. Lháři. Pavel mluví o všech Kréťanech, ale zároveň tyto tři charakteristiky vztahuje také na lidi, kteří byli v církvi, prohlašovali, že znají Boha, ale svým jednáním to popírali. To je lež. A na tom nemění skutečnost, že ti, kteří to prohlašují, jsou přesvědčení o tom, že to je pravda. Pavel napsal Timoteovi, že:

• … se zlými lidmi a podvodníky to půjde stále k horšímu, neboť klamou jiné i sebe. (2Tm 3,13)

To nás vede přímo k další charakteristice:

9. Zlá zvířata. Vzpurnost a buřičství, o nichž jsme mluvili na začátku, jdou ruku v ruce se lží a násilím. Je tady řeč o divokých, zdivočelých zvířatech. Může se někdo takový považovat za křesťana?

• Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. (Tt 1,15)

Jednou z nejstrašnějších schopností člověka je schopnost sebeklamu. Písmo nám to připomíná na mnoha místech – neklamte sami sebe. Jestli se někdo chová jako zlé zvíře, rozhodně nemůže být křesťanem! Poslední znak jsou:

10. Lenivá břicha. Líté šelmy a lenivá břicha – to jde dobře dohromady. Tito lidé jsou lenoši – v řečtině je tam slovo, které říká, že jsou to břicha neaktivní, nezaměstnaná, zahálčivá a mohli bychom to přeložit také ve smyslu zbytečná.

Duchovní lenost je charakteristickým znakem většiny lidí v dnešních církvích. Lenost při studiu Písma, lenost při hledání Pána, lenost v modlitebním nasazení, lenost ve službě, lenost ve svědectví o Kristu, lenost ve vedení rodiny, lenost… Příliš mnoho tzv. křesťanů se podobá Kréťanům. Jaký je lék?

Dokončení příště.