Jan Blahoslav (1523–1571)

Každému údu církve má být známo, že Bůh od něho žádá, aby ho miloval nade vše. To znamená, že o něm má stále přemýšlet, jej i jeho dobrodiní čím dál více poznávat, a tak se v milování k němu rozpalovat. Měl by v něm nalézat největší zalíbení, v něm mít dokonalé a nejhlubší potěšení a hledět si ho zachovat nade vše stvoření. Měl by znát jeho milostivost k sobě a pokládat ji za největší bohatství a nejdražší poklad. Měl by ztrátu jeho a jeho milosti považovat za tu nejbídnější chudobu a z toho všeho by měla vyvěrat ustavičná péče o něj, dnem i nocí.

Jan Hus (1370–1415)

Poznej tři nepřátele každého člověka na světě, kteří chtějí zahubit jeho duši. Jsou to tělo, svět a ďábel. Kvůli nim musí každý člověk, který zde žije v smrtelném těle, volat k Bohu: „Pomoz mi, Pane, Bože můj! Neboť nepřátelé obklíčili mou duši.“ Mé tělo je z bláta, proto z něho pocházejí blátivé, nečisté a rozkošnické myšlenky; od světa mám marné a podivné myšlenky a od ďábla lstivé a zlé.

Jaroslav Kernal

Oko je světlem těla člověka (Lk 11,34). Proto má zůstat oko čisté, tedy jinými slovy, je důležité, na co se díváme a na co se nedíváme. Náš pohled hraje významnou roli v našem duchovním životě. Podobně nás Pán Ježíš varuje, abychom dávali pozor na to, co slyšíme (Mk 4,24). Naše uši, oči i ústa se podílejí na našem duchovním růstu. Proto máme volat spolu se žalmistou, aby Pán odvracel naše oči od šalebnosti, od špatných a pokroucených věcí. 

Radostný rozsudek

Možná jste už viděli krásný obraz s názvem „Čekání na rozsudek“. Jaký zájem se zračí v každé tváři! Jaký strach a chvění na tváři obžalovaného! Jaká úzkost je patrná u jeho manželky a přátel kolem něj! „Čekání na rozsudek“ je smutný obraz; ale jaký jiný by se dal namalovat na téma „Přijetí příznivého rozsudku“! Obžalovaný je zproštěn viny! Ó, jaká radost! Není možné vynést verdikt „nevinen“ pro vás a pro mě, neboť jsme nepochybně vinni; přesto je však možné prostřednictvím procesu zastoupení a Boží milosti vynést spravedlivý rozsudek, jímž se dosvědčuje, že „nyní již není žádného odsouzení.“

John MacDuff (1818–1895)

Žádná myšlenka nemůže být cennější než tato – Boží myšlenka na milosrdenství vůči nespravedlivým a těm, kteří si to nezaslouží. Vědomí minulých hříchů leží na mnohých srdcích jako těžká lavina. „Což může člověk být před Bohem spravedlivý?“ „Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?“ „Co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat“ To jsou vážné otázky, které navzdory všem snahám je umlčet či se jim vyhnout čas od času trápí i ty nejlhostejnější a nejbezstarostnější.

Stuart Olyott

Z cyklu „Procházky s panem O."

Obvinění je obvinění. Není to fakt. Obvinění je neprokázané tvrzení. Je to kategorické prohlášení, že se někdo dopustil nějakého prohřešku nebo zločinu. Ale není to fakt. Když začneme mluvit, jako by obvinění bylo skutečně prokázanou skutečností, naše řeč se stává ďábelskou.