Křesťan a volby II – Jak se rozhodovat?

Výsledky voleb a reakce lidí na výsledky voleb, mě vedly k otázce, jak se jako křesťan mám dívat na volby. Jak bych měl hodnotit výsledek? Máme nějaká kritéria? Máme nějaké způsoby, jak zhodnotit výsledky parlamentních voleb? Věřím, že jako křesťané rychle odpovíme, že naším měřítkem je Písmo. Naprosto souhlasím. Otázkou je, zda ho skutečně používáme a jak ho používáme. Proto se chci krátce zamyslet jednak nad tím, jak bychom neměli hodnotit volby a jejich výsledky, politické strany, případně jejich představitele, potom nad tím, jak bychom to měli dělat a nakonec se podíváme na to, jak takové hodnocení interpretovat.

Bůh nás ve své prozřetelnosti postavil do doby, kdy se jako občané můžeme podílet na vládě prostřednictvím volby svých zástupců do parlamentu. Je zodpovědností každého křesťana se takovou volbou zabývat. S tím souvisí způsob rozlišování a hodnocení volených zástupců a stran, které reprezentují. Jak bychom postupovat neměli?

Špatné způsoby hodnocení

Když se Bůh rozhodl, že odstoupí od krále Saula, přikázal proroku Samuelovi, aby šel do domu Jišaje Betlémského, který měl osm synů a toho, kterého mu Bůh ukáže, měl pomazat za nového krále. Tento příběh zapsaný v 1. Samuelově 16 obsahuje ta známá slova: „Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ To je typický způsob lidského hodnocení – hodnotí se vnější věci, vzhled, způsoby (slušnost vs. neurvalost), nabídky a sliby (to není nic jiného než snaha navenek se zalíbit, působit na to, co je před očima). Staré české rčení říká, že šaty dělají člověka, ale ve skutečnosti jde jenom o trik, který má zapůsobit na oči druhých. Ani příjemné vystupování, ani kultivovaný projev, ani hezký vzhled nebo líbivé řeči nemohou být měřítkem našich politických preferencí.

Jiná možnost, jak se křesťané někdy snaží hodnotit politiky, je dívat se na jejich charakter. Mnohdy pak používají jako měřítko požadavky, které mají být kladené na starší v církvi. Ale i když je charakter důležitý (a nikdo by nechtěl, aby ministrem spravedlnosti byl amnestovaný mnohonásobný vrah nebo ministrem financí omilostněný defraudant), nemůže být charakter tím hlavním měřítkem našeho politického rozhodování nebo hodnocení. Na rozdíl od předchozího způsobu hodnocení toto měřítko v Písmu opravdu nacházíme a máme ho používat, ale ne v souvislosti se světskou vládou, nýbrž v kontextu vedení církve.

Jak tedy máme postupovat ať již při zkoumání a výběru svých politických preferencí nebo při hodnocení výsledků voleb?

Biblické způsoby hodnocení

Je potřeba začít u toho, co nám Bible říká o tom, proč nám Bůh dal vládu. Co je úkolem světské vlády a jaké je její Bohem určené místo v tomto světě? Odpověď je velmi jednoduchá – v Římanům 13,1–6 se mluví o tom, že vláda nese meč, aby vykonávala trest nad tím, kdo činí zlo. Úkolem vlády je vykonávat spravedlnost a dbát na vymahatelnost práva. To je možné jenom v kontextu vnitřní a vnější bezpečnosti. Úkolem vlády není podnikat ani dělat charitu a sociální práci, úkolem vlády není vzdělávat své občany ani pečovat o jejich zdraví. Úkolem vlády je nastavit spravedlivý právní systém, dbát na vymahatelnost práva a zajistit, aby lidé v rámci tohoto systému byli v bezpečí.

Spravedlnost vždycky musíme definovat podle Písma a vždycky bude bez přívlastků. Spravedlnost souvisí s pravdou a právem a to znamená, že nemůže mít nějaké přívlastky. Tzv. sociální, environmentální (klimatická), genderová nebo rasová spravedlnost bude vždycky znamenat nespravedlnost. A otázka spravedlnosti musí být tím klíčem, podle kterého budeme hodnotit jak politické strany, nebo volby či politiky samotné. To musí být ten hlavní klíč, hlavní měřítko.

