Tajemství Syna Božího

Tajemství Syna Božího

  • Nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. (Lk 10,22)

Když pak, milí v Kristu přátelé, chápu tato slova, a když se zde vede spor, zda má být teologická fakulta na univerzitě zařazena stejně jako ostatní fakulty, právnická, filosofická, lékařská, tak musím poctivě doznat: Nemá být zařazena. Proč? Protože se s ní ty nejvlastnější věci mají jinak, než se mají věci ostatních fakult. Nač jsou ostatní? Aby si hleděly přísné vědy, souhrnu poznání, jehož se můžete dobrat svým zdravým, bystrým rozumem. Copak se to s bohoslovím nemá zrovna tak? „Nemá“, povídá Pán Ježíš. Vlastní obsah bohosloveckých věcí je takový, že vy vědecky nepořídíte nic. To zaráží mnohého prostého a upřímného milovníka Slova Božího.

Copak tu není církevní historie, církevní právo, studium biblických jazyků? Ano, ale jak dalece je výklad Písma svatého věda, to patří na fakultu filozofickou, církevní právo fakultě právnické, církevní historie fakultě filozofické a ze všeho pak vám zbude ten nebeský Pán ve své svrchovanosti. Co svedete s vědou? Kdo to prozkoumá? Myslíte si, že zde něčeho dosáhnete svým rozumem? To jste na omylu. Zde rozhoduje Boží milost, ať jste učení nebo neučení.

To je obsah toho, co chci dnes s pomocí Boží předkládat k našemu budování, a dělím to na čtvero částí.

I. Přirozená známost Boha

Všichni přirozeně řeknou: „Vždyť my toho nebeského Otce dobře známe a my ho ctíme! Vždyť se stále modlíme: Otce náš!“

Když jdete v Praze Jeruzalémskou ulicí a zastavíte se před židovským chrámem, tak tam čtete nápis: „Zdali není otec nás všech jeden?“ A vy řeknete: „To je na vlas to, co vykládáme: Všichni jsme děti nebeského Otce.“ Ale Kristus zde říká pravý opak: „Nikdo neví, kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“

Není to tak, jak si myslíte, a proto to také máte na světě, jaké to máte, že věci chápete takto. Ale kdyby se vám stala milost a vy poznali, co můžete poznat, to byste se teprve potěšili. A o to nám jde.

Vy že ho znáte, toho nebeského Otce? Tak se na vás podíváme. Jaký Otec, takové děti, jací synové, takový ten nebeský Otec. Tak si vás prohlédneme. Jak se k němu chováte? „My ho ctíme v neděli a v týdnu, v chrámě i v rodině.“ Nu, jestli ho znáte, jaké budou jeho služby? Takové, jaké si přeje mít. Podívejte se, prosím, do Jana 4,24: „Bůh je Duch, a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ Protože taková je Boží podstata. Takové to tedy musíte mít, jestliže jste jeho synové. Já jsem byl o prázdninách v reformovaném kostele na službách božích. Krásný chrám, vzácné varhany, varhaník mistr. Ale ta dlouhá předehra bylo samé světáctví. Vy si myslíte, že Pán Bůh měl velikou radost? Dlouhé mezihry, veskrze světácké. Myslíte si, že se to Pánu Bohu líbilo? A v dlouhém kázání plno Pána Ježíše, ale ani jiskřičky vidět z evangelia, že Pán Ježíš za mne umřel. Takové to bylo. Možná, že ta sbírka při vycházení byla vzácná, ale zdali se líbila nebeskému Otci, když to ostatní bylo takové, jaké to bylo?

Když pak doma odříkám modlitby, copak je to něco vzácného? To ho špatně znáte, jestliže si myslíte, že po takovém odříkání vyhlíží Bůh. A jak si počínáte celý týden? Nu tak, že když jsem si to odbyl v neděli, jdu si po celý týden, kam chci. On je však takový, že vás buď má celé, nebo vás nechá. To přece nemohou synové dělat! Jestli jste synové, jak může chodit tak, jak to chodí? Otevřete si, prosím, Jana 8,55, co se nám tam praví? „Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.“ A po tom můžete poznat, zdali nebeský Otec zná vás a vy jeho. Když jste synové, prostě plníte jeho svatou vůli. Vy ji znáte, jestli jste jeho. Ve skutečnosti ho však neznáte.

