Taková podoba mezi lidmi a prasaty!

Rowland Hill ilustroval pošetilost hříšníků na příběhu o řezníkovi, za nímž šla svině až na jatka. Protože prasata obvykle nemají v úmyslu jít tam, kam se po nich chce, zdálo se být záhadou, jak je možné, že tato zvířata tak horlivě následovala svého popravčího; když se však ukázalo, že chytře nesl pytel kukuřice, kterým lákal zvířata za sebou, záhada byla rázem vyřešena. Vepři netušili, že je čeká smrt, starali se jen o chvilkové uspokojení svých choutek – a spěchali na porážku!

Stejně tak bezbožní lidé následují velkého nepřítele duší až do spárů nejhlubšího pekla jen proto, že se jejich zvrácené vášně spokojí s tělesnými žádostmi a hříšnými rozkošemi, které jim ďábel podává plnými hrstmi na cestě. Ach, běda, že mezi lidmi a prasaty je taková podoba!

Potěšení z hříchu jsou tak krátká a tak neuspokojivá, že o nich rozumná bytost nemůže ani na okamžik uvažovat jako o dostatečném důvodu pro to, aby ztratila svou nesmrtelnou duši. Vynahradí několik hodin bláznovství, hazardních her, pití nebo nemravnosti věčný oheň? Opravdu stojí chvilkové oddání se nízké vášni za to, aby člověk snášel plameny, které nikdy neuhasnou, aby věčně marně sténal kvůli kapce vody, aby ho trápil nikdy neumírající červ, aby byl navždy vyloučen z nebe, aby byl věčně proklet Bohem?

Stojí nějaký hřích za to?

Copak to může nějaký zisk vyvážit?

Ó vy, kteří si libujete v jedovatých slastech hříchu, pamatujte, že ačkoli je hřích v ústech na okamžik příjemný - zůstane vám v břiše navždy jako pelyněk a žluč!

Proč chcete spolknout návnadu, když víte, že je na ní háček?

Proč se necháte zlákat satanským lovcem ptáků? Je jistě zbytečné rozprostírat síť před očima ptáků. Vy jste však hloupější než ptáci a vletíte do pasti, i když víte, že tam je! Ó, kdybyste byli moudří a uvažovali o svém konci. Ať vám v uších zní toto jediné slovo: „Věčnost!“, a zažene závratný smích světáků, kteří dávají přednost pomíjivým smyslným radostem, před věčnými rozkošemi po Boží pravici.