A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ (Gn 22,12)
Bůh nenechal Abrahama dokonat toto dílo. Izák by nikdy nemohl být takovou obětí, která by uspokojila Boha. A protože byl Abraham zkoušen, Bůh viděl jeho srdce, nechal i Abrahama samotného uvidět jeho vlastní odhodlání, ale zastavil ho, protože Bůh nechce lidské oběti. Bůh chce naše srdce a to mu Abraham cele dal. Bůh chce vidět naší oddanost až do konce, chce, abychom postavili oltář, abychom na něj narovnali dřevo a abychom spálili to, co je nám skutečně nejdražší. Mnohdy zadrží naši ruku s nožem a vrátí nám zpátky to, co jsme mu dali. Ale už to není stejné. Protože naše srdce se změnilo. Už jsme to vydali Bohu. Ale někdy nás také nechá dokonat toto dílo, abychom usekli to, co do našeho života nepatří.
Proč v tobě přebývá Duch? Aby byl tvůrcem tvých myšlenek – nástrojem tvé řeči – vůči Bohu: abys ty v něm a on v tobě mohl formulovat myšlenky a vyjadřovat je jazykem modlitby. Modlit se bez Ducha je totéž jako myslet bez mysli nebo mluvit bez schopnosti řeči. Vzletné myšlenky, vybroušené věty, proud citů a pozemské sympatie – co to vlastně je? Nepocházejí z Ducha – a nevedou tě k Bohu.
Při výzkumu pro svou připravovanou knihu jsem byl trochu překvapen, když jsem zjistil, kolik lidí si myslí, že škoda způsobená duchovním zneužíváním je až na druhém (nebo dokonce třetím) místě za jinými druhy zneužívání (ať už fyzickým nebo sexuálním). Někteří dokonce zdá se považovali tvrdé chování pastorů za jednu z těch „politováníhodných“ věcí, které se stávají, ale nejsou až tak závažné. Je to prostě nevyhnutelná součást církevního života, kterou by lidé měli být ochotni „překonat“.
V roce 2021 přišla Valerie Kloostermanová o místo ošetřovatelky v nemocnici University of Michigan Health-West (UMHW), poté co z náboženských důvodů vznesla námitky proti doporučování pacientů s nejistotou ohledně pohlaví k operaci změny pohlaví nebo proti používání jejich „preferovaných zájmen“.
Reverend Dr. Bernard Randall byl propuštěn ze školy Anglikánské církve i z Trent College a navíc byl Anglikánskou církví zařazen na černou listinu jako osoba představující riziko pro bezpečnost dětí. Kromě toho byl bez svého vědomí nahlášen do vládního protiteroristického programu „Prevent“, ačkoli jeho kázání bylo v souladu s církevní doktrínou. Nyní však, po sedmiletém soudním sporu, dosáhl mimosoudního vyrovnání.
Stuart Olyott (nar. 1942) je v důchodu, ale aktivně káže po celé Velké Británii i v zahraničí.
To, co dělám já, nemusí být pro vás to nejlepší. Možná to ani není možné. Všichni jsme velmi odlišní. Modlitbou a metodou pokusů a omylů musíme zjistit, co funguje právě pro nás osobně. Navíc bych nechtěl vyvolat dojem, že když budete dělat tohle, tohle a tohle, automaticky na vás sestoupí duch modlitby. Cesta s Bohem není o zaškrtávání políček. Je o tom, abychom každý den přicházeli ke kříži a vyznávali své hříchy; a pak o tom, abychom čekali na Pána a zjistili, co chce, abychom udělali dál.
Řada lidí může odmítat myšlenku duchovního zneužívání pouze na základě toho, že samotný termín je relativně moderní. Pokud se nevyskytuje v Bibli (nebo v církevních dějinách), argumentují, nemůžeme jej potvrdit. Ačkoli je motiv takového znepokojení v zásadě oprávněný (Bible je naším nejvyšším měřítkem a církevní historie důležitým vodítkem), tato námitka se dopouští logické chyby spočívající v zaměňování pojmů. Jistě, samotná terminologie může být relativně nová, ale samotný pojem nikoli.