Přirozeně si každý myslí, že ho zná, že ho ctí a bez přestání volá: „Otce náš.“ Ale Pán Ježíš říká, že jste všichni na omylu. Vy ho neznáte. To je to první. A nyní to druhé:

II. Přirozená podstata Boží

Nu, dejme tomu, že ho neznáme. Jakýpak je ten nebeský Otec? Takový, jak se zjevuje v Pánu Ježíši. A teprve, když znáte Pána Ježíše, tak vlastně víte, jaký je Otec, a musíte mít stále na mysli to jeho: „Já a Otec jsme jedno.“ Nemyslete si, že znáte Otce v jeho podstatě, když neznáte Pána Ježíše. Podívejte se, prosím, do Jana 14,8–9: „Filip mu řekl: ‚Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?‘“ To je ta cesta, ta jediná cesta; jinak ho nikdy nepoznáme.

To se vám arci hned nezdá.

Copak my nic nevíme o svém Otci? To, co víte, je vzácné. Zajisté, že víte, co vám řekne věda. My ctíme vědu a ta praví: Pán Bůh stvořil svět! To vám řeknou i světští lidé. A když stvořil takový svět, pak je předivný Stvořitel! On je Stvořitel, který to takto předivně uspořádal. Všecko mu to jde na minutu. Nic se mu v tom neuchýlí ani za takové tisíce roků!

Ale to není všecko. My uchem rozumíme tomu, co se dá pochopit uchem, a okem rozumíme to, co se dá pochopit okem, ale nic víc. Laň nemůže pochopit to, co může pochopit člověk, protože nemá rozum. Ale i u člověka jsou věci, kdy si musí říci: „Já svým rozumem nemohu dál.“ A tady končí věda.

Ten nebeský Pán je tak svatý, svatý, svatý, že to nedovedu nikdy pochopit, protože na to nemám žádný smysl. Nikdy nepochopím, jak nenávidí hřích, jak se v hněvu zjevuje proti těm, kteří dopouštějí bezbožnosti. O tom přirozeně nemá žádný ani tušení, jak je svatý. Kdybyste studovali korán, viděli byste, že jsou tam velmi pěkné věci. Ale Mohamed neměl nikdy ani tušení o tom, jak je Pán Bůh svatý.

A ten nebeský Otec je taková láska, že nemate dost slov k vysvětlení. Kdybych vykládal jako anděl, tak vy nevysvětlím.

Jak to tedy poznám? Teprve tehdy to poznám, když se mi zjevil Pán Ježíš. „Já a Otec jsme jedno.“ On jde na svět, aby pomohl ztracené ovečce. Pán Bůh jde na svět? Jistě. U Lukáše ve druhé kapitole to čteme: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ Ten že se narodil? Ten nebeský Pán že se narodil? Vždyť je to ozvěna z pohanských bájí! To říkáte vy, ale my ne. V těch pohanských bájích se ukazovaly ozvěny toho, co mělo přijít.

Takové to je a takový je ten nebeský Pán. Pokud jste to nepochopili, nemáte ani tušení, jaký je. Přichází na svět nejen proto, aby se podíval, jaké to tu máme. Přichází, aby pomohl a vzal na sebe hřích a skutečně všecky jeho následky vzal na sebe. Jako beránek nese na sobě hřích a vnesl jej na dřevo kříže. U Jana ve třetí kapitole to čtete docela jasně: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ A když to pochopíte, pak opakujete: „Já a Otec jsme jedno.“ Vždyť on sám přišel, aby pomohl. Takový je ten nebeský Otec. To je evangelium. A jak toto vynecháte, není to evangelium. To je potom filozofie, to jsou pěkné návody, ale ne evangelium Pána Ježíše. On je neskonale vzácný Otec, takový, že jde za ztraceným synem a za něho umírá a pomáhá. A tu tedy řeknete na třetím místě:

III. Kdopak to může pochopit?

Pohlédněte do našeho textu: „Nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“ Když si bude přát vám to zjevit, zjeví vám to a nebude se s vámi domlouvat. A pokud vám to nezjeví, musíte říci vědecky: „Toto nevíme, to je nám skryté.“