Jak bychom měli tento klíč používat? Můžeme se podívat na několik základních oblastí lidského života a postavit je do světla spravedlnosti, práva a pravdy. Jde o bezpečnost, jde o možnost živit se prací vlastních rukou, jde o otázky spojené s rodinou a otázky, které se týkají svobody jednotlivců. Bezpečnost obyvatel v naší zemi mimo jiné souvisí s tím, kdo může žít v naší zemi, tedy jde o migrační politiku, souvisí také s tím, kdo o tom rozhoduje a kdo je zodpovědný za ochranu hranic. Dále jde o možnost svobodně se živit prací vlastních rukou, což souvisí s ekonomickými záměry stran nebo vlády, a především s otázkou dotací a zadlužování. Spravedlnost v oblasti rodiny se týká toho, co je rodina, jak jsou z hlediska práva postaveny práva dětí a rodičů, zda mohou rodiče svobodně vychovávat své děti a souvisí také s celou genderovou agendou tzv. menšin. A neměli bychom zapomenout na svobodu jednotlivce – ať už se jedná o svobodu slova a projevu, názoru, rozhodování nebo způsobu života.

Samozřejmě bychom v každé z těchto oblastí jít do detailů a přidat ještě další oblasti, ale současně bychom si měli vystačit i s takto jednoduchým pohledem. Jak tedy můžeme zhodnotit právě proběhlé volby?

Kdo vyhrál?

Můžeme podrobit jednotlivé strany, které se dostaly do parlamentu a budou se tedy do dalších voleb podílet na výkonu moci v naší zemi, tomu jednoduchému prozkoumání z hlediska spravedlnosti. Když to uděláme, uvidíme, že devadesát procent poslanců nově zvoleného parlamentu zastupuje strany, které jsou si ve vztahu k výše uvedeným měřítkům v podstatě velmi blízko. Z hlediska bezpečnosti obyvatel jsou to strany, které více či méně podporují migrační kurz nastavený Evropskou unií, včetně předávání pravomocí spojených s ochranou obyvatel unijním orgánům. Z ekonomického hlediska nemá žádná z těchto stran plán na oddlužení naší země, naopak se všechny tyto strany podílely na masivním zadlužení uplynulých dvou let. Nejenom, že je to  nespravedlivé, ale je to také nemorální, tedy hříšné. V oblasti rodiny a genderové problematiky sice nevidíme takovou shodu, jako v otázce dluhů a dotací, ale znovu vidíme více méně stejný směr stran, které mají devadesát procent poslanců ve sněmovně. A tytéž strany také buď svým tichým souhlasem, nebo přímo svými hlasy podporovaly omezování osobních svobod, jak to probíhalo a dosud probíhá skrze mnohdy přímo nezákonná a následně soudy rušená nařízení, které vydává dosluhující vláda.

Mnozí se radují, že se konečně podařilo odstavit od vesla Andreje Babiše. Zda to tak skutečně je, se ještě uvidí. Mnohem důležitější otázka je, jak si stojí ve světle spravedlnosti, práva a pravdy všechny strany, které se dostaly do našeho parlamentu.  A v tomto směru mám za to, že programově selhávají takřka všechny. Co to znamená?

Znamená to, že většina voličů v naší zemi se rozhodla pro nespravedlnost, volila bezpráví, nevolila pravdu, ale lež. A protože žijeme v zastupitelské demokracii, neznamená takto zvolená vláda – ať už jí nakonec bude sestavovat kdokoliv s kýmkoliv – nic jiného, než Boží soud. V první kapitole listu Římanům se mluví o svévolnících, které Bůh vydal na pospas vášní jejich srdcí (Ř 1,24), a Boží slovo to popisuje jako projev Božího hněvu, který se zjevuje z nebe (Ř 1,18). Přesně takhle vidím a hodnotím poslední parlamentní volby v naší zemi. Bůh z nebe zjevuje svůj hněv proti bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

Jedinou správnou reakcí na zjevující se Boží hněv je pokání. Musíme prosit Boha o milost, sami činit pokání a volat k němu i druhé. Je jenom jedna jediná pravda, která může lidi osvobodit – a ta byla zjevená v Pánu Ježíši Kristu. Jenom on má moc dát lidem nový život, jenom on může proměnit lidský život a z darebáka udělat světce. Jenom on je světlo světa, a jenom on může udělat to, že naše občanství bude na prvním místě nebeské a teprve potom pozemské.