Poučení pro krále i pro nás

Nevíme nic o králi Lemúelovi, ale víme o jeho matce – byla to velmi moudrá žena, která dávala svému vládnoucímu synu úžasné rady. Je možné, že to je jenom symbolická postava, která v knize Přísloví představuje samotnou moudrost, stejně jako ona úžasná manželka, kterou králova matka v poslední kapitole knihy Přísloví popisuje. Ale právě tak je možné, že Lemúel bylo nějaké další jméno např. krále Šalomouna nebo některého z následujících králů, a jeho matka je právě tak skutečná, jako manželka podobná obchodním lodím (Př 31,14), na kterou se pěje jenom chvála (Př 31,28) a na niž srdce jejího muže spoléhá (Př 31,11). Zde je jedna z rad královy matky, která mluví přímo do naší současné situace – co má dobrý král dělat? Jak by měl jednat?

• Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka. (Př 31,8–9)

Jsou to slova určená jenom králi? Nejsou to slova určená všem, kteří žijí z Boží milosti, kteří byli ospravedlněni skrze víru? Jsou to slova, která jsou určena všem, kteří chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši. Je to povolání zbožného vládce, je to ale také povolání pro kohokoliv, kdo stojí v nějaké autoritě, je to povolání Kristovy církve jako celku, jako jednotlivého místního sboru, a je nakonec povolání, pro každého jednotlivého křesťana. Křesťané i Kristova církev mají být solí i světlem světa. Jejich odvaha má být zjevná v boji za práva všech postižených, a Boží slovo zmiňuje nejčastěji vdovy a sirotky, kteří měli největší problém s tím, domoci se jakéhokoliv práva. Jejich soud měl být spravedlivý – ne podle závanů kdejakého učení nebo podle vlivů tohoto světa, ale podle spravedlnosti, kterou učí Boží slovo.

Dnešní doba je v tomto ohledu pro křesťany velkou výzvou. Ve společnosti jsou pošlapávána lidská práva, dochází k diskriminaci skupiny lidí, děje se zjevné bezpráví, lidé jsou veřejně dehonestováni jenom proto, že mají jiný názor, pravda je zašlapávána stále hlouběji do bahna lži. Dokonce i jenom z toho jediného výše uvedeného textu by mělo být víc než zřejmé, jaké je v takové situaci místo křesťanů.

Ale zastat se utištěného a ubožáka, otevřít svá ústa za němého, postavit se za právo všech postižených a soudit spravedlivě to vyžaduje dvě věci – poznání pravdy a odvahu. Znamená to nezůstávat na povrchu věcí, nevyhýbat se těžkým otázkám, jít do hloubky a porozumět pravdě i spravedlnosti. Nic lepšího než Boží slovo nás k takovému porozumění nedovede. Proto vás chci povzbudit, abyste se ponořili do samotného Božího slova a použili i toto číslo časopisu jako vodítko a motivaci, jak a kam jít v Písmu hlouběji.

Odvaha potom pramení z lásky k Pánu Ježíši Kristu. Je to schopnost čelit nebezpečí, schopnost podstavit se proti proudu, ochota vystrčit nos ze své bezpečné zóny, i když hrozí riziko, že přes něj dostanu. V tom je nám Pán Ježíš dokonalým vzorem. V Písmu souvisí odvaha s otevřeností, přímostí a svobodou – to všechno máme v Kristu. Skrze něho máme otevřený přístup k Bohu, takže naše jistota je zakotvená v nebesích a ne v nás nebo zde na zemi. Vede nás přímou cestou, bez jakýchkoliv záludností nebo pokřiveností, proto i my můžeme být přímí a nemusí se nijak přetvařovat ani skrývat. Svou obětí nás vysvobodil z moci temnoty, z pout hříchu, ze strachu a uvedl nás do svobody Božích dětí. V této svobodě můžeme směle stát na pravdě, otevřít ústa za němého, za právo všech postižených, soudit spravedlivým soudem a zastat se utištěných i ubožáků.