Podívejte se na příčinu mého štěstí!
James Smith
Má duše, rozjímej chvíli o tom, čím je pro tebe Ježíš a co pro tebe udělal. Ohlédni se zpět a podívej se na okolnosti, v nichž tě našel, a na vysvobození, které pro tebe vydobyl.
Má duše, rozjímej chvíli o tom, čím je pro tebe Ježíš a co pro tebe udělal. Ohlédni se zpět a podívej se na okolnosti, v nichž tě našel, a na vysvobození, které pro tebe vydobyl.
Soubor kázání z listu Efezským, jedné z nejkrásnějších biblických knih. Jeden autor o ní napsal, že tento list je „korunou a vrcholem Pavlovy teologie.“ Tato kniha patřila mezi nejoblíbenější knihy jak církevních otců, tak také reformátorů, puritánů a dalších velkých Božích mužů.
V tomto výkladu chybí tři nahrávky, kdy se nepodařilo nahrávku udělat a výklad končí těsně před koncem páté kapitoly. Možná jednoho dne, bude-li Bůh chtít, tento výklad dovedu až do konce kapitoly šesté.
Když je akt zasvěcení jednou opravdově vykonán, není třeba jej opakovat. Můžeme jej s vděčností přezkoumat. Můžeme k němu přidat některé nové doplňky. Můžeme zjišťovat, co všechno dalšího tento krok zahrnoval, o čem se nám ani nesnilo. Možná také ve svém srdci objevíme další oblasti, které se vyžadují, aby byly také zasvěceny. Nemůžeme však tento akt zrušit ani jej nemusíme nikdy opakovat; a pokud od něj odpadneme, ihned se obraťme na našeho milosrdného Velekněze, vyznejme svůj hřích a požádejme o odpuštění a nápravu.
Toto je slib slibů. Je základem našeho duchovního života. Spasení přichází skrze pohled na toho, který je "spravedlivý Bůh a Spasitel". Jak je to jednoduché nasměrování! "Pohleďte na mě." Jak rozumný je to požadavek! Stvoření by jistě mělo hledět na Stvořitele. Dost dlouho jsme hledali jinde; je načase, abychom hleděli pouze na toho, který nás povzbuzuje k očekávání a slibuje, že nám dá svou spásu.
Nenaučíš se jí, neporozumíš jí, neobsáhneš a nevystihneš ji, ale poznáš ji. Jako sladkost medu, jako vůni nejlíbeznějších květin, jako nejchutnější pokrm, když jsi hodně hladový a jako čerstvou vodu, když jsi žíznivý, tak jistě ji okusíš a poznáš. Ty se snad ptáš: A která je to tedy ta pravda, o kterou tu jde? Povím ti ji, ale spolu ti pravím, že na tak dlouho, pokud ji neokusíš a nepoznáš, i ona ti bude jen učením a řečí.
Dr. William Barcley je profesorem Nového Zákona. Před příchodem do RTS (Reformed Theological Seminary) učil sedmnáct let na Gordon College, kde se věnoval širokému spektru předmětů. Především se ale zabývá Pavlovými epištolami. Také pořádá kurzy řečtiny, hebrejštiny, exegeze, hermeneutiky, apologetiky a biblické etiky.
Čas: přibližně 20 hod
Člověk poznává, chce a miluje a tím prvním, co lze poznat, chtít a milovat, je všemohoucí Bůh. Proto má člověk na prvním místě a především poznávat a chtít Boha a jeho samotného nade všechno milovat.
Ježíš žije! Jeho lid může rozptýlit své obavy, neboť Všemohoucí kráčí po vlnách! Smyslům se někdy může zdát, že je to jinak, že náhoda a shoda okolností mohou řídit lidské úděly, ale není tomu tak! „Hospodinův hlas burácí nad vodami.“ On sedí u kormidla a řídí bouří zmítanou bárku – a řídí ji dobře.
Jak moudré zaslíbení! Vždy máme prosit ve jménu Ježíše. Zatímco nás to povzbuzuje, jemu to také slouží ke cti. Je to neustálá prosba. Občas se zastíní všechny ostatní prosby, zvláště takové, které by pramenily z našeho vlastního vztahu k Bohu nebo z naší zkušenosti s jeho milostí.
Tu svobodu nám vydobyl Kristus (Ga 5,1). A nejenom, že jsme byli vysvobozeni, byli jsme ke svobodě povoláni. Ježíš Kristus za nás svou obětí na kříži zaplatil cenu a vykoupil nás z otroctví. Naším pánem už není ďábel, jehož jsme všichni vědomě nebo ještě více nevědomě poslouchali, ale máme nového Pána, který za nás zaplatil. Byli jsme otroci hříchu, byli jsme pod soudem Adamova pádu.
Pravdy Bible je třeba uvádět do života. Čteme-li blahoslavenství, máme se porovnávat s Božími požadavky a snažit se jim přizpůsobit. Pokud narazíme na verš, který kárá nějaký náš zvyk nebo hřích, máme okamžitě provést potřebnou změnu.
Křesťané jsou většinou mírumilovní a zákony dodržující lidé. Je to tak správně, protože Bible nám říká, že máme ctít vládní autority, které jsou Božími služebníky a mají nám sloužit k prospěchu. Ale příkaz „ctít“ ty, kdo mají nad námi moc, nikdy neznamenal bezvýhradnou poslušnost a absolutní loajalitu vůči tomu, kdo je zrovna v čele.