Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna).“ (Gn 17,15)

V patnáctém verši Bůh mění téma své promluvy. Ukazuje mu, že smlouva se netýká jenom jeho a jeho potomků, ale týká se také Sáry. Do této chvíle si Abraham mohl myslet, že Izmael bude tím zaslíbeným, že z něj budou ty národy, že kvůli němu ho Bůh nazval Otcem národů. Ale najednou do toho Bůh začíná vtahovat také Sáru. Co ta s tím má mít společného? Všechno! Bůh vede Abrahama k jeho manželce – bude ji nazývat kněžnou, a bude se k ní také tak chovat, protože ona bude matkou zaslíbeného potomka. Bůh anuloval Abrahamův (a Sářin) tělesný pokus zajistit si svého potomka „nějak jinak“. Bůh je věrný a na jeho Slovo se můžeme vždycky spolehnout.