Sérum proti lživým učením (Žd 13,7–14)
Steven Cole
Abychom se nedali strhnout lživými učeními, musíme napodobovat víru našich zbožných vedoucích a pevně se držet ústředního postavení Ježíše Krista, jeho zástupné smrti a zaslíbení nebe.
Když Izrael přebýval v oné zemi, šel Rúben a ležel s ženinou svého otce Bilhou. Izrael se o tom doslechl... (Gn 35,22)
Bible nám nijak neobjasňuje okolnosti toho, co se stalo, ale prostě tp konstatuje. Rúben se vyspal se svou nevlastní matkou. Jákob se to dozvěděl, ale nic k tomu neřekl. Teprve až před svou smrtí odhaluje tento Rúbenův hřích. Můžeme tomu rozumět také tak, že Rúben neměl s Bilhou žádný vztah, ale šlo o hřích cizoložství, jehož se dopustil a v němž dále nepokračoval. Rúbenovo jednání mělo dvojí motiv. Jednak zde byla sexuální žádostivost. Rúben nechal strhnout žádostí. Jeho jednání však nebylo motivováno čistě sexuálně, tím hlavním motivem byla touha po moci. To byl hlavní důvod, proč šel Rúben za manželkou svého otce a spal s ní. Byla to vzpoura proti vlastnímu otci. Bylo to bezohledné, sobecké, pyšné a arogantní jednání plné žádostivosti. Přesně takový je lidský hřích.
Abychom se nedali strhnout lživými učeními, musíme napodobovat víru našich zbožných vedoucích a pevně se držet ústředního postavení Ježíše Krista, jeho zástupné smrti a zaslíbení nebe.
Máme před sebou text, který svým obsahem navazuje na sérii příkazů z první části druhé kapitoly. Tam jsme viděli různé skupiny lidí a způsob, jak mají oslavovat Boha ve svých životech. Na konci druhé kapitoly jsme potom viděli shrnutí všech důvodů, proč mají jednat právě takto. Aby Boží slovo nebylo zneváženo (Tt 2,5), aby o nás protivník nemohl povědět nic špatného (Tt 2,8), abychom ve všem dělali čest učení našeho Spasitele Boha (Tt 2,9). Jsme reprezentanty samotného Krista.
A my nechme, milí přátelé v Kristu, stranou i dceru i matku i tu její zvláštní potřebu a myslete jeden každý na tu svou potřebu. A když my se svými potřebami přijdeme k Pánu Ježíši, podle našeho textu jaké máme vyhlídky? Velmi skvělé ne! Tu se nejeví veliká ochota k pomoci! A tu bych rád ukázal, že jsme na omylu a že to vázne někde jinde. Předkládám čtvero věcí.
Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ (Lk 11,1)
Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. (Př 17,15)
Starý zákon velice tvrdě odsuzuje nespravedlnost soudních procesů, které dávají zelenou hříchu a bezpráví a potlačují právo a spravedlnost. Bůh se staví proti zvůli mocných, proti zneužívání moci a proti aroganci těch, kdo vládnou a rozhodují. Z našeho verše vidíme, že Bůh nenávidí schvalování hříchu stejně jako odsuzování ctností. Náš svět je plný obojího a žel, toto jednání najdeme také v církvi.
„Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu“ (1J 1,7). Ne jenom od hříchu, ale „od každého hříchu“. Čtenáři, nedokážu ti předat nesmírnou lahodnost těchto slov, ale modlím za to, aby ti to Bůh Duch svatý dal okusit. Nesčetné jsou naše hříchy proti Bohu. Ale ať už jich máme na účtu více nebo méně, je jeden způsob, jak tento účet splatit. Krev Ježíše Krista je požehnanou a božskou platbou za zapření Petrovo stejně jako za nedostatky milujícího Jana. Naše provinění jsou pryč, všechna, a všechna jsou pryč jednou provždy. Požehnaná plnost!