Známka zdravého duchovního života

• Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. (Ž 42,2–3)

Hlad je známkou zdraví a nedostatek chuti k jídlu ohlašuje nemoc.

Když člověk přestane toužit po poznání, znamená to, že skončil jeho intelektuální růst.

Stejně tak je tomu v duchovním životě – nespokojenost je známkou zdraví. „Blahoslavení ti, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti.“ Blahoslavení jsou ti, kdo jsou nespokojení. Blahoslavení jsou ti, kdo touží po dalším a dalším. Znakem zdravého duchovního života je intenzivní žízeň po Bohu; a hluboká, vášnivá touha po bližším, plnějším, bohatším a uspokojivějším společenství se samotným Kristem. Ideální křesťanský život je nenasytná žízeň, neuhasitelná touha, božská nespokojenost – stále povzbuzovaná vidinou růstu duchovního života, nové radosti a nových úspěchů v připodobňování se Kristu. To nejlepší v nás nikdy není to, co jsme nyní, ani to, čeho jsme již dosáhli – ale touha po tom, co je ještě vyšší a svatější.

• Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši. (Fp 2,12–14)