… a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu. (Gn 22,18)
Je tady zaslíbení, které je dané tomu jednomu potomku Abrahama. V našem překladu se mluví o potomstvu, v jiných překladech se mluví o semeni – v originále je jednotné číslo, to jediné símě, ten jediný potomek. V něm dojdou požehnání všechny národy na zemi. Z Nového zákona víme dobře, že řeč je o Kristu. On je tím zaslíbeným potomkem. Jenom v něm docházejí požehnání pohanské národy, když se spolehnou na jeho dílo, když uvěří, že je tím zaslíbeným Spasitelem a Pánem, když se mu cele odevzdají. On je ten zaslíbený potomek, ten, v němž docházíme požehnání i my, kteří jsme dříve Boha neznali, ale byli jsme Bohem nalezeni a poznáni. V něm docházejí požehnání všichni, kdo v něj věří!
Problémem tohoto mylného názoru je však způsob, jakým tuto záležitost rámuje. Naznačuje, že naším výchozím postojem by měl být postoj podezřívavosti vůči obětem – jako by bylo normou, že lidé lžou o svých pastorech a že žalobce je pravděpodobně jen další člověk, který prostě nenávidí církev.
Pokud skutečně milujete Pána Ježíše Krista, pak se vážně věnujete studiu a snažíte se mu zalíbit životem plným bezvýhradné poslušnosti. Láska se vždy touží zalíbit milované osobě, a to přirozeně vede k chování, které je příjemné. Můžete si tedy být jisti, že pokud skutečně milujete Ježíše, pak je vaším celoživotním úkolem zalíbit se mu.
Níže najdete nahrávky kázání na druhý Pavlův list do Tesaloniky od prvního do posledního verše. Je to list, který se ve značné míře zabývá druhým příchodem Pána Ježíše Krista, protože už v Pavlově době byli lidé, kteří vyhlašovali, že Pánův příchod „už je tady“, je za dveřmi, je to hotové, konec bude dřív, než se nadějeme. V tomto listu je Pavlova odpověď na takové blouznění.
Proč v tobě přebývá Duch? Aby byl tvůrcem tvých myšlenek – nástrojem tvé řeči – vůči Bohu: abys ty v něm a on v tobě mohl formulovat myšlenky a vyjadřovat je jazykem modlitby. Modlit se bez Ducha je totéž jako myslet bez mysli nebo mluvit bez schopnosti řeči. Vzletné myšlenky, vybroušené věty, proud citů a pozemské sympatie – co to vlastně je? Nepocházejí z Ducha – a nevedou tě k Bohu.
Při výzkumu pro svou připravovanou knihu jsem byl trochu překvapen, když jsem zjistil, kolik lidí si myslí, že škoda způsobená duchovním zneužíváním je až na druhém (nebo dokonce třetím) místě za jinými druhy zneužívání (ať už fyzickým nebo sexuálním). Někteří dokonce zdá se považovali tvrdé chování pastorů za jednu z těch „politováníhodných“ věcí, které se stávají, ale nejsou až tak závažné. Je to prostě nevyhnutelná součást církevního života, kterou by lidé měli být ochotni „překonat“.
