Potěšení pro svaté, kteří trpí
Girolamo Zanchi
Svatí, kteří trpí, nacházejí svou útěchu v Boží svrchovanosti, která zahání strach. Jak lahodná jsou následující slova pro zoufalého věřícího:
Postupoval po stanovištích od Negebu až k Bét-elu, na místo mezi Bét-elem a Ajem, kde byl zprvu jeho stan, k místu, kde předtím postavil oltář; tam vzýval Abram Hospodinovo jméno. (Gn 13,3–4)
Bůh vede Abrahama na začátek, kde začalo jeho selhání. Předtím sestoupil dolů do Egypta a padl. Ale na začátku třinácté kapitoly ho Bůh pozvedl a on zase vystoupil z Egypta. Činil pokání a vrátil se zpátky na Boží cestu. Vrátil se na místo, kde začal jeho pád a vyrazil novým směrem – směrem k uctívání Boha. Znovu vzýval Hospodinovo jméno. Ani zmínka o tom, že by něco takového udělal v Egyptě. Tam spoléhal jen sám na sebe. Nyní se vrací na místo, kam byl povolán a odkud odešel. Jeho víra byla prověřena. Na víru, která není prověřena, se nedá spolehnout. Abraham vzýval jméno Páně, pokořil se před Bohem, uctíval ho a znovu vložil všechno do Božích rukou. K tomu samému volá Pán Bůh také nás.
Svatí, kteří trpí, nacházejí svou útěchu v Boží svrchovanosti, která zahání strach. Jak lahodná jsou následující slova pro zoufalého věřícího:
Následovat ho – jít za ním je spojeno s obětí, je spojeno se smrtí, s útrapami, je spojeno s bojem a se slzami a ranami. A to Pán Ježíš nikomu nehodlá tajit. A proto předkládá každému tu svou cestu jako úzkou, bránu jako těsnou, proto mluví o sebezapření a o kříži, proto mluví o pohanění a odporu, proto mluví o boji a pokušení.
Proti nekompromisním mužům pravdy bude tento věk podvodníků bojovat zuby nehty. Zdá se, že nic neuráží satana a jeho sémě tak jako rozhodnost. Útočí na svatou pevnost, stejně jako Asyřané obléhali opevněná města. Je potěšitelné, že nemohou zvítězit nad těmi, které Bůh učinil silnými ve své síle.
Mnozí se ptají, co si královna skutečně myslela. Objevily se náznaky ohledně některých témat, ale jen o málo víc. Zeť princezny Anny, Mike Tindall, by si přál, aby mohl naší zesnulé královně položit více otázek.
Před několika lety jsem se naučil argumentační linii, kterou mohu použít v rozhovoru se svědky Jehovovými. Říkám jí „Kvůli lásce Jehovy“. Smyslem tohoto argumentu je ukázat, že Ježíš musí být Bůh na základě toho, co Písmo říká o lásce Jehovy.
„Blahoslavení ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti.“ Blahoslavení jsou ti, kdo jsou nespokojení. Blahoslavení jsou ti, kdo touží po dalším a dalším. Znakem zdravého duchovního života je intenzivní žízeň po Bohu; a hluboká, vášnivá touha po bližším, plnějším, bohatším a uspokojivějším společenství se samotným Kristem.