I ukázal se Bůh znovu Jákobovi, když přišel z Rovin aramských, a požehnal mu. (Gn 35,9)
Jákob se znovu setkává s Bohem a Bůh mu dává své požehnání. Bůh přikázal Jákobovi, aby si došel pro požehnání do Bételu. Cesta k němu byla trnitá, těžká, ale Boží požehnání za to vždycky stojí. Čím déle odkládáme svou cestu do Bételu, tím více trnů na ní najdeme. Ale ani v Bételu se to neobejde bez trnů. Tam, kde působí Bůh, dochází hlubokým proměnám člověka a je to doprovázené oddělením se od hříchu a vzýváním Pánova jména. Kdykoliv máme dojem, že se od Boha vzdalujeme, musí nás to vést na kolena a před Boží tvář, do Božího slova a na modlitby, do Božího lidu, za zbožnými svatými, kteří chodí s Bohem a milují ho. Jenom tak budeme schopní čelit také těžkým věcem, které do našeho života přicházejí.
Věříte, že musíte Bohu vyznat každý známý hřích? Po mnoho let na počátku své služby jsem pronášel výroky, jako je například tento: „Abyste byli znovu přijati do společenství s Bohem a byli naplněni Duchem, musíte Bohu vyznat každý známý hřích.“ Co si mám o takových pokynech myslet dnes? Naneštěstí toto učení přidává další vrstvu požadavků na naše odpuštění, které Bůh nezamýšlel. A pokud je věřící bere vážně, může to vést k zmatku a potížím s posvěcením.
V době, kdy vznikl Nový zákon, otcové běžně vydávali své dcery za manželky ještě jako děti. Muži mohli své manželky nutit k potratům. Nebo je nutili, aby opustily nemocné, postižené či novorozené holčičky a nechaly je zemřít. Od manželů se neočekávalo, že budou svým manželkám věrní. Bylo běžné, že svobodní muži využívali otroky k sexuálnímu uspokojení, ať už šlo o muže či ženy. Navíc se od nich očekávalo, že budou mít milenky.
V 1. a 2. části jsme se zabývali první stranou trojúhelníku – pravdou. Nyní se budeme věnovat druhé straně – pokoře. Pokora ve skutečnosti není nic jiného než přesné zhodnocení sebe sama – vašich obtížných povahových rysů, hříchů ve vztazích, s nimiž bojujete, a vašich vlastních nedostatků a slabostí jako manžela či manželky (jinými slovy, věcí, které Bůh a v menší míře i váš partner a ostatní vidí jasněji než vy sami).
Manželství bylo vždycky pod tlakem. Můžeme to vidět na jedné tragické skutečnosti, totiž že v Bibli není žádná dokonalá a vzorová rodina. Máme řadu úseků rodinného života, které pro nás mohou být dobrým vzorem, ale vždycky se jedná jenom o nějaký úsek, část života rodiny. Hřích ničí vztahy mezi mužem a ženou. Proto jsou manželství tak ohrožená, proto se musíme modlit za všechna manželství ve sboru, proto se musíme modlit za naše děti, aby našly zbožné a věrné manžele a manželky, proto se musíme neustále z Písma vyučovat o tom, co je to manželství a růst v porozumění tomu, jak má fungovat zbožný vztah.
Chci dnes odpoledne mluvit na velmi důležité téma křesťanského života, které je přece tak velice zanedbávané. Jak málo slyšíme poselství o tom, jak znát vůli Boží! Když Saul z Tarsu prožil obrácení, ptal se: „Pane, co chceš, abych činil?“ Ďábel se snaží oslepit naši mysl, abychom nepoznali Boží vůli, protože dobře ví, že nepoznáme plnost Ducha svatého, pokud nejsme ve středu Boží vůle.
České dějiny na prahu 17. století byly poznamenány hlubokým napětím, které brzy vyústilo v otevřený konflikt a tragické události pobělohorské doby. Jednou z nejvýraznějších osobností tehdejšího protestantského světa v Čechách byl kazatel, teolog a plodný spisovatel Havel Žalanský (známý též pod latinizovaným přízviskem Phaëthon), narozený roku 1567 v Žalanech u Teplic. Jeho životní dráha, literární odkaz i dramatický posmrtný osud věrně zrcadlí bouřlivou atmosféru pozdního českého humanismu.
