Fotbalová asociace (FA) písemně napomenula hráče Premier League Codyho Gakpa za nošení tílka s nápisem „Patřím Ježíši“.
Fotbalista FC Liverpool odhalil tento slogan na svém tílku poté, co v dubnu skóroval za Liverpool při vítězství 5:1 proti Tottenhamu Hotspur.
Během slyšení na téma „Ukončení boje proti informátorům, kteří chrání děti“ doktor Eithan Haim podvýboru pro ústavu a omezenou vládu řekl, jak mu bylo vyhrožováno až deseti lety vězení za to, že informoval o „transgenderovém programu“ Texaské dětské nemocnice (TCH).
Bůh mluví, jako by se sytil prostřednictvím obětního plamene oběťmi svého lidu. Není pochyb o tom, že poslušnost blahoslaveného Pána až k smrti na kříži velmi uspokojovala hlad Otcova srdce (Ef_5,2); a v jistém smyslu jsou naše modlitby a chvály, obětování sebe sama v zasvěcení, dary, které před něj klademe, když je klademe na Kristův oltář, Bohu velmi příjemné. Jsou jeho pokrmem (Žd 13,15-16).
Má duše! je tato blaženost tvou vyhlídkou? Jsi připravena, kdybys byla této noci povolána ulehnout na svůj polštář smrti a sladce usnout v Ježíši? Co je ostnem smrti?- Je to hřích. Je tedy pro tebe smrt zbavena svého ostnu tím, že jsi naslouchal milostivým přízvukům odpouštějící lásky: „Buď dobré mysli, tvé hříchy, kterých je mnoho, jsou všechny odpuštěny?“
Na jedné straně vůbec nezáleží na tom, zda je nový papež progresivista nebo konzervativec. Ať už jsou jeho teologické sklony jakékoli, faktem zůstává, že se římskokatolická církev nachází ve smrtelném a vážném odchýlení od pravého Kristova evangelia. Neučí o spasení pouze z milosti, pouze skrze víru, pouze v Kristu. Proto mohou být evangelikálové v pokušení říci na volbu nového papeže „no a co?“.
Na začátku čtvrtého století se římská říše potácela v obrovském zmatku, na všech stranách čelila nájezdům okolních národů a zmítala se ve víru občanských válek. Také mezi křesťany zuřily urputné boje a to navzdory mnoha pronásledováním, jimž museli čelit (především na přelomu třetího a čtvrtého století za vlády Diokleciána).
Když Kristus stál u Lazarova hrobu, musely mu po tvářích stékat slzy. Prostě čteme: „Ježíš plakal“ (Jan 11,35). Všichni přítomní viděli jeho slzy, ale on necítil žádné rozpaky. Ve 33. verši čteme, že když viděl Marii a její přátele plakat, nijak je neokřikl, neznevážil jejich zármutek, přestože se chystal vzkřísit Lazara z mrtvých.
Viděli jsme tam příkaz k proměně obnovou naší mysli, abychom poznali Boží dobrou vůli (v. 2), že opravdová láska nenávidí zlo definované Bohem a lpí na dobru definovaném Bohem, a že máme povinnost projevovat slovem i skutkem to, co Bůh definuje jako dobro, i tváří v tvář zlu, které je nám činěno. Konkrétně, pomsta patří Bohu, a i když zakoušíme zlo, nemůžeme vykonávat jeho hněv v jeho zastoupení. Když jdeme do Římanům 13, tyto závěry se stávají naším základem pro další studium.
Člověk, který byl stvořen k obrazu Božímu, měl naplnit zemi Božím obrazem – celá země se měla stát Božím královstvím. A tak to také jednoho dne bude. Ale nedojde k tomu skrze fyzické plození potomstva, ale skrze duchovní potomstvo, nikoliv skrze přirozené, tělesné narození, ale skrze nové narození, znovuzrození z Ducha svatého. A to je možné jenom skrze kázání evangelia všem národům až na sám konec země.
„Se mnou … se mnou!“ Rozumějte, takto nás volá Kristus. „Se mnou, a nikam jinam, než se mnou!“ Je tohle skutečně smysl Písně Šalomounovy? Podívejte se do starých biblických výkladů nebo poznámek. Tam se výslovně píše: ‚Kristus chválí ušlechtilost své nevěsty, příjemnost její řeči, její krásu, víru, lásku i její ovoce. Ona pak, protože ví, že on je pramenem všeho dobrého, jej také oslavuje a touží ho mít u sebe.‘ Tak tomu rozuměli naši předkové.
Zdá se, že existuje mnoho nedorozumění ohledně vztahu mezi typem osobnosti a křesťanským životem. J. C. Ryle řekl: „Milost nemění přirozený temperament, když mění srdce.“ To je pravda. V každé osobnosti je něco, co odráží Boží obraz a jasně září ze svatého srdce, a v každé osobnosti je něco, co má svá jedinečná pokušení ke hříchu kvůli porušenosti lidské přirozenosti.
