Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ (Gn 15,1)
Já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna. Kdyby Abraham přijal nabídku sodomského krále, znamenalo by to určitý souhlas s jeho autoritou, vyjádření jisté poddanosti tomuto králi a s tím také záruku ochrany od tohoto krále. Tak to ostatně bývá – koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Abraham to vše odmítl a Bůh ho ujišťuje o své přízni. Neboj se. Bůh je s tebou. Bůh je tvůj štít. Nemusíš se bát, protože Bohu na tobě záleží (1Pt 5,7). Jsi jeho dítě, jehož se nikdy nevzdá, ani se ho nezřekne (Žd 13,5). Bůh je náš štít, naše záštita, Bůh sám sebe mnohokrát popisuje jako nedobytný hrad, jako pevnost, dnešními slovy jako protiatomový kryt. Kdo je skryt v Bohu, je na tom nejbezpečnějším místě.
Duchovní zneužívání tedy nastává, když duchovní vedoucí – například pastor, starší nebo vedoucí křesťanské organizace – využívá své pozice duchovní autority takovým způsobem, že manipuluje, panuje, šikanuje a zastrašuje ty, kteří jsou mu podřízeni, a používá to jako prostředek k dosažení toho, co považuje za biblické nebo duchovní cíle. Podívejme se na několik charakteristik této definice.
Jeroným Pražský (1377–1416) byl upálen na hranici v Kostnici. a jeho popel byl vhozen do Rýna stejně jako Husův.
Proces trval pět dní. Na závěr Jeroným pronesl rozsáhlou řeč, v níž shrnul svou filozofii, odmítl odvolat údajné bludy a navíc se zastal i učení Husova a odsoudil jeho nespravedlivý ortel. Uvedl také, že klidně podstoupí jakoukoli smrt. Dostal pak dva dny na rozmyšlenou, kdy mu byly nabízeny různé kompromisy. Stejně jako Hus však odmítl.
Na počátku 15. století se středověký svět otřásal v základech. Dvě hlavní autority, papež a císař, ztrácely svou dřívější vážnost a lidé, unaveni rozkladem církve i státu, začali hledat nové prameny pravdy, které by stály na pevnějších základech než jen na pouhé autoritě. V tomto vypjatém období se český národ stal průkopníkem evropské reformace. Z prostředí pražské univerzity vzešly dvě klíčové postavy, které nespokojenost se stavem církve dovedly až k hranici – Jan Hus a jeho neméně významný druh, mistr Jeroným Pražský.
Jeroným Pražský (1377–1416) byl upálen na hranici v Kostnici. a jeho popel byl vhozen do Rýna stejně jako Husův.
Sobotní shromáždění „Unite the Kingdom“ v Londýně zaujalo nejen svým politickým poselstvím, ale i svou symbolikou. Mezi projevy, skandováním a hněvem nad směřováním Británie se objevovaly vztyčené kříže, zaznívaly modlitby, vlály křesťanské vlajky a opakovaly se výzvy ohledně „křesťanského dědictví“ národa.
Když evangelikálové hovoří o „radikalizaci“, debata se obvykle točí kolem jediného tématu: mladých mužů. Ve společnosti i v církvi se však tiše formuje mnohem závažnější realita. Zatímco mladí muži se posouvají doprava nebo si drží své postoje, mladé ženy se řítí doleva nebývalou rychlostí. Výsledkem je prohlubující se propast nejen v politice, ale i v základním morálním uvažování.
