... a přivedl ho zpět

• V nouzi prosil Hospodina, svého Boha … (2Pa 33,12)

Dokud je tento příběh na stránkách Božího zjevení, nemusí žádný hříšník zoufat nad tím, že by se nedočkal milosrdenství. Sotva existoval hřích, který by člověk mohl spáchat a kterého by se Menaše nedopustil. „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.“ A přiměl svůj lid, aby se choval hůře než pohané.

Pak přišla strašlivá nouze. Spoutaný v okovech, vystavený nesmírné krutosti a potupě byl odvezen do Babylonu a uvržen do žaláře, kde byli uvězněni i další zajatí vládci, s malou nadějí na vysvobození nebo s možností vrátit se do své rodné země. Tam však Duch Boží vykonal své dílo. Velmi se pokořil a modlil se. Jaké slzy, pláč a projevy hlubokého pokání se tu projevovaly! Jak jen byly ty stěny nasyceny dechem zpovědi a kamenné podlahy zbrázděny jeho klečením při neustálé modlitbě! A Bůh se přiblížil k jeho hluboké kobce, milostivě vyslyšel jeho prosby a přivedl ho zpět.

Ano, a totéž udělá i pro tebe. Krev Ježíše Krista, jeho Syna, očišťuje od všech hříchů, milost Boží je nesmírně hojná s vírou a láskou, všechny hříchy a rouhání mohou být odpuštěny synům lidským. Obraťte se k němu se zlomenou duší a on vám nejen odpustí, ale také vás přivede zpět; a dá vám, tak jako Menašemu, příležitost napravit některé z těch zlých věcí, které poznamenaly vaši minulost. Pro všechny ostatní je dobré nečekat, až nás trápení vyburcuje k hledání Boha, ale setrvávat v něm kvůli jeho převzácné lásce.