Covid a církev - Co měly církve udělat? | John-William Noble
Samotný text kázání nejdete zde.
Ve chvíli, kdy umírala a život z ní unikal, pojmenovala ho Ben-óni (to je Syn mého zmaru), ale otec ho nazval Ben-jamín (to je Syn zdaru). (Gn 35,18)
Písmo mluví konkrétně jenom o dvou ženách, které zemřely při porodu, a Ráchel je jednou z nich. Sice se dočkala narození svého syna, ale neviděla ho vyrůstat. To je tragické pro všechny, velmi bolestivé pro pozůstalé a nesmírně smutné. Také svého druhého syna pojmenovala Ráchel s hořkostí: Ben-óni, syn zmaru. Jeho otec ho přejmenoval na Ben-jamín, syn zdaru. Syn zmaru, který se stal Synem zdaru, se narodil v Efratě, což je Betlém. Je tady ozvěna tragédie lidské smrti, pomíjivosti člověka, hříchu a Betlém, který znamená narození syna, narození Spasitele, nikoliv z rodu Benjamínova, ale z rodu Judova, potomka Jákobova, nikoliv však Ráchelina, zaslíbeného Mesiáše. Bůh plný milosti a slitování obrací lidské tragédie v nebeské požehnání.
Samotný text kázání nejdete zde.
Dnešní oznámení (článek je z 3. 10. 2025 - pozn. red.), že anglikánská církev jmenovala Dame Sarah Mullally svou první ženou v úřadu arcibiskupa z Canterbury, není jen novým historickým milníkem, ale také dalším důkazem toho, že tato instituce – nedokážu ji nazvat církví – se již před desítkami let odchýlila od víry.
Nemůže být k jeho slávě, aby jeho následovníci byli slabí a zvetšelí, slábnoucí a kolísaví, odpadlí a nestálí. Lidé ho budou posuzovat podle nich a budou považovat jeho světlo za skomírající, pokud nedokáže udržet záři a oheň v těch, kteří ho následují. Kromě toho, jak velká musí být bolest v jeho srdci, když ti, kterým věnoval bolest a péči, ho zklamou a podvedou!
Co byste měli hledat, když si vybíráte novou církev? Tento článek vám snad odpoví na tuto otázku nebo vám alespoň poskytne několik důležitých podnětů k zamyšlení. CARM samozřejmě důrazně doporučuje, aby se lidé drželi dál od mormonismu, svědků Jehovových, katolicismu atd. Ale s ohledem na všechny ty tisíce církví je nemožné každou z nich prozkoumat a vydat doporučení. Kromě toho mají lidé různé preference, pokud jde o styl hudby, tradiční nebo moderní bohoslužby, zaměření na mladší nebo starší lidi atd., takže je zřejmé, že úkol je ještě obtížnější.
Dovolte mi začít tento článek o vzpomínkové bohoslužbě za Charlieho Kirka něčím, co se může zdát jako odbočka, ale ujišťuji vás, že tomu tak není. Nejsem Američan. Pocházím ze Severního Irska. A každý Štědrý den v 15 hodin se miliony Britů scházejí, aby si poslechly královský vánoční projev, který reflektuje uplynulý rok. Než královna Alžběta II. zemřela, často se otevřeně zmiňovala o Ježíši Kristu, obvykle s odkazem na jeho lásku nebo soucit. Byla podle všeho oddanou věřící a myslela to upřímně. My, britští křesťané, jsme se radovali z této ojedinělé příležitosti, kdy veřejná osobnost mohla otevřeně vyjádřit svou křesťanskou víru, jakkoli jemné a vágní se nám to mohlo zdát. A jsme hluboce zarmouceni tím, že ji nahradil její syn Charles, který takovou víru postrádá.
Bárak dal přednost Debóřině přítomnosti před neviditelnou, ale jistou pomocí Všemohoucího Boha. Byl to Hospodin, kdo mu přikázal, aby své síly přesunul k řece Kíšon, a slíbil, že mu vydá Siseru do rukou. Ale zdálo se, že není schopen povznést se nad velkolepost tohoto plánu. Jestliže bude mít po boku Debóru, půjde, ale jinak ne. V Židům 11,1–40 je zmíněn jako jeden z hrdinů víry, ale jeho víra spočívala spíše v Debóřině vlivu u Boha než v jeho vlastní. Tak přišel toho velkého dne vítězství o korunu.