Boží vedení

• Budu ti radit, spočine na tobě mé oko. (Ž 32,8)

Chci dnes odpoledne mluvit na velmi důležité téma křesťanského života, které je přece tak velice zanedbávané. Jak málo slyšíme poselství o tom, jak znát vůli Boží! Když Saul z Tarsu prožil obrácení, ptal se: „Pane, co chceš, abych činil?“ Ďábel se snaží oslepit naši mysl, abychom nepoznali Boží vůli, protože dobře ví, že nepoznáme plnost Ducha svatého, pokud nejsme ve středu Boží vůle.

Následující vyprávění vám osvětlí nutnost Božího vedení: Jeden z mých přátel, evangelista, byl ve Švédsku. Jednoho dne se vypravoval do Finska. První věc, na kterou se hned zrána ptal, bylo Boží vedení. Telefonoval na letiště a dozvěděl se, že do Finska zbývá jediné volné místo. Znovu si klekl a modlil se, načež se rozhodl nejet. Když letadlo vzlétlo, zřítilo se a všichni cestující zahynuli. Nad touto zprávou se můj přítel tak vyděsil, že byl dva dny nemocný.

Najděme si několik citátů z Písma svatého. Žalm 32,8: „Budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“ Tento žalm je Davidovým vyznáním hříchu. Jaké potěšující zaslíbení pro Davida! Milující Otec přichází k Davidovi a praví: „Osuš své oči a neboj se, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“ To je jistě srozumitelné vedení. Mohu vám říci, že když se podívám do očí své matky, vím, co si přeje, protože jsem její syn a znám ji. Když přijde někdo cizí, matka musí promluvit, aby jí rozuměl. Jen ti, kdo žijí v blízkosti Boha, mohou být vedeni jeho očima. Pamatujte si, že vaše oči musejí být upřeny do jeho očí, má-li vás vést svýma očima.

 „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh“ (Žalm 46,11). To je pro naši přirozenost ta nejtěžší věc. Naše tělo je neklidné, pobíhá kolem a neustále se stará. Kdybychom byli s Eliášem u potoka Kerítu, čekali bychom, až potok vyschne? Myslím si, že bychom znervózněli, sami se rozhodli, něco podnikli a nečekali na Boží vedení. Musíte na Boha čekat. Nikdy nemůžete poznat Boží vůli ve spěchu. V tom právě mnozí věřící chybují. Místo aby se ztišili v Boží přítomnosti, pobíhají a shánějí lidskou radu. Méně bychom se potáceli sem a tam a hledali lidské rady, kdybychom uměli čekat na Boha.

Pamatujte na slova v Galatským 1, 16: „Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku.“ Pavel hledal nejdříve Boží vůli. Když se uzavřeme lidskému hlasu, uslyšíme hlas Boží. V hudbě není větší důraz než v pauze. Je v žalmech nějaké slovo důraznější než slovo Sélah? (Pomlka pro rozvažování.) Ozeáš 6,3 říká: „Poznávejme Hospodina, usilujme ho poznat.“ Kdybychom mohli vidět svou nebeskou cestu od začátku až do konce, museli bychom změnit některé texty v Bibli. Zde je jeden z nich: „Spravedlivý z víry bude živ.“ S touto představou by to znělo: „Spravedlivý podle vidění bude živ.“ Bůh nám dává příklad ve vysvobození z Rudého moře. Izraelci neviděli konec na začátku. Když šli vírou, vody se před nimi rozestoupily. Jednej podle toho, co víš, a Bůh ti na tvé další cestě zjeví zbytek. 

Římanům 12,1–2: Zde je nám poukázáno na to, že dokud se plně nevydáme, nemůžeme vědět, jaká je vůle Boží – dobrá, libá a dokonalá. Jestliže se plně neodevzdáte a doufáte, že vás Bůh bude dokonale vést, žádáte ho o zázrak, který on neučiní. Jak nás může Pán Bůh vést, když jsme plni vlastní vůle?

Myslím, že všichni znáte vyprávění o mladém muži, který hledal Boží vedení, když se chtěl oženit: „Pane, mám si vzít Marii? Prosím, veď mě v této důležité záležitosti,“ ale jedním dechem dodal: „Ó Pane, já si musím vzít Marii, já si musím vzít Marii!“ a vzápětí řekl: „Tvá vůle se staň, Pane.“

Smějete se, ale jak často jsou vaše modlitby podobné této – plné vlastní vůle? Pamatujte, že neúplné vedení maří dokonalé posvěcení.

Ve Skutcích 16,6–7 je nám vyprávěno, jak apoštol Pavel hledal vedení, kde má kázat evangelium. Církev ho vyslala, byl podporován modlitbami a financemi sboru, ale nebyl řízen lidmi. Přivedl sice mladé věřící do spojení s církví, ale vést ho mohl jedině Duch svatý. Když přišel do galatské krajiny, myslel si, že Asie by mohla být skvělým místem pro evangelizaci, ale Duch svatý mu v tom zabránil. Přišli do Mysie a pokoušeli se jít do Bithýnie v domnění, že jim Bůh dá čas velkého probuzení, ale Duch jim to opět nedovolil. Minuli Mysii, přišli do Troady a tam dostal povolání jít do Makedonie. Jak všichni děkujeme Bohu, že mu v oněch krajinách zavřel dveře a přinesl světlo na evropskou pevninu!

Bůh nás často vede tak, že nám zavírá dveře. Když nám nějaké dveře zavřel, nepokoušejte se je otevírat. Musíme si položit čtyři otázky: Je to Boží dílo? Je to Boží cesta? Je to Boží čas? Je to pro Boží slávu? Nikdy se nevydávejte na novou cestu, dokud nemáte jasno, že máte opustit tu starou. Nezarmucujte Ducha svatého tím, že se tážete po jeho vedení, když Boží slovo váš čin odsuzuje. Duch svatý nikdy nepovede v rozporu s Božím slovem.

Kéž nám Bůh dnes požehná a učiní z nás opravdové zápalné oběti, pamatujíce na slova našeho Spasitele: „Ne má, ale tvá vůle se staň!“