On že zjevuje sebe? Jak? Ne nějakým dlouhým výkladem, nýbrž zkušeností. On vás to nechá zakoušet. Ty výklady, které jste slýchali od mládí, jsou třeba pěkné, ale nebyly nic platné. On musí zakročit svým Duchem svatým, a já najednou vidím, že jsem v podstatě marnotratný syn, tělesný člověk, a nevím, jaký je nebeský Otec. Všichni jsme zbloudili, ale když se dotkne svým svatým Duchem, přijdete k sobě. To není z vás, co nyní zakoušíte, žádný člověk mi nepomohl. Duch svatý mi zjevil, že jsem ztracený člověk, ale ne proto, abych viděl jen tu ztracenost, ale proto, abych viděl, že je tu takový Pomocník! Nazvěte to vírou, nebo jak chcete, ale víte, že krev Krista Ježíše, Syna Božího, očisťuje i vás od veškerého hříchu.

A skrze svého svatého Ducha ve mně ráčí přebývat, a podle svého srdce řídí všechno, abyste byli zcela jiní lidé. A když to tak empiricky zakoušíte, tak také dovedete říci tuto teorii. Nemusíte, ale můžete. Když jsem neučený, a něco zakouším, tak to vyjadřuji tak, jako neučený a nepokouším se o to, vykládat to druhým učeně. Ty vykládej ta fakta, a ať říkají ti učení, co chtějí! Ale když jsem učený a chci se vyjádřit, tak to musím vyjádřit jako učený a nesnesu, abyste mi dělali logické kotrmelce. Vytkněte mi, co je v mém vyjádření nelogické! Můžete říci jedině: „Nic o tom nevíme.“ To není jako vaše věda. Neuvěříte, pokud jste to nezkusili. Já vám mohu vykládat, co je to hořký fík, ale když to vyzkoušíte, bez dlouhých výkladů víte, co je hořké.

Když však naříkáte, že to s vámi není takové, jaké to má být, to je znamení, že vás k sobě táhne, že vám říká o lepších věcech a ukazuje vám ještě vzácnější cestu. Duchovní život jde svou Bohem zřízenou cestou. Jinak to nikdy nepůjde.

Ale můžete namítat: Pak ho ve Starém zákoně nemohli lidé znát, když ho známe jen v Pánu Ježíši. Ano. Ale to jste na omylu. To není tak, že by ve Starém zákoně nebyl Pán Ježíš. A kde je Pán Ježíš ve Starém zákoně? V každé oběti. Nebylo jim všechno tak jasné, jako je to jasné nám dnes. Měli názorné vypsání evangelia. Ten nevinný umírá za vinného! Boží milosrdenství se zdůrazňuje všude ve Starém zákoně. To znamená: Když jsi ty, ztracená ovce, měl zahynout, nezahyneš, když se chytíš té oběti, která je obrazem Pána Ježíše. Tak se věci mají. A nyní to čtvrté:

IV. Jak se to pozná?

Když pochopíte to, co jsem teď vykládal, řeknete: Řekněte mi, jaký je váš život, a já vám řeknu, jaká je vaše známost nebeského Otce. A nedám si napovídat od nikoho, nic. Jaký vedete život, takovou máte známost nebeského Otce. To snad ne? Život je nutný následek toho světla, které máte. Žádný nemůže vést lepší život, než je jeho světlo.

Když jsem takový světák, copak ho mohu znát, toho nebeského Otce? A teď bych rád řekl: „Povězte mi, jakou máte na světě radost?“ – Radost? Samé těžkosti! Kdo by se mne ujal? Kdo by na to stačil? – A já mám nyní věřit, že vy máte známost o tom, jaký on je nebeský přítel? Vy si myslíte, že pro vás neudělá už nic? Když si to představím, že takhle mluvím, tak se hanbím až do té duše.

Nu, to vidím, jakou mám známost. Vidím to na svém životě a na své radosti.

Každá věřící církev a každá věřící duše je svědkem toho, jak je to s tím nebeským Otcem. Každá světská církev a každá světská duše je dokladem toho, že to není tak, jak to učí, nýbrž jak žijí. Copak by tak světácky byli živi, kdyby byla pravda to, co učí?

Já jsem hotov. Když si napsali na své průčelí „Zdali není Otec nás všech jeden?“, pak řeknu: Zajisté, když se smiluje a zjeví všem, pak je Otec nás všech a je to na nás vidět, ale jinak ne, než když poznám Pána Ježíše a jsem proměněn. Neboť nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Amen.

Kázáno 31. října 1909.

Přidat komentář